Kabinet metalové hrůzy 2 aneb Důl Michal ponořený do Rozpínající se temnoty Art-Brut-All

Výstava i letos  vznikla jako součást festivalu Brutal Assault, ale je větší, sevřenější a monumentálnější. Na Dole Michal ve zdejší Cechovně a přilehlých místech výstava sedí dokonale, jako by se do ní přetavila veškerá minulost temných hlubin z celého Ostravska. Zčásti je to tím, že se na ní podílejí ostravští autoři, což je znát i na osobě spolukurátora Tomáše Koudely, který pochází z Havířova a už sedmdesátých letech jej zasáhla nastupující vlna metalu. Ovšem dnešní generace mladých výtvarníků je mnohem temnější, což mu vůbec nevadí, naopak, vidí v tom skvělou sílu a ideální provázání s postindustriálními prostory města. Dále již Tomáš Koudela, kterému jsme položili několik otázek.

Jak se liší letošní verze výstavy Art-Brut-All od té premiérové v minulém roce?

Letošní ročník se liší jednak výběrem autorů, jednak je provázanější s metalovou subkulturou. U prvního ročníku to pro nás spíše experiment, tentokrát jsme měli více času se připravit. Proto také máme podtitul Extendend Dark, tedy Rozpínající se tma. Což zase odkazuje k oblíbené barvě tohoto hudebního žánru.

A co se týče variability, je dost možností, jak uchopit „Rozpínající se temnotu“?

Je tady více forem, od konceptuální až po figurální. Každá z nich akceptuje toto zadání, ať třeba ironickou podobou ukřižovaného Krista, což je klasická historizující figura, ale samotný kříž je tady vypolstrován. Takže svou poslední hodinku má aspoň takto zpříjemněnou.

Z výstavy Extended Dark. (Foto: Marek Škubal)

Na výstavě hraje hraje pořádný kravál – tedy jen když sem vstupuje návštěvník…

Ano, protože součástí výstavy nejsou jen klasické výtvarné formy, jako je malba, grafika nebo socha. Třeba zvuková instalace Jiřího Krtičky – je to jakýsi tunel, kterým se vchází dovnitř a na jehož konci sice není světlo, ale obraz Marka Škubala s fosforeskující matérií plnou červů.

Nakolik vás jako kurátory ovlivňuje daný prostor bývalého černouhelného dolu?

Postupovali jsme dle možností, které Důl Michal a prostor Cechovny nabízí. Ať je to například vitrína nástěnky, ve které jsou vystaveny masky v provedení Martina Mulače, anebo skoby, které trčí ze zdejších zdí. Nemůžeme do nich vrtat, takže je využíváme tak, jak jsou.

Některá jména se tady opakují, což není vůbec na škodu. Do Ostravy tak díky tobě a Pavlu Formanovi míří už podruhé výtvarník Marek Škubal, který je ve svém projevu posedlý tělesnou konstrukcí a chováním červů.

Marek Škubal je kmenový inventář našeho kurátorského projektu. Účastnil se nejen jako autor, ale výrazně nám pomohl i jako organizátor. Z těch, kteří zůstávají, můžu zmínit i Pavla Formana s Ivanou Štenclovou a Marka Schovánka.

Z výstavy Extended Dark. (Foto: Marek Škubal)

Jakým způsobem se „hledáte“?

Znáš – komunikuješ. Velmi důležitá je role hospody, kde se většina setkání koná. Významná je úloha Pavla Formana, který vystupuje jako hlavní kurátor a řadu kontaktů zprostředkovává. Pak je tady vliv daného prostoru. Řada děl tady působí jako koncepční záležitost. Snažíme se využívat souznění, třeba Marek Schovánek vystavuje zbraně upečené z chleba, které jsou poblíž postavy Ježíše a působí jako pomyslná Arma Christi. Navíc tady byla modlitebna a kaplička, horníci, kteří odtud šli na důl, zde mohli provádět duchovní očistu a celá architektonická koncepce zdejší haly je pro mě duchovní a sakrální záležitostí podobné katedrále.

Jak se výstava na Dole Michal liší od své verze v Josefovské pevnosti?

Pět až šest autorů je jiných. Spolupracuje s námi Galerie Luxfer z České Skalice, jsou tady navíc videoinstalace, v podstatě polovina výstavy je odlišná. Prostor je tam sice velký, ale jiný. Tady je vysoký strop, takže expozice tu může dýchat a vyzní v lapidárnější podobě. Na Brutalu jde spíše o okamžitou pointu.

Pracuješ pro jeden z nejvyhraněnějších hudebních festivalů, jakou posloucháš hudbu?

Poslouchám všechno, i když jsem z generace, která vyrostla na hudbě 60. let, zasáhnul mě zpožděně hardrock, Black Sabbath a nastupující metal. V poslední době neposlouchám nic. Dříve byl metal velmi důležitý, zvláště na Ostravsku. Vyrůstal jsem v Havířově, kde kámoši dotáhli Accept a Škorpiony. Důležité bylo, že to bylo rychlé a že to byl kravál.  Neměli jsme žádné hudební poučení, byl to pro nás vstup do světa do svobodné kultury. Do svých pětadvaceti let jsem si nedokázal představit den, abych nebyl permanentně atakován hudbou. Dnes už je to slabší, spíše nostalgie, proč ale tohoto prostředí nevyužít, baví mě i tento sociální rozměr.

Z výstavy Extended Dark. (Foto: Marek Škubal)

Jsou zde zastoupeni i aktivní hudebníci z oblasti metalu?

Některým je to vyloženě blízko. Franta Štorm je člen metalové legendy Masters Hammer.

A jak je to s Ostravou a umělci jí říznutými?

Ostrava je zastoupena zprostředkovaně, David Jedlička je žákem Davida Balabána. Pavel Forman učí na Pedagogické fakultně, Ivana Štenclová také patří do tohoto severomoravského prostoru.

Loni byly na zahájení výstavy také přednášky, které vyvrcholily metalovým koncertem, letos už ne?

Nenašla se síla. Ale pro příští ročník věřím, že se tato forma ustálí a rádi bychom s nimi zase počítali. Zájem je v tomto směru oboustranný.

*

Extended Dark – Rozpínající se temnota. Důl Michal, Ostrava-Michálkovice. Výstava potrvá do 24.září 2017. Kurátoři: Pavel Forman a Tomáš Koudela. Vystavující autoři: Tereza Eisnerová, Pavel Forman, Roman Franta, Vladimír Havlík, Junichiro Ischii, Jakub Janovský, David Jedlička, Lia Karl, Jan Krtička, Fernando Mesquita, Martin Mulač, Martin Kocourek, Petr Kunc, Martin Salajka, Marek Schovánek, Paulina Skávová, Marek Škubal, Ivana Štenclová, Franta Štorm, Roman Trabura.