Kluby zblízka, část 7: Jsme nejvýchodnější klub v Česku, říká šéf jablunkovského Rock Café Southock

Můžete ve stručnosti klub Rock Café Southock představit? Jak dlouho existuje? Jaká jsou jeho specifika? Respektive co vás k provozování klubu přivedlo?

V roce 1991 jsem pracoval na místní oblíbené diskošce a často jsem se ptal sám sebe, co tady vůbec dělám a jak mne vůbec napadlo se proplétat mezi tímto typem lidí a už vůbec jsem se neztotožňoval s muzikou, na kterou se tam skotačilo. No, havárie jedním slovem. Z nudy si tam na baru povídám s kámošem a ten mi vypráví, jak byl někde na dovči a tam vlítnul do nějaké stodoly, kde hráli rock, metal a podobně. Vyprávěl o tamní atmosféře. Ještě ani nedomluvil a já v duchu zahlásal: „Bingo!“ Hned v pondělí ráno jsem začal s prvními kroky a za nějakou dobu došlo po použití několika barevných sprejů k založení klubu, tehdy ještě pod názvem Rock Bar Sebastian, který se datuje od března roku 1994. Takto fungoval po dobu zhruba tří let. Kvůli jeho mini rozměrům jsem v něm, až na ojedinělé výjimky, mohl pouštět pouze reprodukovanou hudbu.

Tím to ale neskončilo…

Jak už to ale bývá, s jídlem roste chuť a při myšlence, že nelze pořádat koncerty, jsem nemohl stoprocentně dýchat. Dalo by se říct, že tehdy to začalo. Tentokrát jsem spreje vyměnil za koberce, ty jsem použil na stěny tehdy chátrající budovy sportovního areálu, vyřezal jsem v nich název klubu, logo Sepultury, pověsil na zdi kvalitní repráky, zbořil jsem v budově historickou kuželkovou dráhu, postavil rádoby stage a bylo vymalováno. Pak už jen zbývalo, tehdy ještě bez internetu, s tužkou v ruce pracovat na bookingu. (smích)

Od té doby už uplynulo spoustu let, nicméně stále patříte ke klubům, které si zachovaly v názvu „rock“…

I přesto, že jsem si už tehdy uvědomoval, že pouze s metalem a celkově rockovou muzikou to v malém Jablunkově nepůjde, ponechal jsem slovo „rock“ v názvu, a to i díky tomu, že máme spoustu věcí v interiéru z kamene. A také jsem přejmenoval klub na Rock Café Southock, čímž se poukazuje na jeho polohu u soutoku řek Olše a Lomňanka, a jednoduše se začal řídit mottem: „Tam, kde končí Lomňanka, začíná underground.“

Poté, co vám město vypovědělo nájemní smlouvu, klub v letech 2010 až 2016 nefungoval. Nemůžu se nezeptat, zda vás během té doby nepřepadla myšlenka, že byste s provozováním klubu skončil? Co vás motivovalo k tomu, že jste to nezabalil a klub nadále pokračuje? 

Ano, přemýšleli jsme nad tím, že to necháme plavat, jelikož toho na nás už bylo moc za ty roky. Když musíte donekonečna bojovat s městem a lidmi, kteří vám neustále házejí klacky pod nohy, tak vás to jednoduše demotivuje a nemáte sílu jít dál. Když klub padl pod město, měli jsme najednou spoustu času na jiné věci a po čase to začala být i nuda. Když přišel víkend a chtěli jste se jít v Jablunkově pobavit, tak jste zjistili, že máte pocit, jako kdyby se najednou z města stalo město duchů. Místní mladí začali utíkat do zahraničí nebo větších měst a ti, kteří zůstali, se natolik nudili, že nakonec skončili v místních hernách, kde je nenapadlo nic lepšího než do sebe sypat perník a zkoušet jackpot.

Rozhodně nic záviděníhodného…

Když tohle sledujete, tak vás nenapadá nic jiného, než se buď odstěhovat, nebo tady těm lidem postavit klub… Když pak přijde pocit, že s tím můžete něco udělat, tak ve vás najednou začne bublat nová energie, která vás posouvá k onomu kroku, a říkáte si: „Pojďme, sakra, postavit ten klub, jinak se stěhuji!“ (smích) To byla jedna z motivací, která nás dohnala k tomu, aby ten klub stál. Nicméně pokud vás zajímá hlavní důvod, tak je to určitě láska k muzice a ten nekonečný sen, že vám jednou skoro v obyváku vystoupí kapela, u které jste si ucvrknul do kalhot, když jste ji poprvé viděli nebo slyšeli. (smích)

Velké letní Praskán s Rosťou Petříkem. (Foto: Archiv klubu)

Nutno zdůraznit, že rekonstrukce se povedla, protože pokud má rozhodovat prvotní dojem, tak v současnosti váš klub vypadá velmi působivě… Dá se říci, že se jedná o takový sevřený, dynamický a atraktivní prostor. Vnímáte to stejně? Je to záměr?   

