Izabela Firlová: Musím Emu Bovaryovou trochu bránit. Není hloupá, jen jde za snem a netuší, že není reálný

Do premiéry zbývá už doslova jen několik desítek hodin. Jak se se cítíte?

Výborně!

Jednoslovné odpovědi my novináři zrovna moc nemilujeme…

Unaveně, ale myslím si, že jsme tam, kde jsme chtěli být. Ještě pořád to může být jiné, lepší. Máme před veřejnou generálkou. Uvidíme, jaká bude reakce diváků. Už se nemůžu dočkat…

Reakci? Na generálkách je tleskání zakázáno. Je to sice pověra, ale herci věří, že by potlesk na generální zkoušce mohl pokazit premiéru … Nicméně vy tu reakci budete vnímat z jeviště už v průběhu generálky. Vnímáte publikum, když hrajete?

Ano.

Co cítíte?

To je těžké popsat. Je to individuální, jsou to někdy jen momenty. Nikdy nevíte, jestli, ať už jde o pozitivní či negativní pocit, jestli jste zrovna vy jeho příčinou. Ale mne to vždy, jak se říká, nakopává. Ať jde o negativní nebo pozitivní vjem. Říkám si: možná jsem něco přehnala, nebo něco podcenila, a zároveň si uvědomuji, že to nemusí být reakce na mne, ale na někoho z kolegů.  Nebo dokonce je to zpráva o tom kterém člověku v hledišti. Třeba měl jinou představu. Ale v každém případě mám ráda tu vzájemnou reakci mezi hercem a divákem.

Stalo se vám někdy, že vás diváci překvapili?

No jeje! Mockrát! Jak ale říkám, já to mám opravdu ráda. Je pravda, že spíše na menším jevišti, třeba když hrajeme u nás ve zkušebně. Stalo se mi třeba u představení hry Mučedník, kdy v hodině sexuální výchovy ve scéně s paní učitelkou moje postava navléká na mrkev kondom, učitelka mne chválí, a někdo z publika vykřikl: Jéžiš, ty jsi šikovná holka! V první chvíli jsem měla tendenci překročit čtvrtou stěnu a reagovat přímo na adresu toho člověka v publiku. Měla jsem chuť mu něco říci. Ale neudělala jsem to, protože jsem věděla, že by to zničilo daný moment v představení. Herec musí poznat, kdy může a kdy ne.

To rozhodnutí vám rozhodně chválím. Pojďme k paní Bovaryové. Jaká je to žena?

Jaká je to žena …Zmatená! Je zmatená. Protože neměla ve svém životě osobu, která by ji aspoň na začátku ukázala cestu. Mluvím hlavně o její mamince, která jí brzy umřela. Tatínek se jí chtěl rychle zbavit. Poslal ji do kláštera. A tam už je ten základ její bytosti. Odmalička v klášteře. Pak se setkala s brakovou literaturou, ale neměla žádnou osobu, která by jí pomohla se orientovat, která by jí řekla ano, je to krásná kniha, ale nesmíš se jí řídit v reálném životě, takhle to prostě nefunguje. To jí nikdo neřekl. Ona si myslela, že ty knihy popisují reálný život. Řídila se jimi. Bohužel dopadla špatně.

Herec chce vždy skrze svoji postavu něco sdělit. Nabízí vzorce chování, nebo naopak před něčím varuje. Co vy jako paní Bovaryová chcete říci publiku? Co nabízíte, a před čím varujete?

Co nabízím? Já to řeknu jinak. Když jsem se dozvěděla, že tuto postavu budu hrát, nebyla jsem si úplně jistá, že je to role pro mne. Naivka, hloupá holka. Já ji ale musím bránit. Je to mladá holčina, která opravdu není hloupá jako člověk. Je hloupá sociálně, nemá kontakt s lidmi. To znamená, že žije ve svém snu. Má něco vymyšleného a snaží se toho dosáhnout, byť je ten sen nereálný. A snaží se tak vehementně, že tomu věří a nevidí to špatné, nevidí to, co může lidem kolem na ní vadit. Chtěla bych v lidech v publiku probudit nutkání k tomu, aby nejraději vstali ze sedadla a zavolali na ni: „Takhle ne! Tohle nedělej!“ Hlavně nechci, aby si jen mysleli, že je hloupá a frivolní. Že chce bydlet v kráse a mít toho a toho chlapa. O to vůbec nejde. Ona prostě jen věří svému snu.

Chcete skrze Emu Bovaryovou mluvit i k potenciálním rodičům dnešních dětí?

Zajisté. I když jsem takhle vůbec k Emě nepřistupovala, je to zjevné. Dnes jsem v rozhovoru pro Českou televizi slyšela od paní redaktorky: Je to žena z doby před sto padesáti lety… Ne! I kdyby to bylo před tisíci lety, v pravěku, my ženy jsme pořád stejné. A když člověk v jakékoliv době nemá nějakou maminku nebo otce, nebo někoho, kdo by ukazoval cestu a řekl tohle nesmíš, to už je moc, tak chápu, že ten člověk se sám v sobě ztratí. A je natolik ztracen, že může dopadnout špatně. Doufám, že tohle si uvědomí všichni diváci.

Teď se zeptám Izabely Firlové nikoliv jako herečky hrající paní Bovaryovou, ale jako dívky, která by potkala před několika lety, ještě jako nezadaná, muže charakteru Charlese Bovaryho. A ten muž by o vás projevil zájem. Jak byste reagovala?

Já bych s ním asi nebyla.

Proč?

Protože jsem vždy byla trochu více racionální než Ema Bovaryová. Ano, také mi bylo patnáct, šestnáct, sedmnáct. Také jsem měla ideál kluka, toho prvního, kterého bych chtěla potkat. Ale když poznám člověka, který mi z jakéhokoliv důvodu, z jakékoliv příčiny nesedí, prostě do toho nejdu.

A můžeme jít k těm příčinám?

Zní to hloupě, ale je to tím, jak moc je Charles na Emu hodný a jak moc chce manželce všechno dáti. A to není dobré. Bohužel.

Co vás nejvíce těší na roli Emy Bovaryové? Co si opravdu užíváte? Ptám se opravdu na všechno, od textu až ke kostýmům…

Já si užívám všechno. Kostýmy samozřejmě, protože Alenka Schäfferová je úžasná kostýmní výtvarnice. A tady snad překonala sama sebe. Kostýmy jsou nádherné, scéna je nádherná. To, co mne ale baví na téhle dramatizaci nejvíce, je fakt, že je spíše filmová než divadelní. Jsou to krátké střihy, které na sebe rychle navazují. Musíme si jako herci vzájemně velice naslouchat, aby to fungovalo. Nikdo nemůže být pomalejší, nemůže dopustit, aby to s ním, jak se říká, padalo, protože té chvíli to padá všem. Trochu jsem se té postavy bála, tyto typy žen moc ráda nemám, ale tím, že je to místy blízko reality show nebo dokonce dokumentu, protože tam jsou momenty se zcizovacím efektem, chvíle, kdy ze scény najednou promluvíme přímo na diváka, je to velice zajímavé. Věřím, že pro všechny, tedy pro nás na jevišti i pro publikum.

Co byste ráda vzkázala publiku, které bude chodit na Paní Bovaryovou?

Aby zapomněli na knížku. Aby zapomněli na filmové zpracování, pokud ten film viděli. Ať si na ni, myslím na Emu, nedělají názor. Ať nechodí do divadla s nějakou předchozí představou. Ať dají prostor tomu, co doufám řekneme z jeviště. Ať si na to počkají.