Na jeho dně zbylo něco uhelného prachu, píše o ostravském Domě umění básník Jan Vrak

Stačí čtrnáct slov, aby vznikla jedna z nejlepších charakteristik výtvarného pábení v Ostravě. Té věčně snahy promalovat se z ostravské ulice během plodného uměleckého života k výstavě v Domě umění. A pak už jen zemřít. Stojí to vůbec za to snažení?

dům umění

na okraji onoho neznáma
je všední den  

na jeho dně
zbylo něco uhelného prachu

Je to vtipně hloubavá alegorie nejen o Domě umění, je to podobenství o celé Ostravě. O městě na zbytcích uhelného prachu. O nepodstatném místě na mapě republiky, o němž si Pražáci myslí, že leží někde za Kyjevem. O bolavých všedních dnech a zoufalých snahách „robiť umjeni“ na dně vyrabované Ostravsko-karvinské uhelné pánve.

Jan Vrak alias Tomáš Koudela vydal sbírku, která si nic nenalhává a při jejímž čtení se mi hned vybavila básnička režiséra a poety Janusze Klimszi: „V potrubí nad zemí hučela řeka / a snoubenka řekla: Takový idiotský kraj!“ Přesnost, střízlivost, a přece i černý humor, černý jak ten uhelný prach. V tom jsou si oba autoři blízcí, tedy alespoň v citovaných textech.

Literární životopis Jana Vraka začíná sbírečkou Ostrava, kterou si v roce 1990 vydal ve svém nakladatelství M.U.K.L. (Mladé umění k lidem). Posléze se ale vrhnul na knižní provoz a s Jaroslavem Erikem Fričem a dalšími založil dnes už legendární nakladatelství Votobia, z něhož také pochází dosud jediný reprezentativní výběr ostravské poezie po roce 1989 (V srdci Černého pavouka. Votobia. Olomouc 2000).

A téměř po třiceti letech je tu opět Ostrava, ačkoliv se sbírka jmenuje Doušek čaje ve sklenici medu. Na první pohled se to možná nezdá, ale je to název blízký ostravské nátuře, která má ráda doušek piva ve sklenici rumu. Je to humor nadrolený z antracitu, chacharsky rýpavý a zároveň smutný a vyděděný.

austrava

původně se praha měla jmenovat
nová kaledonie

z hlediska zeměpisu by to však nebylo moc
dobré
nedělalo by to dobrotu
praha by byla blízko austravy

Ve sbírce jsou sice básně s prioritním ostravským nátiskem v menšině, většina čísel knihy ale nakonec s Ostravou bytostně souzní. Někdy stačí pouhé dva krátké řádky, aby byl shrnut osud města za posledních třicet let. I příběh autora, který v Ostravě žije a (ne)kraluje pro všechny věky věků.

budoucnost

viděli jsme příliš ostře

Koudela v tomhle městě chce i nechce žít. Ví, že k Baltskému moři do Gdaňsku je to po dálnici jen 540 kilometrů, ale vlastně je to informace, se kterou si v každodenní ostravské realitě můžeme tak akorát vytřít p…l. Ale pozor, ostravská duše je jako raketa. Piliny, olej, plastová láhev, a už to bouchá! Pak je moře za rohem a docela snadno dostupné.

500 km od moře

někdy
jako bych přestával rozumět
jindy rozumím 

Jan Vrak vydal sbírku, v níž především dokázal, jak moc rozumí Ostravě. A to vůbec není málo.

*

Jan Vrak: Doušek čaje ve sklenici medu. Nakladatelství Tera.  Ostrava 2017.