Hudba má dar spíš lidi spojovat než rozdělovat, říká kytarista Petr Uvira z kapel Ladě a Heimat

Vzpomeneš si, kdy jsi vzal kytaru poprvé do ruky?

Ne, to bohužel ne. Jsem rád, že si vzpomenu, kdy jsem ji držel naposledy. Ale jedním z mých prvních zážitků s kytarou bylo velké zklamání, že nic nevydrží, že praskají struny. Vzpomínám si, že jsem měl velkou obavu svému strýci říct, že struna praskla a tím je ta jeho kytara nenávratně v tahu. Taky si vzpomínám, že byl úplně v pohodě a řekl, že se vůbec nic nestalo a že se struna prostě vymění. Překvapení. Děkuji, Františku.

Takže to začalo vypadat víceméně slibně. Na kytaru jsi začínal sám, nebo jsi měl učitele či zušku, která ti vštípila nějaké základy?

Pod laskavým dohledem kluků v maskáčích jsem se učil v lese akordy a u ohně pak upřímně hrál a zpíval všechny ty krásné i blbé písničky. Na opavskou Základní uměleckou školu jsem začal chodit v době, kdy už jsem propadl metalu, takže se to úplně s Ferdinandem Carullim a Antonem Diabellim nepotkalo. Nakonec jsem, myslím, ve třídě pana učitele Hýblera absolvoval.

Kam jsi směřoval dál?

O pár let později jsem jezdil za houslistou a kytaristou Richardem Kroczkem do Ostravy hrát jazz. Ale jsem trochu mizerný student a spoustu času jsme jenom prokouřili a prožvanili. Ale jezdil jsem tam několik let, takže jsem nakonec absolvoval i tam. Pak jsem ještě chodil asi rok na konzervu v Ostravě za Rosťou Husem a tím mé hudební vzdělání končí. Pokud nepočítám těch několik kytarových učebnic, dohraných tak do strany 13, nebo 34. A taky pár Youtube videí.

Tím jsme úspěšně završili výchovně-vzdělávací proces. Můžeme přikročit k tomu důležitějšímu. Tvoje první elektrická kytara a první kapela?

No, vlastně nezavršili.

Jak to?

Protože možná zásadnější bylo prostředí doma.

Takže jsi měl inspiraci nejen vně, ale i uvnitř rodinného kruhu?

Měli jsme doma fakt kvanta desek, spousty magnetofonových pásků a silné hifi. Vlastně doma furt něco hrálo. Bylo to v paneláku, takže se nedalo utéct. Otec, mimo jiné výborný sluchař, od rána pouštěl jazz, starší brácha odpoledne bigbít. Těšil jsem se, že budu chvíli doma sám, že si pustím taky něco já. Když jsem si pak vyškemral první kytaru, což bylo cremoňácké Jumbo, tak jediná možná místnost, kde se dalo hrát, byl záchod. I tak jsem furt vlastně jakoby jamoval k něčemu. Chudák mamka.

Přiznám se, že jsem si tam taky párkrát zahrál…Co tvoje první elektrika?

První elektrická kytara byla myslím krnovská Galaxiska. Nebo taky možná Diamantka nebo Jantarka nebo Iriska. Nevím, šlo to pak v rychlém sledu, ale na nějakou dobu to později byla komplet předělaná hořovická Jantarka. Jeden místní šikula, frézař, dělal na koleni Floyd Rose se zámky a někdo upravil hlavu na tzv. hokejku, pak nástřik a superstrat á la Kramer, Jackson, nebo třeba Hammer byl doma. První kapelou byl pochopitelně ukrutně rychlý thrash metal s klukama ze střední školy asi v druháku. Ošizené kvintakordy bez tercky, palm muting a především cvičení rychlosti. Dneska bych to nedal ani v halftime.

Čím jsi pokračoval dál? V paměti mi uvízly tvoje kapely Yaba a Červeným vrchem, to už ale se speed ani thrash metalem nemělo nic společného, že?

Hrál jsem se staršíma klukama v místní kapele Causa Bibendi jako osmnáctiletý mladíček. Byla tam trochu fluktuace, tak se proměňovala podoba kapely od zasněného artrocku přes bigbítové zvíře trochu jako Laura do podoby takového až grunge funky cosi. V jedné z fází kapely se tam mihl i Michael Kubesa, který zpíval v Yabě. To byla místní bluesrocková legenda. Silné texty, hezké písničky a hlavně charismatický zpěvák. Takže když jsem pak po letech přemýšlel, s kým bych něco mohl dělat, tak mě napadl právě Michael.

