Musica Pura 2017 je za dveřmi: Jan Rokyta zve na vášnivý Balkansambel i neřízený projektil Maria Predu

Nejprve krátce o rezidenčních orchestrech. Jsou specialitou ostravských hudebních festivalů, zbrusu nový mají Ostravské dny, Svatováclavský hudební festival a už od počátku existence i váš festival Musica Pura. Co vás před třemi lety vedlo k jeho založení?

Ostravská folklorní scéna je už po desetiletí velmi rozmanitá. V osmdesátých letech se několikrát uskutečnil koncert ostravských cimbálových muzik, ještě nikdy se však členové různých kapel neodhodlali si zahrát společně. Ideou Ostrava Cimbalom Orchestra je výroční muzicírování v rámci zahajovacího koncertu festivalu Musica Pura, za neméně důležitý však osobně považuji i společenský element: tedy vzájemné bytí a výměna zkušeností na listopadových zkouškách, v některých případech i vylepšování bilaterálních vztahů společnou hrou.

Mohl byste váš orchestr přiblížit? Jací muzikanti a kapely jsou v něm zastoupeni?

Ostrava Cimbalom Orchestra je složen z členů několika ostravských cimbálových muzik. Zásadním pilířem orchestru je velmi pilná, ambiciózní a výborně organizovaná cimbálová muzika Friš. Její členové jsou dnes již zkušenými folklorními instrumentalisty a zpěváky a tvoří téměř celou doprovodnou složku orchestru (kontrášské duo Luboš Štancl a Martin Kajzar, cimbalista Martin Gelnar a kontrabasista Tomáš Pospíšil). Neméně výrazná je však i houslová sekce s primášem Petrem Kuřilem a členkami Janáčkovy filharmonie Ostrava Barborou Kachlovou a Martou Faikovou. V minulých dvou ročnících orchestr svou účastí posílil i klarinetista Friše Marek Smetka. Cimbálová muzika Šmykňa je v orchestru zastoupena triem muzikantské rodiny Machačovy. Otec Jiří a starší syn Adam jsou skvělí houslisté a primáši, druhý syn Jiří mladší je znamenitým cimbalistou. Vzhledem k dramaturgickému zaměření souboru Šmykňa (a tedy i jeho kapely) přináší trio muzikantů Machačů do orchestru značný podíl slovenské autentičnosti a temperamentu. Cimbálová muzika Tolar je folklorní dominantou ostravského jihu. Do Ostrava Cimbalom Orchestra přicházejí od jeho založení její umělecký vedoucí a cimbalista Petr Kolár, zdatný houslista a spolehlivý primáš Ondřej Zedníček, trio z Tolaru doplňuje violoncellista Tomáš Majliš.

To jsou současné folklorní stálice ostravské hudby. V minulých letech se však na pódiu objevily také legendy z cimbálové muziky Technik. Bude tomu tak i letos?

Cimbálová muzika Technik je symbolem folklorních nahrávek Českého rozhlasu Ostrava a svou činnost ukončila v roce 2013. Z jejích řad je ozdobou Ostrava Cimbalom Orchestra ostravský hudební bard a violoncellista profesor Jan Hališka, v minulých ročnících se na festivalovém pódiu ukázali i legendární primáš Miroslav Hlosta a zkušený violista Pavel Rokyta. Orchestr pak také doplňují i členové, kteří nepatří k žádné ostravské cimbálové muzice, ale jsou jejími zdatnými posilami. Patří mezi ně například člen komorního orchestru Camerata Janáček Martin Kachel nebo členové Ensemble Flair Jiří Pospěch a Lukáš Švajda.

Jaká bude náplň a dramaturgie zahajovacího koncertu, který se odehraje 22. listopadu v Divadelním sále Domu kultury města Ostravy?

