Jak Jiří Kovanda a městská galerie PLATO zrelativizovali čas v areálu Vysoké školy báňské

14933. Co je to za číslo? Aktuální počet studentů VŠB-TUO k pátku 20. října 2017. A představa, že každý z nich v nejbližší době v otáčecích dveřích hlavního vstupu do univerzity nějak zaznamená instalaci význačného evropského performera a konceptualisty Jiřího Kovandy, je z pohledu prezentace současného vizuálního umění úžasnou zprávou.

Impuls k výtvarnému oživení univerzitního městečka vyšel od Václava Snášela ještě v době, kdy byl děkanem Fakulty elektrotechniky a informatiky. Dnes je rektorem. Coby akademický činovník však nenechával bez povšimnutí pozvánky, které na fakultu přicházely z ostravské městské galerie PLATO. A propast, která dnes odděluje technokratický svět tam kdesi v Porubě a umělecký kvas v centru města, se mu najednou zdála zbytečně hluboká. „V dobách Leonarda da Vinciho se přitom mezi vědou, technikou a uměním nedělal rozdíl,“ připomněl rektor Snášel během čtvrteční vernisáže.

Zleva J. Kovanda, šéf PLATO M. Pokorný a rektor V. Snášel. (Foto: PLATO)

„Aby umělce vyzval ke spolupráci děkan z technické univerzity, to se nestává,“ zahájil první výstavu v porubské pobočce PLATO ředitel galerie Marek Pokorný. Zatím na univerzitě vzniklo místo pro „galerii jednoho díla“, ovšem na exponované pozici. V zaskleném prostoru uprostřed otáčivých dveří rektorátu, od nichž vedou schodiště, chodby či nadchody k dalším fakultám i k univerzitní knihovně. „Studenty je těžké oslovit, tahle škola si léta žije tak nějak sama pro sebe, my teď ale máme povinnost to narušovat,“ shrnul Pokorný za galerii a obecně i za současné vizuální umění.

Kovandovo dílo v otáčecích dveřích. (Foto: Ivan Mottýl)

Pokorný chce s akademickými funkcionáři i studenty VŠB hledat průniky, které jsou srozumitelné oběma stranám. A zároveň vést dialog o tom, v čem zatím vládne absolutní neporozumění. „V posledních padesáti letech se galerií může stát jakýkoli prostor. Opuštěné skladiště, zrušená škola, plynojem, vodojem, smuteční síň, opuštěná vitrína, autobusová zastávka anebo kaluž, abychom našli dobrý příklad z Ostravy,“ uvítal Pokorný už dříve nabídku univerzity, načež si pro výstavy zamluvil otáčecí dveře.

Detail Kovandova díla. (Foto: Ivan Mottýl)

Autor prvního prezentovaného díla Jiří Kovanda tohle místo při vernisáži spontánně pochválil. „Velmi nezvyklé a inspirující,“ doslova řekl umělec, jenž nedávno vystavoval v asi nejprestižnější galerijní instituci pro současné umění v Evropě – v londýnské Tate Modern Gallery. Kovanda do dveří rektorátu umístil válec, jenž souzní nejen s otáčivými pohyby mechanismu ale i s celým univerzitním areálem, kterému vévodí kruhová budova s přednáškovými sály.

Na válcový sokl položil nástěnné hodiny bez číslic na ciferníku. Ty se otáčejí společně s dveřmi, takže čas je prakticky neurčitelný. A snad jen při porovnáni s nástěnnými hodinami v recepci se zdá, že vlastně ukazují přesný čas, jenže kdo ví, jak to je doopravdy. „Ukazují čas. A zároveň neukazují,“ neodpoví nad svým dílem ani Kovanda, čímž se čas v areálu VŠB-TUO ještě víc zrelativizuje.

Recepční rektorátu VŠB-TU pod hodinami. (Foto: Ivan Mottýl)

A možná čtenářům tohoto textu přijde divné, že popisuje čtvrteční vernisáž, zároveň ale i dojmy, které se odehrály o 28,5 hodiny později. A dokonce s fotografiemi z obou časových poloh. To je v pořádku. Díky galerii PLATO a Jiřímu Kovandovi má teď čas v areálu porubské univerzity docela jiné vlastnosti, než na jaké jsme navyklí ve zbytku Ostravy.

*

Jiří Kovanda ve dveřích VŠB-TUO. Rektorát univerzity. Výstava potrvá do 28. února 2018.