Takto náhodou se rodí věci, které jsou dnes kultovní, protože jsme u kapely Ladě! Jaký byl její zrod?

Udělali jsme si takové duo kytara/zpěv, později trio s trubkou a několik let statečně objížděli kluby. Vlastně jednoduché písničky s Michaelovým viděním světa. Desku jsme točili u bubeníka Patrika Benka ve studiu a později se dohodli, že to základní duo  rozšíříme o rytmiku Patrik Benek a Jiří Pater. Kapela dostala jméno Ladě a později s námi začal hrát i Víťa Halška na perkuse. Kapela natočila během zatím desetileté existence tři desky a snad ještě jednu natočí. Ježíš Milane, koho to ale zajímá?

Mě to třeba zajímá! Zmínil jsi celou řadu kytar, se kterými ses potkal. U jakých nástrojů jsi zakotvil v současnosti?

Tak jo. Trochu kytary střídám, ale považuju se spíš za umírněného, co se týče fluktuace kytar. Mám daleko, daleko víc fetiš kamarády. Měl jsem už leccos, ale hlavní elektrickou kytarou je posledních pár let takový hybrid Telecaster od kytaráře Zdeňka Macha. Dělal ji původně pro Janet Robin, ale prý jí nevyhovoval profil krku. Je to jakoby Thinline se dvěma akustickými komorami, takže trochu jako semilub, tělo jasan s javorovým topem a javorovým krkem, Dvakrát P90 Suhr a na doporučení slovenského kytaristy Davida Kollara piezo plátek v krku. Signál z něj využívám zprocesovaný na různé ruchy. Ta kytara je trochu temnější, není to úplně typické twang Tele.

A další tvé kytarové krásky?

Pak v kapelách dost využívám dvě staré „Gibson“ Cremony, jedna s cutaway, obě s plovoucím snímačem od R.M. pickups. Trošku kopýtka, ale mají ksicht a umí překvapit. OM Sigma z dobrých dřev s L.R.Bags Anthem, španělskou handmade klasickou kytaru, dobro Gretsch, jednu starou Parlorku, Cigar box, havajku a pár dalších… Prostě takový pelmel. Moc kytary neprodávám. Jakmile si doma zvyknou, tak už většinou zůstanou. To na krabičky jsem větší pes.

To je první, co mě u tebe kdysi šokovalo: kvantum krabiček. Proč jsi na ně větší pes?

Nejsem nijak extrémní sběrač. To, že mám zákaznickou kartu na poště a jednou, dvakrát do měsíce tam s něčím nebo pro něco jdu, neznamená, že jsem velký blázen do krabiček. Opět, znám mnohem větší magory. Ale hezky se to v Česku točí na bazaru, tak se toho dá opravdu dost třeba jen vyzkoušet, aniž by člověk hned tratil tisíce.

Takže má smysl krabičky točit? V čem je jejich jedinečnost?

Byť se kytarovým efektovým pedálům někdy říká mršítka, nebo kurvítka, já bych to tak striktně neviděl. Zajímá mě ta nová kvalita zvuku a hlavně to, kde a jak může podpořit konkrétní výraz. Nejdu nějak výhradně po butikových krabičkách, myslím, že celkem zajímavé zvuky se dají vykroutit i na běžných, sériově vyráběných pedálech. Příklad: Používám v představení divadelního souboru Farma v jeskyni ve dvou třech situacích velmi obyčejný a levný octaver firmy Electro Harmonix. Má bohužel zároveň tendence vyrábět drobný šum, tak jsem se jej pokoušel nahradit už dvěma nebo třemi mnohem variabilnějšími a kvalitnějšíma octavery. Měl jsem dost času na kroucení, ale tak nějak bez úspěchu. Prostě se pro tuhle situaci hodí víc tahle barva téhle konkrétní krabice a jejího nastavení. Podle mě je dobré dát si po nákupu trochu času a opravdu vyzkoušet různé kombinace několika efektů, mrknout třeba na videa a zkoušet a ověřit si, jak v písničce fungují. Já ale vlastně zas tak moc pedálů nepoužívám. Nikde, ani v divadle, nepoužívám víc než čtyři pět různých efektů. Samozřejmě mi vadí, že mi krabice žerou signál a furt to nějak řeším. Lepšími kabely, zkracováním, propojkami, buffery, zdroji a tak.

No vidíš, právě Electro Harmonix je firma která má hodně slušné renomé. Jaké krabičky bys tedy doporučil? Které ti zvukově vyhovují nejvíc?