Klub jsme „tunili“ a započali mu dávat stále novější tvář a vzhled. Rozhodli jsme se do prostoru vkládat prvky masivního kamene, desítky nebo i více než sto let staré dřevo, které jsme restaurovali, zároveň jsme začali používat starou cihlu a ocel. Tento materiál se nám zdál být nesmrtelný, krásně zapadal do idejí nestárnoucího klubu, který by se mohl stát dědictvím s nesmrtelnou alternativní působností. Byla to opravdu dřina, kolikrát jsme tam makali jen ve dvou lidech, ale podařilo se… Jestli je klub, jak říkáte, sevřený, dynamický nebo atraktivní, to už posuďte sami. Netroufám si říct, jak klub na ostatní působí, ale cítíme, že je to prostor nabitý energií a troufáme si říct, že ve spojitosti s dobrým večerem je koncert jedinečný jak pro kapelu, tak pro návštěvníky. Což byl i cíl, aby všichni odcházeli spokojeni.

Myslíte si, že je výhoda, že provozujete klub v Jablunkově? Je tato lokalita pro kapely a interprety atraktivní? Je jednoduché, nebo obtížné shánět kapely, které by měly vystoupit ve vašem klubu? 

Provozovat klub v Jabku, tedy v Jablunkově, není pochopitelně výhodou. Provozovat klub ve stotisícovém nebo ještě lépe v milionovém městě má bambilion různých výhod. Můžete dělat program klidně i v pondělí a třeba i sedmkrát týdně. Kluby ve velkých městech nemívají až na výjimky problémy s hlukem, mají daleko jednodušší možnosti, jak vytvořit dobrý a spolehlivý tým, a to počínaje barmany přes produkci až po technickou obsluhu. Návštěvníkům stačí sednout na lokálku, ta jede každých pět minut. Odváží je tam i zpět. Přesto všechno bych neměnil. Jsem rád a naplňuje mě přispívat ke kulturnímu dění v našem malém městě. V tom vidím alespoň jednu výhodu. Co se týká kapel, tak těm je to asi jedno. Jsou rádi za to, že můžou hrát na nových místech a jelikož je náš klub nejvýchodnější, tak si myslíme, že je to tady i láká, protože mohou oslovit i naše sousedy ze Slovenska či z Polska.

V Ostravě mají dobré zkušenosti s tím, že zde koncerty navštěvují i hudební fanoušci z Polska. Jaká je spádová oblast vašich koncertů? Jezdí k vám i fanoušci z jiných měst? Pokud připravujete koncert, řešíte i tuto stránku? To znamená, že by daný koncert nemusel oslovit jen místní, ale je třeba určen hlavně přespolním…

Při organizováni programu musíme myslet hlavně na přespolní. Myslet si, že by klub zdárně šlapal jen s místníma, by bylo hodně naivní, a proto se snažíme jít na to plošněji, což se nám daří.

Velkým přínosem jsou návštěvnici z Třinecka, ale dojíždějí k nám rovněž z Karvinska, Frýdku-Místku i Ostravy. Na vybrané programy zde putují fanoušci klidně z celé republiky, Polska i ze Slovenska. Toho si nesmírně vážíme a jsme tím maximálně nakopnuti. Tito fans nás obzvláště nabíjejí neskutečnou energií.

Snímek z Rock Café Southock. (Foto: Archiv klubu)

Jaký je aktuální přístup města Jablunkov k vašemu klubu a k vašim aktivitám? Snaží se vám nějak pomáhat, protože si místní politici uvědomují, že děláte de facto Jablunkovu reklamu, když zajišťujete ve městě koncerty známých muzikantů, anebo nějakou velkou podporu od města nemáte? 

Musím zmínit, že aktuální vztahy s vedením města jsou na výborné úrovni. Dokonce si troufám říci, že nám fandí. V minulost jsme „bojovali“, ale pravda je, že jsme splnili a neustále plníme všechny jejich požadavky, což je pro tento vztah hodně důležité. A my s tímto nemáme nejmenší problém a doufáme, že vztahy s představiteli města zůstanou dobré.

Občas ve vašem klubu hrají i kapely, které vystupují a koncertují v celé Evropě, a to včetně známých festivalů. Zmínit můžeme třeba skupinu Jinjer. Proč jste pozvali tuto ukrajinskou formaci? Chystáte i nějaké další „větší koncerty“?

