Festival Spectaculo Interesse se blíží. V centru Ostravy letos vyroste šapitó, slibuje Daniela Jirmanová

V Divadle loutek pracujete od ledna, přitom Spectaculo Interesse je bienále a na jeho přípravu jsou teoreticky dva roky. Jak dalece jste se na něm mohla podílet?

Nastoupila jsem v okamžiku, kdy už bylo všechno rozjeté, takže jsem vybírala pouze z daných nabídek. Neměla jsem již možnost vybírat, koho oslovíme. V příštím ročníku už to bude jiné. V Divadle loutek jsem sice teprve od poloviny minulé sezóny, ale na festival Spectaculo Interesse jsem chodila léta jako nadšený divák. Loutky jsou navíc mým oblíbeným druhem divadla.

Čím to?

Loutkové divadlo nabízí větší možnosti než třeba „pouhá“ činohra, ke které mám také kladný vztah. Ale v divadle loutkovém je možné, ba přímo nutné, využívat mnohem víc výrazových prostředků.

Pracujete tedy už na příštím ročníku?

Ano, například už nyní máme „předvybrané“ inscenace, které jsme zatím museli odmítnout z kapacitních důvodů. A některé přihlášené soubory zastoupené na Spectaculo Interesse jen jedinou inscenací mají na repertoáru další zajímavé inscenace – ty taky můžeme brát v úvahu pro příští ročníky.

Za dva roky, které dělí jednotlivé ročníky Spectacula, uplyne poměrně dlouhá doba, během níž se toho v oblasti loutkoherectví hodně odehraje. Není škoda čekat tak dlouho?

Tak velký festival, jakým Spectaculo Interesse je, naopak vyžaduje delší přípravy, chceme-li opravdu dobře zmapovat vše, co se v loutkářském světě odehrává. A na to by jeden rok nestačil. Navíc, hodně se toho odehraje jen v některých případech – klasická repertoárová divadla, jakým je třeba ostravské Divadlo loutek, uvádějí za sezónu několik premiér, jiné soubory, především ty nezávislé, ale mají třeba jen jeden či dva nové projekty ročně.

V tiskové zprávě lákáte na netradiční loutky z ledu, o co půjde?

Malinko jsme riskovali, měli jsme k dispozici jen trailery, které nás ovšem přesvědčily, že bychom tento soubor měli pozvat. Je to inscenace na oidipovské téma – Oidipova cesta podle románu belgického spisovatele Henryho Bauchaua. Loutka je skutečně celá z ledu, led je zde jedním z hlavních výrazových prostředků: voda jako metafora ve všech svých skupenstvích.

Nehrozí, že loutky během cesty roztají?

Ne, protože loutkoherečky, které s touto inscenací přijedou, si loutku vyrábějí až před představením na místě.

Máte nějaké zajímavé požadavky ze strany účinkujících umělců?

Specifické požadavky má například soubor DUNDU, který přiveze obří světelné loutky. A ty potřebují sucho, takže jak déšť, tak mlha by jim mohly ublížit. Proto jsme se rozhodli pro prostory v Trojhalí Karolina. Na jednu stranu mě to mrzí, protože naše původní plány počítaly s Masarykovým náměstím a já bych za centrum města byla radši, ale v říjnu je riziko, že nebude úplně ideální počasí, přeci jen větší.

Půjde jen o světelnou atrakci anebo také o poutavý příběh?

Jedná se o podobenství, abstraktní příběh o přátelství a ztrátách. Ne klasický příběh se zápletkou.

Můžou se diváci těšit i letos na tradiční průvod?

Ano. Chystáme navíc novinku, naše venkovní scéna bude umístěna přímo na Masarykově náměstí. Minule byla na Jiráskově náměstí, hrálo se pod širým nebem a počasí bylo naštěstí přívětivé. Abychom si to pojistili, tentokrát budeme mít šapitó, tedy zastřešenou scénu, na které budou diváci i herci chráněni před případnými rozmary říjnového počasí. Od šapitó povede v neděli průvod k Divadlu loutek, kde bude festival slavnostně zahájen.

Máte připraveny i některé další inovace?

Nadále rozvíjíme spolupráci s Cooltourem. Jsme velmi rádi, že tahle spolupráce probíhá, díky ní totiž můžeme divákům nabídnout větší množství inscenací. Některé soubory totiž potřebují dlouhý čas na přípravu scény, třeba deset hodin, a obě hrací scény Divadla loutek (hlavní a alternativní) tak budou plně vytíženy. V Cooltouru se také bude odehrávat část off-programu, kterou jsme nazvali trochu tajemně – Loutky v pytli. To je také novinka. Budou to kratší zajímavé loutkové „laskominy“, abych tak řekla. Podrobnosti nebudu zatím prozrazovat, ať se nechají diváci překvapit. A další novinkou také bude možnost popovídat si o inscenacích předchozího dne, a to u odpolední kávy v naší Loutkové kavárně.