V prvních doušcích 3. ročníku festivalu představí Ostrava Cimbalom Orchestra vzácného hosta: Orchestr lidových nástrojů Vojenského uměleckého souboru Ondráš s primášem a uměleckým vedoucím Jaromírem Kučerou. Skvělé folklorní těleso z Brna předvede stylizované hudební úpravy a zavede posluchače do oblasti Janáčkova Lašska, do jiných koutů Moravy, na Slovensko, ba i do Rumunska. Dramaturgie vychází ze společně provedených  koncertních skladeb jednotlivých ostravských kapel, i zde zamíříme na Moravu a na Slovensko. Na závěr se obě tělesa spojí v nevídaný „folklorní kolos“ čítající přes 30 členů… Máme se na co těšit! (úsměv)

Ve čtvrtek 23. listopadu ve Studiu 1 Českého rozhlasu Ostrava vystoupí úspěchy ověnčený Balkansambel ze Slovenska. Z jakých hudebních žánrů tento energický soubor čerpá a čím podle vás může ostravské posluchače oslovit?

Hybnou silou Balkansambel je společná vášeň jeho členů k balkánským folklorním stylům (zejména k bulharské muzice), která je výrazně umocněná osobitým (a zde si výjimečně troufnu dodat i geniálním) aranžérstvím jeho uměleckého vedoucího a skvělého multiinstrumentalisty Marka Pastírika. Balkánská muzika s názvuky slovenské lidové písně, ale i s přesahy do jazzu či klasické muziky, povyšuje Balkansambel na distingované hudební těleso, které se svou preciznosti a rafinovaností hudební interpretace umělecky vyjímá z celé řady takzvaných balkánských dechovek. Moc se na ně i na jejich kreace těším!

Festival před třemi lety začínal ve velkém sále Domu kultury města Ostravy. Loni se usídlí v Divadelním sále a letos přicházíte s novinkou koncertu v Českém rozhlasu. Čím vám tento nový prostor vyhovuje?

Každý seriózní hudební festival by měl ctít i menší hudební formy, respektive komornější koncertní prostory. Větší rozmanitostí ostravských pódií (a prozradím, že bych v tomto trendu v příštích ročnících rád pokračoval) upozorňujeme na rozmanité akustické přednosti koncertních sálů v Ostravě. V případě koncertního studia Českého rozhlasu Ostrava bychom také rádi vyzdvihli příkladnou spolupráci festivalu s veřejnoprávním médiem Moravskoslezského kraje, které si velice vážíme!

Další koncert festivalu Musica Pura je speciální. Dotýká se básníka Petra Bezruče, jehož verše bude recitovat zkušený Alfred Strejček. Kdo jej doprovodí a jak bude tento večer, který se uskuteční 24. listopadu, koncipován?

Přiznám se upřímně, že mi Pocta Petru Bezručovi leží mimořádně na srdci i na duši, právě zde a právě teď! V plynutí stopadesátého výročí narození slezského barda mne totiž hryže ostré vědomí, že českou společnost v čele s kulturními institucemi patrně více zajímá diskuze o autorství Bezručových veršů než jejich nesporná genialita! Petru Bezručovi se přijde poklonit nejen jeho významný propagátor Alfréd Strejček, ale i jeho dlouholetý souputník a koncertní kytarista Štěpán Rak, členové Ensemble Flair a speciálně sestavený mužský sbor Pueri Et Viri pod vedením Josefa Surovíka. Verše Petra Bezruče i hudební kreace Leoše Janáčka a Jana Rokyty bude provázet mimořádná projekce frenštátského fotografa Vlastimila Bjačka.

Cítím, že váš vztah k poezii Petra Bezruče je velmi niterný. Neuvažoval jste někdy o jejím zhudebnění nejen formou hudebně-literárního pásma?

