Havlovo Vyrozumění v Komorní scéně Aréna je v kontextu dneška varováním před absurditou měnící se v realitu

Režisér inscenace Vojtěch Štěpánek se nedávno na adresu připravované premiéry a uváděného titulu vyjádřil slovy: Na celé věci je nejhorší to, že se tahle hra dá stále hrát. Myslel to tak, že je děsivé, jak stále platný je satirický a kritický tón, který autor do této hry vložil v padesátých a šedesátých letech minulého století.

Diváci pamatující poměry a atmosféru v nejrůznějších institucích během komunistické totality, tedy v době vlády jedné politické strany,  mohou sice v úvodu představení vidět v jisté nadsázce jedince, vztahy a vůbec život lidí v naší zemi v době před padesáti lety, mrazit je však začne ve chvíli, kdy si uvědomí, že zase až tak moc se toho dosud nezměnilo: stále jsou mezi námi lidé usilující o kariéru bez ohledu na cokoliv, stále se kolegům v práci přeje průšvih a neúspěch, stále se za zády někoho připravuje jeho pád a podobně.

I ten zvláštní jazyk, kterému Havel ve své hře říká ptydepe, má dnešní ekvivalent v řeči politiků, nehledě na další aktuální rozměr dnešní češtiny poznamenané počítačovou terminologií, sms zprávami a podobně.

Z inscenace Havlova Vyrozumění. (Foto: Roman Polášek)

Scénograf Milan David vytvořil v hracím prostoru jakousi odlidštěnou kancelář se dvěma pracovními stoly v popředí a trojicí prosklených dveří v pozadí. V kanceláři probíhá děj točící se kolem jmenování a odvolávání ředitele a jeho náměstka, ukazuje se ale také prázdný a žádnou smysluplnou prací naplněný čas v zaměstnání, ba i ve škole.

Marta Roszkopfová oblekla herce do jakýchsi úřednických stejnokrojů v podobě tmavých obleků, kostýmků, košil i kravat v jednotných barvách.

Všechno by bylo jen jakousi prvoplánovou satirou na poměry, kdyby se dramaturg Tomáš Vůjtek spolu s režisérem Vojtěchem Štěpánkem nesoustředili na důslednou charakteristiku jednotlivých postav, důkladné vykreslení jejich povah a charakterů a rozehrání svým způsobem tragikomických osobních příběhů.

Josef Kaluža a Šimon Krupa. (Foto: Roman Polášek)

Divák před sebou vidí neschopného a svým způsobem ustrašeného ředitele úřadu Josefa Grosse v podání Josefa Kaluži a jeho kariéristického náměstka Jana Baláše, kterého hraje Šimon Krupa. Příběh sesazení a opětovného jmenování do funkcí obou těchto postav je páteřní dějovou linií celého příběhu. Oba herci výstižně hrají obavy ze ztráty vedoucího místa, ukazují postupy vedoucí k vytváření závislosti na protislužbách, na tom, že jeden na druhého něco ví a tak dále.

Vynikající herecký výkon odevzdává Marek Cisovský v němé roli vedoucího překladatelského střediska Václava Kubše. Kubš v jeho podání je doslova fascinující, uhrančivou ukázkou typu vyžívajícího se v zákulisních praktikách. Předvádí postavu, ve které se snoubí arogance, egoismus, ale i zvláštní nebezpečnost muže záměrně kolem sebe vytvářejícího dojem, že tahá za nitky vedoucí kamsi do vyšších, rozhodujících míst. Herecký projev založený jen na způsobu chůze, mimice, gestikulaci, pohledu očí, na doslova ďábelském úsměvu, je další ukázkou Cisovského hereckého mistrovství.

Michal Čapka a Josef Kaluža v inscenaci Vyrozumění. (Foto: Roman Polášek)

Michal Čapka se představuje v roli vedoucího překladatelského střediska Zdeňka Mašláta.  Spolu s kolegou ptydometem Janem Kuncem, kterého hraje Vojtěch Lipina, tráví pracovní dobu hlavně kouřením cigaret a doutníků, čekáním na oběd, komentováním sexappealu kolegyně, případně oslavou narozenin kolegů.

Vladislav Georgiev hraje učitele ptydepe J. V. Perinu. Bezduché nadšení pro výuku naprosto zbytečného oboru, umělého  jazyka, kterému nikdo nerozumí a nikdo se jej ani není schopen naučit, využívá Georgiev k vrcholným klauniádám. Právě tato postava nejvíce ukazuje v případě této hry Havlovu inspiraci komedií dell’arte. Nicméně i všechny další postavy ve hře jsou přísně vyhraněnými typy, jak komedie dell’arte vyžaduje.

Postavu předsedkyně Heleny ztělesňuje Alena Sasínová-Polarczyk. V jejím podání je na scéně funkcionářka, která bezmyšlenkovitě plní nesmyslné příkazy a která využívá své funkce mimo jiné k tomu, aby podřízené posílala pro nákup do obchodu.

Sekretářku ředitele hraje Zuzana Truplová jako další ukázku naprosto zbytečné úřednice, která nic neumí, ničemu nerozumí a jediné, na co se těší, je přestávka na oběd.

Z inscenace Havlova Vyrozumění. (Foto: Roman Polášek)

Výčet představitelů hlavních postav uzavírá Pavla Dostálová v roli sekretářky na překladatelském středisku. Herečka výstižně vykresluje naivku snaživě sloužící všem v marné naději, že její dobromyslnost bude náležitě odměněna.

V dalších rolích studentů učících se ptydepe, úředníka, případně pozorovatele, sledujícího všechny zaměstnance skrze škvíru ve zdi, vystupují Jan Chudý, Ondřej Malý a Petr Pěnkava.

Vyrozumění v podání Komorní scény Aréna je v kontextu všeho shora řečeného a dnešní společenské a politické situace velmi aktuální. I když jde o komedii, nejvíce ze všeho diváka mrazí fakt, že se v tomto případě absurdita Havlovy hry prolíná s realitou, ve které žijeme, a to po více než půl století od doby, ve které hra vznikla. Zároveň se při srovnání s nejúspěšnějšími inscenacemi Komorní scény Aréna z posledních několika let toto Havlovo a Štěpánkovo Vyrozumění řadí opět mezi ty nejlepší.