Marika Kováčová: Jedenáctý ročník opavského studentského festivalu Na cestě nasměruje návštěvníky Rovnou za nosem

Letos se festival Na cestě ocitl ve tvých rukou. Je organizace festivalu náročnější, než se ve školních lavicích zdá?

Jsem ve třeťáku oboru kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo, jednou to přijít muselo. Víš, je to výborná zkušenost. Člověk se, ani neví jak, ocitne v hlavním proudu a najednou tahá za nitky. Je vhozený do vody a musí plavat. A to je na tom to krásné. Našla jsem si k festivalu svou vlastní cestu, i když nebyla lehká. Pokud v tom člověk není sám, má tendenci nechávat vše na ostatních, ale když se objeví možnost vzít to do svých rukou, neváháš a jdeš do toho po hlavě. Věděla jsem, že to bude časově i psychicky náročné, ale že budu usínat ve tři hodiny ráno, budit se zpocená a můj týden bude mít pocitově tři dny, to jsem netušila (smích). Trochu trvalo, než se mé funkce ustálily, ale poté, co jsem si kolem sebe vytvořila skvělý tým z kolegů dramaturgů, začaly mi některé záležitosti odpadávat. Mým hlavním údělem je tedy komunikovat se soubory, převzít veškerou zodpovědnost a usmívat se.

Kdy jste s kolegy začali na festivalu pracovat? A navazujete nějak na předešlé ročníky?

Není tomu dávno, kdy jsme s kolegyní Natálií diskutovaly nad dramaturgií festivalu, ale celkový koncept Na cestě nad námi visel už před šesti měsíci. Navíc jsme měly celé dva roky možnost sledovat naše starší kolegy a něco se od nich přiučit. Samotné uvědomění, co se to vlastně děje, se dostavilo až celkem nedávno, kdy jsem celé dny protelefonovala, psala anotace, škrtala scénáře a vůbec organizovala si život, protože tím je posledních pár měsíců právě festival. Co se týče návaznosti, tak ta je u festivalu Na cestě minimální, protože každý rok je organizován úplně jinými a rozdílnými osobnostmi. Spíše je v nás jakási touha po originalitě. Hlavní je přijít s dobrým nápadem.

Proč jste si s tvým dramaturgickým týmem vybrali zrovna podtitul Rovnou za nosem?

Jak to tak u témat či podtitulů bývá, mají za úkol být aktuální. Mě obklopuje hlavně průbojnost, nestálost a svoboda generace Z. Máme dnes obrovské spektrum možností, můžeme se sebrat a jen tak jet do ciziny na zkušenou (tedy pokud se z toho naše maminka nezblázní), pracovat někde v horách na farmě, studovat v zahraničí přes Erasmus nebo se jen tak toulat světem. Máme v rukou mnoho a mnoho se od nás také očekává. Rovnou za nosem bude jakýmsi podáním zprávy o této naší pomyslné cestě za našimi sny.

Festival začíná 22. října Putovní nedělí zaměřenou hlavně na děti. Na co by se ten den obzvlášť těšila malá Marika?

Chceme, aby byl festival určen nejen studentům, ale hlavně opavskému lidu, počínaje těmi nejmenšími. Kdyby byla Marika opět malá, rozhodně by si nenechala ujít workshop divadelní inscenace, protože ji divadlo vždy velmi fascinovalo. Navíc k nám až z Prahy dojede herec Hudebního divadla Karlín Jarda Beneš, takže není nad čím váhat. Nebo by Marika zatáhla maminku na workshop intuitivní pedagogiky, kde si budeme hlavně hrát a pedagogové Základní školy Labyrint nám otevřou oči novými směry a styly výuky, které mají původ ve Švédsku.

Dětský den festivalu zakončí putovní groteska Funebráci. Smysl pro humor vám tedy nechybí! Kam bude groteska putovat a na jaký další program festivalu nového divadla Malá Inventura, se kterým letos spolupracujete, bys ještě čtenáře pozvala?