Verše Petra Bezruče mne doslova zasáhly před osmi lety, kdy jsem se podílel na hudebně-literárním pořadu, ve kterém recitaci Alfréda Strejčka podbarvoval cimbálovými improvizacemi můj otec Jan Rokyta. Ve věku středních let jsem najednou zjistil, že mne při posledním zoufalém činu kantora Halfara obchází ledový pot, při Maryččině skoku do Ostravice polykám slzy a při navždy odcházející lásce v básni Jen jedenkrát patří slezskému bardovi účast mé bolavé duše… Poezii slezského básníka jsem zhudebnil v podobě koncertních skladeb pro Ensemble Flair, součástí hudebně-literárního pásma se stanou právě v plynutí pátečního festivalového koncertu. Moc, skutečně moc bych si přál, aby společné vyznání všech účinkujících bylo mementem pro naši kulturní společnost! O jedné věci totiž nemůže být sporu: spolu s Leošem Janáčkem patří Petr Bezruč k nejvýznamnějším uměleckým osobnostem našeho kraje za poslední dvě století!

Tento večer bude mít ještě jedno audiovizuální překvapení v podobě fotografií Vlastimila Bjačka. Proč jste se rozhodli ilustrovat přednes veršů a hudbu obrazem? Není těch vjemů najednou nějak moc?

Určitě ne! Při citlivém využití série fotografií by se vizuální vjem měl stát přesným doplňkem hudebně-literárních kreací a v trojúhelníku „slovo-hudba-obraz“ vyjádřit Bezručův obdiv k rázovitému kraji beskydských strání a především jeho lásku k prostým lidem. Vlastimil Bjaček je typ renesančního umělce: kromě osobitého fotografování hraje také na dudy a různé typy lidových píšťal. Jsem přesvědčen, že jeho fotografie jsou plné úcty k všemocné přírodě, podobně jako u Petra Bezruče, a moc se na projekci fotografií v umělecké režii manažerky festivalu Kláry Blažkové těším!

Rezidenčním umělcem číslo 1 je od prvního ročníku až dosud rumunský „Mozart cimbálu“ Marius Preda. Jste to vy, kdo tento žhnoucí hudební meteor přivedl do České republiky poprvé? Jaké bylo vaše první setkání s Mariem?

Marius Preda zavítal poprvé do České republiky ještě před založením našeho festivalu, tehdy se však jednalo o dosti specifický koncert pro relativně úzký okruh asi šedesáti cimbalistů. Následující dva koncerty ve střední Evropě už proběhly formou galakoncertů 1. a 2. ročníku festivalů Musica Pura. S Mariem jsem se poprvé setkal v roce 1992 v Nizozemsku. Bylo mu tehdy 16 let, měl vlasy až po pás a byl to po hudební i společenské stránce naprosto neřízený projektil (smích). Už tehdy mi ale bylo jasné, že nám v jeho osobě byl shůry zaslán úsměvný pozdrav překypující invencí a talentem…

Marius se v každém roce blýsknul v jiné sestavě. Bude podobně překvapivý i letos? V jakém doprovodu letošní festival Musica Pura navštíví?

V jazzovém kvartetu letos Mariuse doplní zkušení nizozemští muzikanti: kytarista Guillermo Nikkels, kontrabasista Andor Horváth a hráč na perkuse Taco Gorter. Speciálním momentem však bude účast obou náctiletých synů Mariuse Predy: klavíristy Eduarda, který si už stačil zamuzicírovat i se samotným Chickem Coreou a mladšího Thomase, který hraje skvěle na kontrabas.

Co bude mít tentokrát Preda, který festival 25. listopadu uzavře, na programu?

Po gypsy swingu à la Django Reinhardt ročníku prvního a muzice bukurešťských Lautarů druhého edice festivalu se letos Marius představí v jazzových kreacích „amerického typu“, které doplní skladbami ze svého nového alba „Mission Cimbalom“. Chybět však nebudou také improvizace na folklorní témata, z nichž některá budou posluchači možná i znát (úsměv).

V loňském roce Preda šokoval svou hrou na housle, která se svou virtuozitou příliš nelišila od jeho čarování u cimbálu. Myslíte, že má v rukávu ještě další esa?

Nemyslím, nýbrž vím… (úsměv). Vážení čtenáři a posluchači, nechte se překvapit!