Poslední rozhovor s Virtual Void, kteří hráli v Ostravě před Voivod? Nikdy neříkej nikdy, říká Milan Marek

V první polovině října jste vystoupili v Ostravě jako předkapela kanadských Voivod. Jaké jsou vaše dojmy z tohoto koncertu?

Voivod byli naprosto skvělí. Sluší jim atmosféra malého klubu. Na velkém podiu tak nějak zaniknou, ale v Barráku to bylo to pravé. Jsem moc rád, že se nám podařilo se před ně dostat. Byla to obrovská čest, alespoň teda pro mě.

Jaký největší poznatek jste si z koncertu odnesli? Má toto předskakování známé formaci pro kapelu vašeho formátu nějaký velký význam?

Myslíš, že jako na základě toho koncertu by nás začali lidi uznávat a tak? (smích) Takhle to už dávno nechodí. Dostat se před nějakou takovou kapelu znamená starat se, otravovat šéfa klubu a třeba se to podaří. Já jsem mu řekl, že můj sen je zahrát si před Venom nebo Triptykon, popřípadě Voivod. Vyšlo to až před Voivod. A nějaké historka jako do bulváru? (smích) Přijdeme do klubu, hned na schodech se objevuje zpěvák Snake, no a na pódiu zrovna zvučí Away, jeden z mých bubenických idolů. Opřu se o zábradlí a užívám si blízkost této osobnosti. Najednou se zastaví a jasným gestem se ptá, jestli mám co kouřit… (smích) Tak ti nevím, jestli myslel tabák… (smích) Já vím, nic moc. Pak jsem vytáhl krabici s jejich alby a chtěl je podepsat. Bylo toho dost, málem jim upadly ruce.

Spíše jsem tu otázku myslel tak, že toto spolukoncertování se známou kapelou nijak výrazně historii kapely neovlivní, ale určitě je to příjemná vzpomínka, která potěší…

Ano, je to hlavně vzpomínka a veliká čest, historii určitě nijak neovlivní.

Zatím poslední album Rest in Piss jste vydali loni. Jak se s odstupem času na album díváš?

Zatímco předposlední album Ride to Hell on Fucking Whores z nás vylítlo dost rychle, tak Rest in Piss trvalo déle. Neznamená to, že bychom jej měli míň rádi. Alba jsou jako naše děti.

Na albu se nachází také devítiminutový opus Funeral March of the Broken Ones, který se díky své posmutnělé, takřka doomové atmosféře vymyká vaším přímočarým (thrash/black/death metalovým) skladbám… Co vás vedlo k natočení této pro vás netradiční skladby? Že by se jednalo o náznak, jakým směrem by se mohla kapela ubírat v budoucnu? 

Skoro na každém našem albu nebo demu nalezneš takovou skladbu, většinou na konci. Je to už taková tradice. Náš basák Sekersson je velkým fanouškem stylů doom nebo stoner doom a jsme rozhodnuti si tenhle styl zkusit, ale ne pod hlavičkou Virtual Void. Plánujeme projekt, ale ještě je to ve stádiu nápadu. Ještě ani nevíme, koho přizveme ke spolupráci, akorát víme, že chceme použít české texty.

Pokud bychom pitvali hudbu, kterou produkujete, tak bychom se dostali k rock´n´rollu, který dobarvujete o prvky ortodoxnějších žánrů (death, black, thrash metal)… Souhlasíš? Je to poloha, která je vám z hudebního hlediska nejbližší? 

Ano, je to tak. Už mnohokrát jsem řekl, že našimi největšími vzory jsou Venom, Celtic Frost a Bathory. Ale před touto nesvatou trojicí je tady ještě největší znesvětitel, a to Lemmy Kilmister a jeho Motörhead, a to je čistá esence rock´n´rollu. Tam jsou naše kořeny, naše srdce.

Můžeš prozradit více o vašem neoficiálním videoklipu k písni Bastards and Liars, který sestříhali vaši fanoušci z Chorvatska?  

No, jenom tak jsme si prostřednictvím Facebooku psali, chtěli nějaká cédéčka a pak poslali ten klip. Na ničem jsme se nedomlouvali. Potěšilo nás to. Akorát jsme nepochopili ty záběry z ukrajinského parlamentu. Nějak to měli popletené. Bylo to ještě před těmi ukrajinskými událostmi.

