Nový dramaturg činohry NDM Adam Gold: Už dříve jsem toužil být součástí tohoto divadla

Co vás vedlo k podání přihlášky do výběrového řízení na post dramaturga právě do ostravského Národního divadla moravskoslezského?

Vedla mne k tomu touha stát se součástí toho divadla. Už po škole před dvěma lety jsem kontaktoval činohru NDM. Tehdy to nějak nedopadlo, ale když jsem teď viděl nabídku divadla k přihlášce do výběrového řízení, znova jsem zatoužil podílet se na umělecké tvorbě takové instituce. A vyšlo to.

Spolu se Sylvií Rubenovou teď budete dva dramaturgové v největší ostravské činohře. To výběrové řízení bylo na šéfdramaturga?

Ne, na dramaturga. Myslím, že jsme dva plnohodnotní dramaturgové. Ve spolupráci s uměleckým šéfem, který je zároveň jedním ze dvou interních režisérů, budeme vytvářet činoherní inscenace NDM.

Vy už jste spolupracoval na přípravě letošní Letní divadelní školy pro pedagogy…

Ano. Sice jsem v divadle teprve od 1. srpna a vlastně postupně pronikám do rozbíhajícího se provozu, ale máte pravdu, mimo jiné jsem vstoupil do přípravy Letní divadelní školy. Měl bych se podílet na workshopu, který povede Lenka Lagronová. Ten, který se věnuje smyslu a způsobu převádění velkých prozaických textů na jeviště.

Když už jste se toho dotkl, myslím adaptace prozaických děl do divadelní podoby, jste stoupencem tohoto trendu?

Záleží na konkrétním případu. Nejsem stoupencem toho, že by se dramaturgie činoherního souboru měla podobným věcem vyhýbat. Na druhé straně vždy záleží na tom, aby ten text v sobě obsahoval kvality, které divadelní tvorba vyžaduje. A potřebuje. V dnešní době jsou pokusy zmocňovat se prozaických textů často důkazem pouze toho, že se někteří snaží na jevišti uvést texty, které se a priori něčemu takovému vzpírají. Ve studiovém alternativním prostoru, kde se dají dělat dokonce nejrůznější performance, by to ale někdy mohlo vést i k dobrému výsledku. Já se tomu nebráním, ale vždy je třeba zvažovat, proč uchopit ten který text a k čemu je vhodný.

Mnozí, zejména mladí dramaturgové, upřednostňují právě práci v malém, komorním prostoru před prací pro velké jeviště. Velké divadlo, jako je právě Národní divadlo moravskoslezské, musí být svým způsobem mainstreamové, musí svým způsobem zohledňovat diváckou potřebu a divácký vkus. Není to omezující? Co vás láká na práci pro takový prostor, jaký nabízí třeba rozlehlé jeviště a hlediště?

Máte pravdu, u svých vrstevníků se často setkávám s podobnými postoji. Mnozí směřují raději k menším, komornějším prostorům. Já na to nemám jednoznačnou odpověď. Tedy myslím odpověď na otázku, proč se to děje. Jestli je v tom touha vytvářet inscenace na samotné hranici sdělnosti, což se ovšem takovému provozu, ve kterém funguje NDM, příčí. Já osobně jsem pracoval i na výrazně avantgardních inscenacích, třeba v brněnském Buranteatru, ale přece jen jsem asi citlivý k tomu, když představení vidí šedesát lidí nebo několik stovek najednou… To ale samo o sobě není ukazatelem kvality dané inscenace. Jen popisuji ten princip. Myslím si však, že někteří se velkému prostoru brání prostě proto, že z něho mají strach. Mne to naopak láká.

Máte už v této chvíli představu o něčem, co byste v budoucnu chtěl například v Divadle Jiřího Myrona inscenovat?

S kolegyní Sylvií Rubenovou už intenzívně přemýšlíme o sezóně 2018-2019. Některé věci už nabývají konkrétních obrysů. Zatím o nich pochopitelně ještě blíže mluvit nemohu, je to fáze přípravná. Teď jsem v situaci, kdy vstupuji do sezony, která už byla připravena, a já jsem rád akceptoval povinnosti, které pro mne z toho vyplývají. Jsem s tím spokojen, ztotožněn. Skutečná tvůrčí práce od samého začátku ale přijde až v další sezóně. Nicméně už teď vlastně v přípravě na sezónu 2018-2019 probíhá. U titulů Šťastni ve třech, Řeči léči a Sex, drogy a hafo prachů mě čeká dramaturgická práce už v sezoně 2017-2018.

Ve své diplomové práci hovoříte mimo jiné o jednom trendu, a tím je uvádění společensky závažných témat. Chcete závažná společenská témata probírat v repertoáru NDM?

Určitě. Každá inscenace má mít v sobě jistou dávku závažnosti a aktuálnosti. Jde samozřejmě o způsob, jak je to pojato. Bude mojí snahou taková témata podávat způsobem vstřícným k potřebám současného diváka. Takzvaně na vážno, ale lze to dokonce i prostřednictvím dobré nenáročné komedie.

Dostanou bulvární komedie prostor v NDM?

Záleží vždy na konkrétním titulu. V takových případech ale jde především o přenesení radosti ze hry, z překvapivé zápletky, komické situace nebo určité lidské slabosti k divákovi. Ten na takové inscenace chodí s potřebou si odpočinout, relaxovat. Nicméně může dostat, jak se říká, i možnost k zamyšlení.

Které téma dnes vnímáte jako velmi závažné?

Například je to otázka míry odpovědnosti člověka za jednání a chování nějakého většího společenství lidí, jehož je součástí. Zjednodušeně řečeno vztah jedince ke společnosti. Člověk by myslím neměl rezignovaně stát sám stranou, i když je to pohodlné. Dnešní doba je výrazně poznamenána akcentem na individuum a poněkud se zapomíná na to, že jsme součástí nějakého celku, z čehož vyplývají i jisté nároky a povinnosti. A později třeba i frustrace, když člověk cítí, že něco změnit chce, ale neví jak nebo situaci ještě zhorší. A takové východisko už má určitý dramatický potenciál…