Spectaculo Interesse, den třetí a čtvrtý: Kontroverzní představení i vášnivé debaty

Třetí den festivalu Spectaculo Interesse začal představením Naivního divadla Liberec a inscenací Čechy leží u moře. Na motivy básniček skvělého básníka Radka Malého, který píše poezii určenou dětem, napsali scénář Vít Peřina a Michaela Homolová s kolektivem. Verši Zavřete oči/Slyšíte jak šumí/Nadechněte se té vůně/Zašeptejte:/Čechy leží u moře končí Malého kniha Moře slané vody. A právě těmito verši celé představení začíná. A kouzlo divadla to skutečně dokáže – přenese diváky všeho věku, sedící v hledišti, nejen na mořský břeh, na mořskou hladinu, ale i do tajemných a krásných hlubin.

Z inscenace Čechy leží u moře. (Foto: Roman Polášek)

Během čtyřiceti pěti minut prožijí návštěvníci představení klidnou plavbu plnou pohody i silnou bouři, setkají se s mořskými ptáky, s rybami, ale i s velrybou a medúzami, a to vše prostřednictvím velmi působivých jevištních obrazů.  Ti nejmenší (inscenace je určena divákům od čtyř let) sedí na zemi hned u okraje hracího prostoru, se v závěru inscenace loučí něžnými doteky svých ruček s lodičkou, ve které plují dvě lidské postavičky. Není snad silnějšího pouta mezi hledištěm a jevištěm. Děti, které rodiče přivedou na takové představení, se určitě budou těšit na další návštěvu divadla.

Z představení Váňa. (Foto: Roman Polášek)

Theatre Karlsson Haus z Ruska přijelo s představením Váňa, určeným divákům od 16 let. Přivezlo metaforické a alegorické divadlo pracující s řadou symbolů. Zdánlivě jednoduchá pohádka o rodičích, kterým drak sežral dva syny a oni si vymodlili třetího, aby své bratry zachránil, přineslo snad nejvášnivější debaty mezi diváky. Ti, kteří jsou navyklí na draky požírající princezny a poražené odvážnými princi s tímto navyklým přístupem v případě pohádky-nepohádky Váňa určitě nevystačí. Dívčí část publika ocenila sympatického mladého herce, který sám celé představení odehrál. Náročnější diváci však kladli otázky, na které se dá stěží odpovědět: co představuje drak, v jehož břiše si pozření lebedí v pohodě pod Eiffelovou věží v Paříži a Moulin Rouge, kde tančí a popíjejí? Je to obraz ruské emigrace, nebo zhýralého Západu? A padaly další otázky, které zůstaly bez odpovědi. Na rozporuplnosti tohoto představení nic neubralo ani skutečné interpretační mistrovství účinkujícího loutkoherce.

Z představení Popel  zemřelého. (Foto: Roman Polášek)

Ještě větší rozpory a ještě vášnivější debaty na rozpravě vedené redaktorem časopisu Loutkář Michalem Drtinou přinesla inscenace francouzského divadla Plexus Polaire nazvaná Ashes/Popel zemřelého. Na motivy prozaického díla spisovatele Gautze Heiwolla vznikla inscenace o vnitřní trýzni a spalujícím ohni tvůrčího procesu. Emotivně velmi silné představení řadu diváků přivedlo k silným pocitům strachu, ba dokonce k slzám, nicméně i zde nebylo jednoznačné přijetí. Oceněna byla precizní práce s loutkou v žánru černého divadla, démonická loutka vlka-vnitřního démona, nicméně mnozí z diváků naopak zůstali u názoru, že i přes formální a interpretační mistrovství to bylo de facto o ničem. A diskuze o tom, zdali divadlo má hlavně přinášet emoce nebo srozumitelné sdělení tématu a názoru, se po tomto představení povedou ještě hodně dlouho.