Mimochodem jak dneska vnímáte smysl nahrávek? Co je pro vás tím hnacím motorem při skládání nových písní, když víte, že se alba zas tak neprodávají?

Tohle moc neřešíme. Když máme nápady, tak se je pokoušíme rozvinout a pak nahrát. Je fajn že to Pařát vydal.

Dá se říci, že lidé jsou obecně otevřenější a vnímavější. Nicméně mění se podle tebe i postavení metalové muziky mezi veřejnosti ve srovnání s dobou, kdy jste začínali, tedy před těmi dvaadvaceti lety? 

Mýlíš se, lidi jsou čím dál víc povrchní a omezení a hloupí. Jsme permanentně vymýváni a dnešní mládež, která v podstatě nic jiného nepoznala, si to ani neuvědomuje. No a ve vnímání metalu jako takového je to tak, že ten opravdový je hluboko pod zemí a tím pádem o něm málokdo ví a málokoho zajímá. To, co se jako metal prezentuje oficiálně, vlastně ani metalem není. Je to jen umělohmotná a bezpečná náhražka, která nenutí k zamyšlení, ale ke zvracení.

No, osobně si myslím, že lidé vnímavější jsou, jenže pak je otázka, jak své poznatky a zjištění dokážou použít a využít… Ale pojďme k jinému tématu. Co se rozhodně změnilo, je situace v hudebních médiích. V současnosti je u některých nejmenovaných médií běžné, že kapely musí za rozhovory a kladné recenze platit. Jaký máš na to názor? Ve výsledku to totiž není jen problém daných periodik, ale spíše těch skupin, které na takové podmínky přistoupí…

Tohle naštěstí není náš případ, takže to nemusíme řešit. Nejsme ani nechceme být v hlavním proudu. Mně bude za chvíli padesát let, celý život dělám muziku pro radost, tak proč bych měl na stará kolena lézt někomu do zadku.

Tvé jméno je spojeno také s festivalem Immortal Shadows Fest, který se letos konal už podvacáté. Můžeš přiblížit trochu více náplň tohoto festivalu? 

Bejvávalo. Dvacítku už jsem nedělal já, ani jsme tam s Virtual Void nehráli. Nějak mě za ty roky opustil elán a taky k tomu přispělo to, že kluci z Frýdku-Místku začali dělat své grindové akce, takže nevzniklo vzduchoprázdno. Já jsem se to snažil vždy dělat pestře, ale Frýdek-Místek byl vždy grindový a já jsem měl rád black metal a různé úlety. Možná se ale ještě jednou hecnu a udělám Festival divné hudby. (smích)

To by určitě mohlo být zajímavé. Nicméně kdybys mohl změnit jednu jedinou věc v historii Virtual Void, která by to byla? 

No, možná je toto to pravé místo, abych veřejně řekl: „Sorry, Žabáku.“ Jedná se o basáka, který s námi hrál asi před patnácti lety. Tehdy se v kapele sešla mírně řečeno nesourodá skupina lidí a jediná možnost, jak udržet kapelu, byla vyhodit jeho nebo všechny ostatní. Byl jsem v pasti, ale tak moc jsem chtěl hrát, že jsem se nakonec rozhodl vyhodit jeho. Problém byl ovšem jak. Udělal  jsem tu vůbec nejhorší věc, jakou jsem mohl. Oznámil jsem mu to zbaběle prostřednictvím SMS. Neomluvitelné, ale možná odpustitelné. Momentálně se normálně bavíme, byli jsme společně i na Brutal Assaultu, ale tahle událost mě už dlouho pronásleduje. Stále se za to stydím.

Co vás momentálně čeká? Jaké jsou nejbližší plány kapely Virtual Void?

Abych řekl pravdu, dlouho jsme nic nesložili. Já se věnuji i jiným kapelám a ostatní mají své různé problémy či povinnosti a taky momentálně schází inspirace. Nějakou dobu jsme doufali v čerstvou krev, která nás nakopne, ale nakonec jsem se rozhodl kapelu dát na neomezenou dobu k ledu. Jestli se vrátíme? Nikdy neříkej nikdy, ale určitě ne v brzké době. Děkujeme všem fanouškům a všem, kdo nás kdy podpořili.