Granátem na Černé Hoře můžem zapít každé hoře. Neumělé veršovánky aneb Odvrácená tvář Bezručovy poezie

Bohužel, leckomu stačilo, že verše sepsal Mistr Petr Bezruč, slezský bard a národní pěvec. Na kvalitu se nehledělo, takže na fasádě pivovaru v jihomoravské Černé hoře podnes visí pamětní deska s těmito Bezručovými rýmy:

Komu není dáno shora,
neví kde je Černá Hora.

Granátem na Černé Hoře,
můžem zapít každé hoře.

Proto dědkům napotvoru,
na Černou zas půjdu horu.

Vladimír Vašek čili Petr Bezruč tyto verše sepsal v roce 1925, když s přáteli z takzvané Smečky, které měla výletní odnož Noha, popíjel pivo v černohorském pivovárku nedaleko Brna. A reklamní slogan byl posléze vytesán do kamene, a to v pravém slova smyslu (poznámka pro nepivaře, Granát je značka černohorského piva). A medvědí službu básníkovi udělali i pivní turisté, když po roce 1989 zřídili Bezručovu stezku z brněnských Řečkovic až k bráně pivovaru v Černé Hoře.

Bezruč ale místo piva raději popíjel vínko. A takto vinařsky pozdravil na pohlednici přítele Antonína Veselého, to se psal rok 1922 a bard se opíjel moravským v Dolních Věstonicích:

Majíc už tři litry vína
chválí Smečka Hospodina,
že dal růsti révě milé,
bylince té ušlechtilé,
co Moravu okrašluje
a stařečky pokrepčuje

V jihomoravském Mušově zase autor Slezských písni popíjel 21. října 1923. A opět se „zajímavými“ básnickými výsledky:

Ne racek chechtavý to morskou nad hladinou
ne šuhaj slovenský to nad osmahlou děvou
na pyšný motýl-admirál to nad kalinou
sivá hlavička to nad moravskou révou.

Bezstarostné dny oslavil Petr Bezruč i v reklamním textu pro populární hotel Charbulák v Beskydech na Gruni, v němž často trávila dovolenou i pražská smetánka včetně herecké hvězdy Hugo Haase. Bezručův slogan tam podnes visí ve výčepu:

Ty, jenž jsi přišel z doliny
tož od hamerské dědiny,
buď zdráv, se potěš pohledem
na Gruň náš šumný, jediný.
Den žij zde sladký, nevinný,
džbán žalu rozbij v střepiny,
neb život lidský teskný jest
a Gruň je jenom jediný!
A když se vrátíš v doliny,
nech mlád jsi, nech máš šediny,
na hory naše vzpomínej,
na Gruň náš šumný, jediný.

Kdepak Maryčka Magdónova, v meziválečném Československu se Bezruč na Gruni zajímal spíše o „džbán plný jediný“. Alkohol je třeba ředit, příteli Karlu Divíškovi proto Bezruč od Charbuláka píše, jak vyrovnávat promile přírodními nápoji:

Na zamhleném Gruni sedím,
na Beskydy mokré hledím,
pije quit a syrovátku,
kouře přitom dýmku krátku.

V pamětní knize turistické chaty na Šerlichu v Orlických horách zase autor tohoto textu našel Bezručovy verše z roku 1945. Oslavné, jak jinak.

CHATĚ NA ŠERLICHU
Kdož budete v chatě dlíti,
navzájem se mějte rádi,
třímajíce prapor v žití,
mysli veselé a mládí.

V roce 1922 se Petr Bezruč zastavil i ve štramberské hospodě pod hradem Hukvaldy:

Kývá šuhaj dcerce:
Hej, děvucho, hop sem!
V krčmě na Štramberce
Pod Červeným kopcem.

Přítelkyni Jožce Šulcové zase v roce 1922 složil básničku s prapodivným vyznáním Lysé hoře. Jakou roli při psaní hrála borovička, to lze dnes jen těžko posoudit, text vznikl bezprostředně po výšlapu z 1. nebo 2. srpna:

Hore k Lysé letí mládež z Frydku,
v serpentinách předbíhá se bujně,
velebná zní píseň svahem hory,
za nimi jde vážně starý ještěr.
Jaké jest jen panorama z Lysé!
Nelze dost se nadívati mládí,
Nelze spáti, nelze nasytiti
Mladou duši krásou chmurné Lysé.

Krátkou pipku zapálí si staříků
Vypije kalíšek borovičky
A kostečky staré srovná k spánku.

Na nejvyšší vrchol Beskyd se Petr Bezruč vyplazil i v květnu 1923, aby odtud rozeslal několik pohlednic s těmito verši a novotvarem „chylý“.

Ještě kalíšek je milý
ještě plíce dobré jsou
ještě pluje ještěr chylý
ostrým krokem na Lysou.

Dále nemá cenu pokračovat, podobných básní složil Bezruč stovky. Jejich pochybná kvalita ale určitě nedokazuje, že by jejich tvůrce nebyl autorem Slezských písní. Autor tohoto textu zná osobně několik básníků, kteří tvoří v podobném rozpolcení (není je však nutno jmenovat). Vysoké zkrátka střídají s nízkým, jinak tvoří pro své oficiální knihy, jinak básní mezi přáteli nebo když sepisují oslavnou ódu na hostinec, v němž se příjemně opili.