Fanoušci grunge jsou rádi za každou jiskřičku naděje, že není vše ztraceno, říká Nikki z kapely Original Sin

Co se týká hudby, tak Original Sin mají ze všeho nejblíže ke grunge. Co vás na tomto stylu láká? Je to nějaká nostalgie k tomuto žánru, nebo prostě jen záliba?

Myslím, že je to emoční záležitost. Grunge je ta nejsyrovější možná cesta, jak ze sebe pomocí hudby vydat emoce, hlavně ty negativní. Nikdo si tady na nic nehraje, nevěšíme po sobě zlaté řetězy, nemalujeme si obrácené kříže na obličej, nenosíme leopardí legíny ani nic podobného… Člověk v grunge dělá věci tou nejpřirozenější formou a je už na publiku, jestli to přijme, nebo ne. A je to určitě trochu i životní styl.

Rozumím, nicméně co obecně vás ke grunge přitahuje? Čím je podle tebe grunge pro fanoušky atraktivní? Rozhodně to není o nějaké hudební ekvilibristice a virtuozitě… 

Já osobně na tom miluju právě tu špínu. Je to strašně reálné a lidské. Obecně v hudbě by nemělo být důležité, aby všecko bylo zahrané na tón přesně. Jak jednou řekl Dave Grohl, pokud jsou v nahrávce chyby, ukazuje to lidskost. A grunge takový je. Nechává nahlížet do toho nejtemnějšího kouta lidské duše, obnažuje autorovu emoční stránku. Texty Original Sin, ale řekl bych, že to obecně platí pro osmadevadesát procent grungeové tvorby, jsou jedna velká černá díra plná deprese a bolesti. Snažíme se tím lidem ukázat, že nejsou jediní, kdo má nějaké problémy, nejsou jediní třeba z rozvrácené rodiny, nejsou jediní, koho šikanovali ve škole a tak dále. A každý člověk si tam najde svoje, jelikož problémy máme všichni.

Cítíte se díky tomu, že inklinujete ke grunge, na hudební scéně nějak výjimečně, nebo naopak spíše odtrženě? Vzhledem k tomu, že grunge není v současnosti zrovna preferovaný žánr…

Řekl bych, že je to přesně půl napůl. Nepoužil bych úplně slovo výjimeční, spíš ojedinělí, jelikož grunge scéna ve světě celkově dost utichla. A co teprve tady ve Vidlákově. Takže je trochu raritka najít někoho zapáleného zrovna pro grunge. A právě proto nás to taky totálně odtrhuje.

Zkusím se zeptat ještě jinak. Myslíš si, že to, že se věnujete grunge, je pro vás výhoda, nebo spíše přítěž? 

To bude podobné jako u předchozí otázky. Každopádně ale co se týká fanoušků, tak si myslím, že je to pro ně fajn. V dnešní době frčí natřásající se prdele, lidi jsou plastoví a falešní, být pokrytec a svině je in. A stejné to je v hudbě. Bohužel. Proto si myslím, že fanoušci grunge jsou rádi za jakoukoliv jiskřičku naděje, že není vše ztraceno. (smích) Pro nás to ovšem znamená neskutečnou dávku dřiny a je to taky určitě hodně i o štěstí.

Jaké atributy jsou vás typické? Sázíte spíše na syrovost, nebo naopak na emociální stránku? Chcete se mermomocí držet grunge, nebo máte v plánu váš styl obohacovat o prvky jiných žánrů? Komu by vaše hudba měla být určena? 

Já myslím, že o hudbě nepřemýšlíme jako o žánrech. Chceme prostě hrát to, co nás baví, a nejblíže se to podobá právě grunge. Je fajn přijít na podium, udělat bordel, a když pak cítíš, že ti publikum vrací tu energii, tak víš, že to, co děláš, má smysl. Je to právě o tom, že texty jsou hodně osobní a lidi se v tom umí najít. Ve výsledku je nám úplně jedno, jestli tím oslovíme patnáctiletou holku nebo sedmdesátiletého dědu.

Z koncertu Original Sin. (Foto z archivu kapely: Walérie Kloss)

Jaké jsou podle vás silné stránky kapely Original Sin? 

My jsme hodně osobití. Každý z nás je úplně jiný, až se někdy divím, jak je možné, že spolu ještě hrajeme (smích)… Každý z nás vloží do kapely kousek sebe, a tak vzniká něco naprosto unikátního. Tak by to vlastně mělo fungovat ve všech kapelách.