Jasně, tahle konkrétně je ale fakt low cost model.  Které mám v oblibě? Oproti kytarám k nim velký citový vztah nemám, ale poměrně dlouho mám v pedalboardu delay Boss DD-20, kde jsem si našel dvě nebo tři nastavení, která jinde nenastavím a používám je v pár písničkách Ladě. Přesto, že jsem slyšel daleko lepší delaye, tak tam právě z tohoto důvodu ten Boss pořád je. Jedno nastavení na starším a už nevyráběném pitch shifter delay Boss PS-3 je taky fajn. Mimo jiné, ty převodníky, jsou už zastaralé, mají trochu latenci a dělá to takovou další zajímavou barvu. Hodně v oblibě mám v poslední době třeba plate reverb Talisman od Catalinbread. Používám ho teď fakt hodně.

S Ladě zanedlouho vystoupíš na 27. Setkání kytaristů v Ostravě. Jak hodnotíš dramaturgii této akce?

Program Setkání kytaristů vypadá hezky. Programy z minulých let taky. Za pozvání moc děkujeme. Nápad míchat koncerty s přednáškami a workshopy je asi fajn. Je dnes opravdu spousta možností, jak se něco nového dozvědět. Jinak, po nás hraje Lazer Viking. Taky příležitost se podívat, jak to má vypadat. Je dobrý, udělej s ním rozhovor a řekni mu, že mu prodám zpátky to harmonické vibrato, které jsem od něj v létě koupil.

To si dořešíte spolu, já tam budu hlavně poslouchat…Kromě Ladě jsi celkem nedávno založil kapelu Heimat, kde prozrazuješ inspiraci africkou world music. Nebráníš se ničemu?

Heimat je trochu hudební experiment a názvem je to malinko provokace. Je to spojení a pokus o napasování rytmů západní Afriky do písníček, takže formy, která je mi nejbližší. Zvukově pak kombinace zvuku afrického drumsetu se synťákem, kytarou, saxofonem a hlasem. No, ono to teď asi v kurzu moc není, ale mě ta vlna tzv. world music, tedy objevování kultury všech možných koutů světa hodně dala a je pro mě vždycky velkým dobrodružstvím slyšet neočekávanou krásu z místa, kde jsem v životě nebyl, a tudíž bych ji teoreticky ani nemusel cítit. Vždycky jsem si myslel a stále si myslím, že hudba má dar spíš lidi spojovat než rozdělovat. Uráží mě tupost a vulgární zkratky. Nenaordinuju si přece například nenávist vůči krásnému zpěvu Nusrat Fateh Ali Khana kvůli zdánlivě logické lince: Pákistán=islám=Islámský stát. Jinak ano, nebráním se ničemu, chtěl bych toho dělat spoustu, jen jsem bohužel dost limitovaný tím, co umím. A pak taky trochu energií a časem.

Umíš a znáš toho dost, o tom nepochybuju. Jaké máš plány a co tě čeká po Setkání kytaristů?

Plány planý… Ale chtěli bychom příští rok dodělat a zavařit desku Ladě, která možná bude nadlouho poslední. Takže dopsat písničky. S Heimat taky chceme do studia. Alespoň pár písniček. No, a roky se mi sbírají doma takové elektronické zvukové koláže, takové motanice, které bych rád nějak dodělal, protože do toho furt rýpu a něco předělávám. Aktuálně mě ale čeká moc příjemné setkání s Jitkou Šuranskou, úžasnou houslistkou a zpěvačkou. Chceme spolu něco vytvořit a dva dny, které jsme už spolu strávili, byly velmi slibné.

O co půjde?

Je to trochu nečekané propojení a za ten nápad vděčím Vaškovi Müllerovi. To je takový energický blázen, který mimo spousty jiných aktivit vykřesal  se svou suitou věrných téměř z ničeho moc hezký festival Hradecký slunovrat. Jinak, vždycky se moc těším na představení s divadelním souborem Farma v jeskyni, kde hraju v představení Odtržení. Farma si vybírá témata hodně silná a mně blízká, a musím říct, že takové soustředění a oddanost věci, jaké mají všichni v souboru v čele s uměleckým vedoucím Viliamem Dočolamanským, jsem ještě nezažil. Tlak. Hodně inspirativní. Taky možná vznikne živá podoba desky, kterou jsem pomáhal natočit Janě Šrámkové Junové alias Cat a možná supertajné country s jednou brněnskou už legendou.

Necháme se překvapit v příštím rozhovoru. Děkuji moc a uvidíme se na Setkání kytaristů.

*