Doktor Pilka si kope hrob. Petr Motýl napsal román o Martinu Pilařovi z Ostravské univerzity

Není obvyklé, aby anonci na nově vydanou knihu psala jedna z postav románu. V tomto případě se tomu tak děje, neboť na 238 stranách románu Petra Motýla Doktor Pilka si kope hrob vystupuje i jistý Ivan Motýl. A také třeba Paroh, což je letitá přezdívka známého ostravského performera a bohéma Jiřího Surůvky. Hlavním hrdinou knihy je ale jistý Doktor Pilka, literární vědec na cestě kolem světa, při níž hledá místo pro hrob.

Pamatuji, že můj bratr Petr Motýl pojal nápad napsat román o Martinu Pilařovi už na počátku devadesátých let, když jsem mu vyprávěl některé třaskavé historky z průběhu sametové revoluce na Pedagogické fakultě v Ostravě, kde jsem mě tu čest sedět ve stávkovém výboru, mimochodem i s Jiřím Surůvkou. Jednoho dne už drahně po revoluci, myslím tak asi kolem poloviny prosince 1989, totiž přišel na stávkový výbor i učitel české literatury 20. století Martin Pilař, významně hodil na stůl jakýsi průkaz a se vší vážností pronesl něco v tomto smyslu: „Vím, že si tím koupu hrob, ale jdu do toho s vámi!“

Trochu jsme se na stávkovém výboru jeho „odvaze“ smáli, měli jsme však pedagoga rádi, takže nakonec jsme jeho gesto uvítali a časem Pilaře udělali i novým vedoucím literární katedry, ačkoliv jsme „svobodné“ katedrové volby museli napřed zmanipulovat, aby dosud rudě kovaní spolužáci nezvolili do funkce nějakého ortodoxního bolševického trumberu, kterých byla na katedře celá řada. Pilař ovšem díky své spolupráci se Státní bezpečností (v oficiálním seznamu je veden jako tajný spolupracovník StB s krycími jmény Petr a Karel) nezískal negativní lustrační osvědčení potřebné k této funkci a musel post šéfa brzy opustit.

Jak ale zdůrazňuje Petr Motýl, jakákoliv podobnost se skutečnými osobami je čistě náhodná. Román Doktor Pilka si kope hrob je čirou fikcí. Knihu letos na sklonku léta vydalo prestižní pražské nakladatelství Volvox Globator, přičemž její autor nyní prožívá plodná vydavatelská léta. Letos mu už vyšla básnická sbírka 2 000 000 piv a v těchto dnech křtí pražský román Kosí srdce, který vyšel v nakladatelství Malvern a líčí pěší putování z Hlavního nádraží na Pražský hrad, které se odehraje během jediného dne.

Román Doktor Pilka si kope hrob je veskrze zábavná kniha, u níž jsem neodolal hlasitému smíchu, což se mi u literatury moc často nestává. Je to dílo napsané ve stylu našich někdejších společných literárních vzorů. Patafyzická novela směle navazující na díla nejlepších autorů tohoto literárního směru, přičemž „rodinnou modlou“ během našeho dospívání býval především Raymond Queneau, autor legendární novely Zazie v metru.

V díle je ale cítit i odkaz na další naše vzory z českých luhů a hájů, třeba na Jaroslava Haška nebo Ivana Vyskočila. „Próza Doktor Pilka si kope hrob je text v nejlepší tradici české grotesky a absurdního humoru, hravá a vtipná, v žádném případě prvoplánová, ale s přesahem, kdy ze zdánlivě nezávazných historek se postupně vyjevuje tragické odcizení individua ve světě,“ prezentuje knihu nakladatelství Volvox Globator.

Těžko říct, jak se u díla baví ti, kdo neznají Martina Pilaře, ale já se opravdu řezal od prvních vět. A ty znějí: „Proč si nevykopat hrob v lázních Bük, dvacet sedm kilometrů od města Szombathely? Doktor Pilka sem přijel v srpnu roku 1980. Bylo mu dvacet tři let, ale vypadal na dobrých pětatřicet. Kouty na čele, začínající pleška v temeni a brýle. Typický inteligent, aniž jste se mu museli dívat na ruce.“

Doktor Pilka nebyl překvapen, že v městečku Szombathely není žádná univerzita ani katedra literatury. Nevadí. Petr Motýl usadí literárního vědce na pokoj a nechá ho pracovat na srovnání básnické sbírky Velemíra Chlebnikova Zakletí smíchem s románem Zdeňka Zapletala Nekonečný striptýz. A Pilka záhy z lázní píše Zapletalovi i dopis. Bláznivé patafyzické psaní, v němž si Motýl dobírá pseudovědu zvanou literární věda. Respektive ty vědce, kteří si na tuto vědu jen hrají: „Milý Zdenku, někteří lidé už jsou takoví, někteří lidé už takoví byli a někteří lidé takoví teprve budou! Ty stará šerá přilbo pod černě přeškrtanou oblohou, co můžeš vědět, jen pro mimochodem, informace některým lidem, stávalo se to i takovým i velrybám staletí!“

Doktor Pilka samozřejmě v okolí maďarských lázní hledá místo pro hrob. Když ho snaživě zatkne kapitán maďarské policie István Ödönszök, utrží si socialistická bezpečnost jen ostudu. Pilka má totiž v hlavě horkou linku na plukovníka Kreinisze v Budapešti. A hned po propuštění ze stanice najde Pilka v hotelové poště pohlednici z Moskvy. Podepsán je jistý Blixa. Kniha Petra Motýla v tu chvíli dostává absurdní špionážní zápletku. Podobně byl vystavěn už první Motýlův román Spratek a krásná Danuše (Český spisovatel, 1996), skvělá detektivní groteska z pražské Libně.

Jiřího Surůvku potká Doktor Pilka na pevnosti v krétském městě Rethimno. Paroh tam s Ivanem Motýlem prodává turistům dřevěné papoušky, což se záhy po sametové revoluci skutečně stalo.

„A nekoupíte papouška, doktore?“ napadlo ještě Paroha. Předvedl, oč se jedná. Doktor se vyděsil. Právě dřevění papoušci se mu včera záhadně ztratili ze zavazadla. A teď se objevili pár desítek metrů od místa, které si vybral pro hrob. Špatná znamení se sčítala a hrozila proměnit příjemný pobyt na středomořském ostrově v tíživou noční můru.

Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami je čistě náhodná. Pedagog Martin Pilař stále učí na literární katedře Ostravské univerzity, podle Petra Motýla ale nemá nic společného s hrdinou knihy Doktorem Pilkou.

Z pozice bratra si netroufám psát recenzi na dílo staršího sourozence, jen suše konstatuji, že jsem knihu zhltl jedním dechem. A výborně se bavil. A nejen proto, že už někdy od roku 1984 znám jistého Martina Pilaře.

*

Petr Motýl: Doktor Pilka si kope hrob. Vydalo nakladatelství Volvox Globator v roce 2017.