Můžeme už teď vědět, jaký charakter bude mít letošní ročník?

Na festivalu budou tradičně zastoupena nejlepší česká loutková divadla, DRAK, ALFA a Naivní divadlo. Samosebou nebudou chybět ani Buchty a loutky či Studio Damúza, které budou hrát v šapitó. Další divadla budou zahraniční. Jeden soubor přijede z Kanady, ostatní jsou z Evropy.

Naším hlavním cílem je přivážet do Ostravy jednoduše to nejlepší a nejzajímavější, co se za dvě divadelní sezóny ve světovém loutkovém divadle stihne urodit. Ale mluvíme-li o trendech, máme zde například zástupce jednoho ze současných trendů – propojování různých druhů divadla v jedné inscenaci. Konkrétně půjde o inscenaci loutkově-taneční. Přijede s ní soubor ze Španělska. Do budoucna bych ráda tento trend, propojování loutkového divadla s dalšími druhy umění, sledovala a takových „hraničních“ inscenací přivážela více. A několik inscenací, které letos přivezeme, má takový, řekněme „filozofický“ charakter, zabývají se člověkem a tím, co se odehrává v jeho nitru, tím, co se v nás skrývá… Prostě, nejsou to žádné akční záležitosti. Jsou to kousky divácky trochu náročnější, vyžadují totiž od diváků to, co v dnešní době přestáváme umět – zklidnit se a soustředěně vnímat. Uvědomit si, že nemusíme všemu do důsledku porozumět, že místo rozumu stačí někdy nechat působit pocity a emoce.

Předpokládejme, že nonverbální typ loutkových inscenací je vlastní zejména zahraničním souborům…

Nonverbálních inscenací je poměrně hodně, divadla vědí, že je snazší hrát v zahraničí inscenaci, při které není potřeba překonávat jazykové bariéry. Jde samosebou především o inscenace pro děti, protože u dospělého publika se počítá s alespoň částečnou znalostí cizího jazyka. Proto má naprostá většina divadel, zvyklých cestovat se svými inscenacemi po festivalech, dvě jazykové verze – jednu ve svém rodném jazyce, druhou v angličtině. Velký problém ale vzniká právě u inscenací pro děti. Z dramaturgického výběru jsme byli nuceni vyřadit několik inscenací, které byly podařené, ale slovo v nich hrálo nezanedbatelnou roli – a tento fakt se stal hendikepem, který by publiku znemožnil porozumět dialogům, vtipům, celému příběhu. Konkrétně jsme měli několik takových inscenací třeba z Maďarska. Menší děti ani nestíhají číst titulky, takže pro ně jsou jednoznačně vhodnější zahraniční inscenace nonverbální.

A co třeba Asie, proč tady není zastoupena?

Z Asie se na SI, pokud vím, nikdo nepřihlásil. Ale ráda bych do asijského loutkářského světa víc pronikla. Například v Německu se loni konal festival zaměřený na asijské loutkové divadlo. Sice jsem tam nebyla, ale doufám, že na jiné festivaly se dostanu a nasbírám zajímavé kontakty.

Ani letos nechybí v Ostravě festivalová stálice Duda Paiva, co tentokrát nabídne?

Jde o jakousi jeho osobní zpověď. Přijede s inscenací Blind, neboli Slepota. Vychází v ní ze vzpomínek na dobu, kdy vlivem ošklivé nemoci dočasně oslepl. Půjde o niternou záležitost.

Už jste zmínila, že nejvzdálenější soubor přijede až z Kanady, co přiveze?

Jsou to dva herci, respektive herec a herečka, kteří toho moc nepotřebují – dokazují, že loutkové divadlo se dá hrát se vším. Jedno představení odehrají jenom s pytlíky na odpadky a další pak s pomocí papírových kapesníků.

Máte nějaký svůj osobní festivalový tip?

Těším se na celý festival, ale kdybych měla vybrat, na co nejvíc, tak to jsou dvě inscenace. S první přijede soubor Handgemenge z Německa, půjde o stínové divadlo. Naprosto precizní záležitost. Už byli pozvaní na jeden z minulých ročníků, ale kolegyně a životní partnerka hlavní osoby divadla, herce Petera Müllera, zemřela a on teprve nedávno inscenaci znovu obnovil s novou kolegyní. A velice, převelice se těším na klauny, zakleté v kartónovém světě – na britskou inscenaci Coulrophobia. To bude nářez.

*

Podrobný program festivalu ZDE