Jak to vypadá s vašimi novými písničkami? Chystáte album? 

Album chystáme už zhruba rok a pracujeme na něm, jak se dá. Jen se tenhle rok seběhlo hodně událostí, takže nebylo moc času. Ale naše tvorba se neustále rozrůstá. Naposledy o píseň Be Like You, která je oproti ostatním fakt ryze punková. Vznikla vlastně úplně náhodou, jen jako taková sranda, ale nakonec jsme se rozhodli, že ji zařadíme na album, protože na punkrocku se grunge v kořenech vlastně zakládá. A ten song nám přišel jako fajn blbost, která nezní vůbec špatně.

V květnu jste uveřejnili videoklip k písni Personal Demons. Proč jste si vybrali zrovna tuto píseň? Co by měl o ní posluchač vědět?

Jak už napovídá samotný název, Personal Demons je o vnitřních démonech, se kterými se všichni potýkáme. Ať už to jsou alkohol, psychické problémy, násilí, drogy… Každý má nějakého svého démona, se kterým se rve. Někdy se ho povede přeprat, někdy je to nekonečný boj a někdy vyhraje démon. A o tom je tenhle song i videoklip. Nechtěl jsem být příliš konkrétní a poukazovat na svoje vlastní démony, ale přiznám se, že v černobílém prostřihu, kde je ukázáno šest témat, která znázorňují šest démonů, se tři z nich týkají mě.

Ve videoklipu má také poměrně výraznou roli had…     

Co se týká hada ve videoklipu, tak já mám doma čtyři, takže se konal malý hadí konkurz. Nakonec vyhrála samice hroznýše královského jménem Whiskey.

Jelikož všechno se v nějakých cyklech opakuje, tak se nabízí otázka… Myslíš si, že je možné, aby se opět vrátila popularita grunge, jako tomu bylo v devadesátých letech minulého století? Přejete si to vůbec?

O tomhle uvažuju v jednom kuse. Jenže to by se musela změnit mentalita lidí. Sice tady máme éru hipsterů, ale to nestačí. Určitě o comeback grunge stojíme, ale čím jsme starší, tím míň tomu věříme. Na druhé straně nikdy nevíš. Třeba obrovský převrat a takový výbuch punku v Británii kdysi způsobila jediná kapela – Sex Pistols. Takže určitě je možné, aby jedinec způsobil pobláznění. Těch příkladů je v historii hudební scény strašně moc, vem si třeba The Beatles… Lidi prostě musí být víc otevření novým věcem. Všichni si stěžují, že dobrá hudba je pryč a že ti skvělí muzikanti postupně umírají a zůstává po nich černá díra v hudbě, ale přitom nejsou otevření novým kapelám, které mají třeba úplně stejný potenciál. I ve městech je třeba úplné minimum klubů, kde se dá hrát.

K vašemu názvu odkazuje jak film (Original Sin / Sedmý hřích), tak počítačová hra (Divinity: Original Sin). K čemu máte blíž?

Kytarista Luke rád hraje RPG, takže bych se spíš přiklonil ke hře… (smích)

Také skladeb s názvem Original Sin je poměrně dost. Stačí připomenout například ty od INXS nebo Eltona Johna. Jaká je tvoje nejoblíbenější píseň s tímto názvem? 

Upřímně z toho, co je, bych si asi nevybral. Každopádně volit mezi Eltonem Johnem a INXS, tak zvolím INXS. Nic proti Eltonovi, jeho životní postoje jsou v pohodě, ale hudba mě nijak neoslovila.

Jaké jsou další plány kapely Original Sin?  

Plány jsou velké a je jich hodně. Určitě bychom začátkem příštího roku chtěli vypustit album. Songy jsou hotové, jen je třeba je nahrát, o což se snažíme taky sami v našem poloprofi studiu, o které se stará baskytarista Jarouš. Momentálně máme menší problém s bubeníkem. Kvalitní bubeníci jsou prostě nedostatkové zboží. Určitě to chce co nejvíc koncertů, taky plánujeme vyjet někam dál, protože, jak říkám, tady je to celkem zabité. Takže Praha, Čechy, příští léto snad i za hranice. A co se týká nějakého výhledu do vzdálenější budoucnosti, tak tam je to jednoduché. Tvořit nové songy, hrát nadupané koncerty a zkrátka dělat dobrou muziku, co bude bavit nejen nás, ale i co možná nejširší publikum.