Jinjer nás zaujali svou hudbou a samozřejmě neodolatelnou Tatianou. Po koncertě, který u nás odehráli, jsme byli nadšení. Tuto kapelu vidíme stoupat vysoko a doufáme, že se jim to povede. A pokud jde o další koncerty, tak bych rád zdůraznil, že 30. září u nás vystoupí legendární bubeník Phil Rudd z nejslavnější kapely všech dob AC/DC. To samozřejmě není všechno. Doporučuji mrknout na program, který naleznete na www.rokac.cz. Ten se neustále doplňuje.

Ve vašem klubu se ovšem konají i koncerty, které nespadají do rockového žánru. Připomeňme třeba vystoupení Majka Spirita nebo Rytmuse, případně různé drum´n´bassové speciály… Berete tyto akce jako nějakou nutnost, nebo chcete vyhovět poptávce místních?

Jako nutnost to opravdu nevidíme. Naše jediná nutnost, kterou máme je, ať se z klubu nestane diskotéka, což není nikdy vyloučeno. Snažíme se být vstřícní, chceme hlavně dělat v klubu akce s kvalitní muzikou. Momentálně experimentujeme a snažíme se zjistit, co tady lidé mají rádi.

V červnu se u vás konal první ročník tetovacího festivalu Southock Tattoo Day… Jak tuto akci hodnotíte? Stane se z ní tradice? A máte v plánu další „nehudební“ akce? 

Ano, je tomu tak. Program klubu není založený výhradně na koncertech a elektronické muzice. Za mne musím říct, že Tatto Day s Mishi Tattoo měl neskutčné koule. Byl jsem ohromen uměním jednotlivých tatérů. A navzdory deštivému a chladnému počasí jsem byl překvapen návštěvností. Po zhodnocení jsme s Mishi dospěli k jedinému, a to že se těšíme na druhý ročník této akce! Pracujeme na spoustě dalších věcí, za zmínku určitě stojí probíhající spolupráce s infocentrem Jablunkov ohledně provozování letního kina.

Z koncertu kapely Jinjer. (Foto: Archiv klubu)

Dá se nějak obecně určit, o jaké koncerty je největší zájem? Chodí třeba místní na vaše akce i z toho důvodu, že je u vás „zrovna ten den koncert“, nebo spíše převládá fakt, že ti, co přijdou třeba na metal, tak rozhodně na hip-hop nepůjdou?

Vzhledem k tomu, že jsme teď nějakou dobu nefungovali, tak se nám těžko určuje, na který žánr nám chodí lidé více. Záleží hodně na jménu, které do klubu dotáhnete. Ať je to rap nebo deathcore, pokud je to interpret zvučného jména, lidé přijdou. Ale chtě nechtě, na ten rap lidé chodí víc… (smích) Nicméně byli jsme svědkem i toho, že zarytý rapper si běžel koupit mikinu Jinjer, takže si myslíme, že to jde pomalu dobrým směrem. (smích)

Co považujete za plusy a minusy klubu Rock Café Southock?  

Pokud jde o minusy, zopakoval bych to, co nás potkalo. Jak už to v každém normálním klubu bývá, bez problémů by to totiž nešlo. Stížností sousedů na hluk nebraly konce. Vedení města tuto situaci nepřehlíželo a výsledek už všichni znají. Byli jsme nuceni klub opustit. Ani nedokážu vyjádřit, jaký to byl nejen pro nás šok. Nepomohlo ani soudní jednání. Přesto všechno jsme to nevzdali a začalo složité jednání s vedením města o odkoupení prostoru, což se nám po třech letech naštěstí povedlo. Následně probíhala již zmíněná rekonstrukce, včetně podmíněného odhlučnění a kolaudace. Toto trvalo dva roky a povedlo se. Klub je znovuzrozen a opět si můžu vypomoci naším mottem: Tam, kde končí Lomňanka, pokračuje underground!“

Jako plus vidím to, že po celou tuto zmiňovanou dobu se dělo ještě něco úplně jiného, ale hodně zásadního pro dnešní fungováni klubu. Vyrůstal a dospíval mi syn David, který po mém boku společně s kamarádem Kruspem tvoří facebookové stránky klubu a starají se o dění v klubu. Velký administrativní dozor má nad námi již několik let naše vzorná stálice Míša, za což jí patří obrovský dík, stejně tak, jako Dejvovi a Kruspemu. Bez dobrého týmu by to jednoduše nešlo.

Čtěte také:
1.  Hudební bazar Ostrava
2.  Stolárna Havířov
3. Kofola Music Club Krnov
4. Stará aréna Ostrava
5. Barrák Ostrava
6. Barrocko Třinec