Nemůžeš chodit? Tanec tě povznese! Bílá holubice znovu bere divákům dech, tentokrát Erbenovou Kyticí

Již několikrát se Bílá holubice představila s originálním jevištním skvostem a nebylo tomu jinak ani v poslední zářijový pátek. V Divadle loutek nezbylo snad ani jedno volné místo a usměvaví diváci se těšili na zážitek, který byl následně pokořen a vyzdvižen na vyšší úroveň očekávání. Představení Kytice lidem vázaná udržuje diváka po celou dobu v mrazivém napětí, co vše jsou schopni nazkoušet a jak pod tlakem premiérového večera zvládnout.

Mnohdy hororová Kytice se v pojetí souboru pod vedením Gabriely Ženaté a Jany Ryšlavé převtělila do éterické skladby, při které, kdyby to šlo, by nikdo celou hodinu nedýchal. Po zádech nejednomu přeběhl mráz, jak málo slov doplněné něžným pohybem stačí, aby se Kytice (lidem vázaná) stala ještě děsivější a nádhernější. V představení se snoubil cit pro literaturu, pohyb i herecký um.

Z představení Kytice lidem vázaná. (Foto: Petr Kiška)

Sylvie Rubenová vybrala k inscenaci básně Vodník a Svatební košile, jenž měly největší prostor pro dějovou linku, a obalila je do Kytice a menších etud představující Vynášení Morany, Dožínky, Loučení s vojáky a Dušičky. Jemné přechody mezi jednotlivými scénami a básněmi se obešly bez ztráty kytičky. Propletením básní a využití návaznosti se stal z Kytice lidem vázané samostatný celek, který se vešel do hodiny, a i přesto, že by si mnozí přáli, aby tanečníci ještě pokračovali, vymezený čas dodal představení správnou energii.

Precizní práci s tanečníky odvedla choreografka Jana Ryšlavá, která se nebála důvěřovat i netanečním hercům, kteří zde hostují, a dodala jim odvahu zapojit se do náročných choreografií, které povznesly inscenaci nad divadelní prkna. Řeč je o spuštěných bílých šálách, které tvořily dominantu scény a propůjčily se k dokreslení scenérie básní (vrba, jezero, kostel), aniž by odváděly pozornost od samotných tanečníků. Dnes velmi populární rekvizita se v tomto pojetí stala citlivě zakomponovaným partnerem účinkujících.

Z představení Kytice lidem vázaná. (Foto: Petr Kiška)

Vedle stálých tanečníků se na jevišti ujaly hereckých rolí hosté – jako Vodník si svou dominantní roli uhájil Jakub Georgiev a svou nevěstu Kateřinu Krchňákovou neušetřil zlému osudu. Ve Svatební košili se představili rovnou dva hosté, a to David Depta z Těšínského divadla a Bára Kocmánková z divadla Stará aréna, která se zhostila recitace dalších Erbenových řádků. Oba vnesli do představení herecký jemnocit a smysl pro týmovou hru. I přes nesporný talent se udrželi v mezích natolik, že celý soubor splynul v jednu krásnou duši.

Z představení Kytice lidem vázaná. (Foto: Petr Kiška)

Celkový dojem završuje také práce s kostýmy, které vytvořila Monika Urbášková společně se scénou. Vedle zmíněných bílých šál tvoří pozadí scény visící zelené kytice. Kostýmy z jemné látky v bílé a šedé barvě dodávají představení na lehkosti a tanečníci se tak mohou pohybovat velmi přirozeně. Profesionalitu celé produkce podtrhuje hudební doprovod v režii Ondreje Kalužáka.

Z představení Kytice lidem vázaná. (Foto: Petr Kiška)

Soubor Bílá holubice představuje spojení handicapovaných a zdravých tanečníků, pro které je především tanec formou vyjádření emocí a radosti z pohybu. Hlavní motto souboru zní: „Nemůžeš chodit, můžeš tančit!“. Dovolila bych si ho nově upravit na „Nemůžeš chodit, tanec tě povznese!”.