Na pár slov s hercem Reném Šmotkem, který ve Staré aréně ztvární světoznámého Ostraváka Karla Reisze

Před pár dny jsi nevynechal možnost zajít do své dříve domácí Komorní scény Aréna, kde měla premiéru nová inscenace Havlova Vyrozumění. Jak to vlastně bylo před čtyřmi roky s tvým odchodem?

Ta éra už trvala pro mě hodně dlouho, byl jsem u samotných začátků KSA společně s Markem Cisovským, Terezou Bebarovou a Markétou Moczkovou v roce 1993. O dvacet let později jsem se ocitl v situaci pětačtyřicátníka, který je na osudové křižovatce a přemýšlí, kudy dál.

Takže přišla správná chvíle změnit lokál?

Přesně tak.

Tvé první ostravské angažmá ovšem bylo v Divadle Petra Bezruče, kde jsi začínal hrát v inscenacích Václava Havla…

… včetně Vyrozumění, které teď mělo premiéru v Komorní scéně Aréna a které mě ponouklo vzpomínat na to, kdo a co tam tehdy u Bezručů hrál. Vzpomínal jsem na postavu Zdeňka Mašáta, tenkrát ji u Bezručů hrál Milan Sova. S Vladimírem Hrabalem, který hrál ptydometa Kunce, vytvořili skvělou dvojici, která řeší v pracovní době oběd a diskutuje, kdo co má z husy raději, jestli biskupa nebo stehýnko. Hráli to s takovou chutí, až jim z úst skoro odkapávala mastnota. Já hrál pozorovatele Jirku, kterého teď v Aréně ztvárňuje Jan Chudý zvaný Jahoda. Pavel Palouš, který Vyrozumění tehdy v Divadle Petra Bezruče režíroval, nechal Jirkovi více prostoru. Dobře si pamatuju i Zahradní slavnost, která měla premiéru 2. února 1990. Zbožňoval jsem paní Marii Vikovou a pana Milana Šulce v roli rodičů. A závěrečný monolog Huga Plůdka, kterého hrál Honza Mazák,  „kdy A muže být i B a B nemusí být vždy A“, byl geniální. Herec Ondra Malý, manžel Pavly Tomicové, hrál Petra, bratra Huga Plůdka, a když odcházel od Bezručů do jiného angažmá, převzal jsem jeho roli. Byl jsem nadšen z toho, že mohu hrát ještě ve spoustě repríz Zahradní slavnosti.

Jak reagovali diváci?

Byli nadšeni. Myslím, že pan režisér Palouš dokázal Havla a absurdní divadlo vycítit. Jednou z podmínek bylo, abyste tomu věřili, tedy žádná nadsázka, jinak hrozí, že se absurdno vytratí. Myslím si, že se to tehdy ve Vyrozumění i v Zahradní slavnosti povedlo. Teď na premiéře Vyrozumění bylo pár hodin po volbách, zasmál jsme se asi jen jednou, spíše mě mrazilo a měl jsem obavu z toho, že se začíná vracet něco, co jsem si myslel, že už je nenávratně pryč. Jinak ta komedie je úžasná, lidi se bavili, děcka z Arény to zahrály asi tak, jak by se Havel měl hrát, věřili tomu, co hrají. A opět jsem si uvědomil, jak je Havel nadčasový dramatik.

Nebylo ti v tu chvíli líto, že už nejsi v Aréně?

Když jsem viděl kolegy, tak mi skutečně po dlouhé době bylo líto, že tam s nimi nemohu stát, ale je to podle mě i těmi vzpomínkami na Vyrozumění u Bezručů. Strašně rád se s nimi potkám, ale krok, který jsem udělal, to je prostě zákonitý vývoj. V Českých Budějovicích je také úžasná parta.

Proč zrovna Budějovice?

Když odejít, tak pořádně, takže kdyby bylo divadlo v Aši, tak jdu tam (smích). Martin Glaser, který byl uměleckým šéfem Jihočeského divadla, kdysi dávno režíroval v Aréně. Spolupráce s ním byla dobrá. Po letech jsem si na něj vzpomněl a oslovil jsem ho, spousta herců jim tehdy odešla do Prahy a taky do Brna. Zkrátka jsem si uvědomil, že už je načase zkusit něco jiného, opustit alternativní malou scénu a jít zkusit jiný druh divadla.

Jaký?

Klasické oblastní divadlo. Olga Šubrtová je výborný dramaturg a budějovický divák je docela náročný. Repertoár je zvláštní a rozmanitý od Moliérova Dona Juana, Saturnina, Školu základ života, Je úchvatná, Bambini di Praga až například po Souborné dílo W. Shakespeara ve 120 minutách. Vytvořila se tam komorní scéna Na půdě, což je něco jako Komorní scéna Aréna, takže jsem vlastně o nic nepřišel (úsměv). Janusz Klimsza tam dělal Přísámbůh od Roberta Askinse. Něco podobného jako tady Teď mě zabij. Ale jako první se Na půdě dělala Tolstého Kreutzerova sonáta, kterou do jevištní podoby převedli Lukáš Brutovský a Miro Dacho, kteří nejsou pro ostravského diváka neznámou tvůrčí dvojicí. Tedy velmi rozličný repertoár.

Jak se hraje či prozatím zkouší Karel Reisz ve Staré aréně?

Hraju i jeho otce, pak režiséra Lindsayho Andersona. Je mi jasné že Reisz musel být v Hollywoodu nešťastný. Lidé, co nepřistoupili na jeho mašinérii, byli šťastní, že ji můžou opustit. Byl slavný, oceňovaný, ale uvnitř něj muselo existovat velké pnutí.

Vzpomeneš si, kdy jsi zjistil, že existuje někdo jako světoznámý režisér Karel Reisz pocházející právě z Ostravy? Bylo to ještě v době, co jsi v Aréně začínal?

Nepamatuji si to už přesně, ale jednou jsme se s ředitelkou KSA Renátou Huserovou bavili o tom, že domy kde sídlila Komorní scéna Aréna, patří paní Čaplové, která je neteř Karla Reisze. No a Renáta kdysi dávno měla záměr umístit na dům jeho pamětní desku, což se jí nikdy nepodařilo. Teprve, až se přestěhovala Komorní scéna Aréna do nových prostor, jiní nájemci původního Divadla hudby zapříčinili vznik pamětní desky Karlu Reiszovi. A mimochodem, je úžasné, že paní Čaplová má celou dobu zájem podporovat projekty věnující se kultuře, aby v tom domě byl stále přítomen duch jejího strýčka.