Program pro malé děti završí koncert muzikálových a filmových písní v Minoritském klášteře, ale máš pravdu, od 20 hodin se opavské sady Svobody promění v kabaret a kdoví v co ještě. Kluci z divadelního souboru Wariot Ideal s námi budou putovat od fontány pod Ptačím vrchem až k Obecnímu domu. Z programu Malé Inventury bych vypíchla například středeční dokumentární divadlo o buskerech, kde nahlédneme do vzpomínek, realit či obav pouličních umělců a do nepsaných pravidel ulice. Protože busker těžký chleba má.

To ale nebude jediný průvod, který ve festivalových dnech projde Opavou, že?

Přesně tak. Průvod, pod taktovkou skvělého loutkářského dua Strašfuňáka a Funilky, který odstartuje 11. ročník festivalu Na cestě, vyjde v 16 hodin z nádraží Opava-východ a pošine si to přes Horní náměstí až k Obecnímu domu, kde v 17 hodin vypukne slavnostní zahájení protkané hudebními čísly sólistky Národního divadla moravskoslezského a držitelky Thálie za rok 2014 Hany Fialové.

V úterý dojde také na literaturu. Kdo všechno bude na literárním večeru číst a o čem bude brožura, kterou v Café Evžen pokřtíte?

Křest brožury uměleckého oboru Kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo je takovou třešničkou na dortu. Je to poděkování všem, kteří náš obor kdy podpořili, shrnutí úspěchů a podání zprávy o oboru samotném. Začínáme křtít 24. října v 17 hodin a v rámci večera se mohou čtenáři těšit nejen na výstupy místních poetů, například Ondřeje Hložka nebo Davida Bátora, ale také na hudební výstup houslistky Markéty Linhartové, která svými líbeznými melodiemi navodí tu správnou atmosféru.

A co studentská tvorba? Bude na festivalu nějaká studentská kapela, inscenace nebo malba?

Určitě. Studenti studentům. Tradičně inscenujeme v rámci projektu 3jsou3, podpořeném divadelní agenturou DILIA, tři premiéry dramatických textů formou scénického čtení. Těšit se můžeme například na neobvyklou love story ve hře uruquayské dramatičky Estely Golovchenko Za časů tlustých krav nebo např. na existenciální hipsterské dílo našeho milého kolegy Jana Jindřicha Karáska, talentovaného studenta FAMU z Uherského Hradiště. Do programu jsme také zapojili studentky Střední umělecké školy Poděbradova v Ostravě (obor ilustrace) Michaelu Jakšovou a Michaleu Radovou, které pro festival zhotovily projekt zaznamenávající jejich každodenní společnou „cestu”. Zamýšlejí se nad zdánlivě všedními okamžiky každodenního bytí a jejich vernisáž je na programu v pondělí 23. října od 19 hodin v nových prostorách Slezské univerzity, na Hauerově ulici. V neposlední řadě bych čtenáře ráda pozvala na přednášku Zvol si info Vojtěcha Bruka z Masarykovy univerzity s varovným posláním uchránit nás před dezinformacemi. Ukáže nám cestu, jak se nenechat ve světě médií vodit za nos. Po šňůře přednášek na středních školách po České a Slovenské republice zamíří i do Opavy.

Co tě čeká, až bude po všem? Splněný zápočet?

Po festivalu si dám pauzu od shonu a organizačního ruchu okolo. Pojedu si na týden odpočinout za kamarády na Island, abych tím uzavřela pomyslnou linii koncepce Rovnou za nosem. Zápočet ve STAGu (Studentská agenda, web pro studenty Slezské univerzity, pozn. redakce) nejspíše nějaký přistane, ale důležitý bude pocit z (snad úspěšně) uspořádaného festivalu. Ten je totiž k nezaplacení.

Podrobný program festivalu na www.festivalnaceste.cz