Středeční první představení Puzzle Theatre z Kanady přineslo v podání dvou mimořádně zručných loutkoherců téměř dokonalé divadlo určené dětem od pěti let. Představení s názvem Plastic bylo vystavěno na umění vytvořit z plastových tašek a igelitových pytlů během okamžiku loutky připomínající nejrůznější tvory. Téma žravosti a nenasytnosti bylo tím hlavním, ale objevila se i další témata, např. nezdravá soupeřivost, rivalita, závist a podobně. To vše ale bylo podáno v záviděníhodné jednotě formy a obsahu, s téměř neuvěřitelnou kreativitou a zručností obou protagonistů. Všechno tu do sebe zapadalo: cílová skupina pětiletých diváků (ale bavili se skvěle i ti nejstarší), barevnost scény vycházející vstříc dětskému vkusu, hravost, téma i obsah, sdělnost a komunikativnost inscenace. Prostě a jednoduše: Inscenace Plastic je jedním z favoritů na vysoké ocenění.

Slovinské Lutkovno gledaliště Ljubljana přijelo s inscenací nazvanou Kačenka, smrt a tulipán. Představení, opět určené divákům od pěti let výše, se navzdory svému tématu, kterým je život a smrt, stalo jedním z nejhladivějších v zatím předvedeném festivalovém programu. Dvě loutkoherečky, využívající činoherní interpretační prostředky, živou hudbu (housle), zpěv, plošné loutky i stínohru, dokázaly vytvořit velmi něžnou atmosféru, v jejímž rámci byla polidštěna i postava Smrti jako takové.

Z představení Coulrophobia. (Foto: Roman Polášek)

Z Velké Británie přijeli dva klauni tvořící divadlo Pickled Image, a předvedli inscenaci s názvem Coulrophobia. Osmdesátiminutová produkce zaměřená hlavně na pobavení diváka poněkud narážela na jazykovou bariéru, neboť slovní stránka inscenace byla tou nejhlavnější. Klasických klauniád se jaksi nedostávalo, celek byl poněkud ukřičený a monotónní. Cílem obou klaunů byla hlavně interakce s diváky, mnozí byli z hlediště doslova vytaženi na jeviště, občas i nesmlouvavým způsobem. Když dokonce z jeviště letěl do hlediště banán, dostalo se oběma hercům pádné odpovědi a banán letěl zase zpět. Velmi prvoplánové představení pobavilo ty nejméně náročné diváky. Ti, kteří od divadla jako takového očekávají více než svým způsobem povrchní zábavu, zůstali chladní.

Soubor Cartouche-Theater met Marionetten z Nizozemí odehrál představení s názvem Sonáta pro čtyři ruce. Inscenace inspirovaná výtvarnými díly holandských malířů byla plná imaginace a stala se velmi působivým holdem loutce jako takové.

Z představení Sonáta pro čtyři ruce. (Foto: Roman Polášek)

Závěr čtvrtého dne patřil francouzskému Théatre de l´Entrouvert a představení s názvem Anywhere. Inscenace, vytvořená na základě prozaické předlohy, románu, který napsal Henry Bauchau o putování slepého Oidipa Řeckem, za nějž byl autor nominován na Nobelovu cenu za literaturu, patří k tomu nejlepšímu, co letošní Spectaculo Interesse zatím nabídlo. Když profesor Jan Císař před lety hovořil o novodobém druhu divadla, nazval je divadlem čtvrtého druhu – divadlem slučujícím v sobě prvky divadla činoherního, hudebního, loutkového, ale zahrnující navíc prostředky divadla pohybového a výtvarného.

Z představení Anywhere. (Foto: Roman Polášek)

A právě inscenace Anywhere je ukazatelem žánru syntetického, chcete-li totálního divadla. Vedle loutky je zde postava herečky v performanci postavené na světle, pohybu, hudbě, na technických efektech. Loutka Oidipa je vytvořena z ledu a během představení taje. Její uhrančivá bílá krása přitahuje zraky diváka, který je vtažen do dění před jeho očima od prvních okamžiků až do poslední vteřiny. Práce s loutkou a interakce herce a loutky je zde na nejvyšší úrovni. Představení Anywhere se stalo jedním z dalších vrcholů festivalu.