Clarinet Factory a Grunik v ostravském Cooltouru ohromili čistou hudební magií jiskřící světlem

Setmělý Cooltour nepraská ve švech, galerka je zavřená, ale několik desítek posluchačů obsadí stoly téměř do poslední židle. Z backstage je slyšet, jak se Clarinet Factory rozehrávají na nějakém klasickém hudebním kousku. Místy se ozývají salvy smíchu. V osm hodin a osm minut pánové nakráčejí na pódium, v rukou klarinety – od běžných typů až po basklarinet.

První skladby mě okamžitě odnáší do jejich světa plného barev a harmonií. Světa bouřlivě rozmanitého, neklidného i meditativního. Světa, v kterém je vše v pohybu a nevysychajícím proudu. Kompozice z nového alba jako Bolek i Lolek, Luda´s Dance či Dark Park jsou nabité ambientní soumračnou náladou a minimalistickou stavbou, která připomíná vzácné čínské dřevoryty. Každý tón, každý souzvuk i paleta dalších zvuků jsou přesně na svém místě a nelze ani na chvíli pochybovat, že by to mělo znít a vypadat jinak. Absolutní dokonalost.

Během koncertu se postupně vyjevuje nejen instrumentální svrchovanost všech čtyř členů Clarinet Factory, ale i jejich vzájemnost, bratrství a dobře rozvržené role. Moderátorské slovo s jedinečným šarmem obstaral tradičně Jindřich Pavliš, který se kromě tradičního klarinetu blýsknul také hrou na největší typ klarinetu – kontrabasový klarinet.

Zpěv a texty Vojtěcha Nýdla jsou jako zaříkávání šamana, který chrání svůj kmen před všemi nástrahami přírody i zlých sil. Jeho hlas se vymyká uřvanosti zpěváků popových kapel, který je tak nudně stereotypní a navzájem si podobný jako vejce vejci. Nýdlův zpěv je hladký a hebký i ve výškách, ve spodních tónech zní téměř jako nějaký pradávný mystik, který svým poselstvím rozdává naději i strast.

Z koncertu Clarinet Factory. (Foto: Milan Bátor)

Charismatický Luděk Boura má podle kapely nejrychlejší prsty. Sympatický klarineťák je ale samozřejmě stejně univerzální hráč jako všichni ostatní. Na závěr jsem si nechal Petra Valáška, který hrál na basový klarinet. Pokud je Nýdl textovým mozkem Clarinet Factory, je Valášek srdcem celého bandu, který rytmické drží vše pohromadě. Jeho obrovský feeling a úžasný slaptone, v němž imituje ústy perkuse, byl strhující a musel jsem se hodně zapřít do opěradel, abych vydržel sedět v křesle.

Nové album Clarinet Factory je lektvar, který vám napumpuje do žil obrovskou energii a vůli vnímat. Nejsilnější momenty nové desky jsou spojeny s folklorním souborem Grunik z Ostravice, který s nimi i v Cooltouru zazpíval několik písní. Písně Gore i Lúky zelené v jejich živelné, hlasově jedinečné barvě, to byl příval bezbřehé radosti! S jakou jistotou, mladé zpěvačky zvládly náročné nástupy včetně intonačně nelehkého prolínání s hlasem Vojty Nýdla!

Z koncertu Clarinet Factory a Gruniku. (Foto: Milan Bátor)

Píseň s názvem Skleněná se podle Pavliše váže k ostravskému představení, kde Clarinet Factory hráli před devíti lety. Vyřádil se na ní nejvíc jejich zvukový technik Petr Kaláb, který měl právě v sobotu narozeniny a kapela mu sympaticky z pódia písničku věnovala.

Ranní pohodou dýchala píseň Unna Matina, Husa divoká zase letěla rychlostí šílených 11 čtvrťových dob v taktu s virtuózními sóly. Všechno uzavřela píseň Hikari inspirovaná zemí vycházejícího slunce, kterou opět doprovodil hlasově jedinečný Grunik.

Clarinet Factory dozráli k návratu k přírodním a přirozeným kořenům, šlo to samo a podvědomě, jen jsme k tomu použili trochu jiné prostředky, než by se dalo čekat, řekl Jindřich Pavliš. A já se s ním plně ztotožňuju. Jejich sobotní koncert byl pro mě největším koncertním klubovým zážitkem letošního roku.

Pokud má nějaká česká kapela dar rozdávat svou hudbou to nejlepší, co se dá od tohoto abstraktního, prastarého i věčně nového umění očekávat, jsou to Clarinet Factory.