S Gabrielou Petrákovou o nové sezóně ostravského muzikálu aneb Romeo a Julie, Kočky a velké stěhování

Po tříleté pauze se vracíte z mateřské dovolené na pozici šéfky operety/muzikálu NDM. Jaké byly vaše tři roky doma? Určitě jste se nenudila…

První měsíce jsem byla samozřejmě matkou na plný úvazek. Ale už tak od Vánoc 2014 v mé hrudi opět bila dvě srdce. Jedno pro rodinu a druhé pro divadlo – v březnu 2015 měl mít v Ostravě českou premiéru slavný muzikál superlativů Andrewa Lloyda Webbera Sunset Boulevard. I když jsem na něm pracovala ještě před mateřskou dovolenou, vrcholná část režijních příprav padala ještě do doby kojení, takže jsem se samozřejmě nenudila ani trochu.

Kontakt s divadlem jste tedy neztratila, svědčí o tom nejen vaše režie Sunset Boulevard, ale také velmi oceňované Rebbecy. Táhlo vás to zpátky do hry? 

Já jsem vlastně divadlo s výjimkou těch několika málo týdnů okolo porodu nikdy neopustila. Od roku 2010 jsem se s pomocí interního i externího týmu spolupracovníků snažila dát souboru a jeho dramaturgii takovou podobu, abychom zvládali uvádění těch nejslavnějších a nejnáročnějších světových muzikálů, zůstali věrni vrcholným dílům klasické operety a nezapomněli ani na vlastní původní projekty. Myslím si, že diváci naši snahu velice ocenili a oceňují. Po dobu mateřské dovolené mne proto zastupoval Patrick Fridrichovský, který patřil po celou dobu mého šéfování k nejbližším spolupracovníkům jako dramaturg.

Měla jste i na mateřské možnost ovlivnit dramaturgický plán?

Vlastně už v okamžiku mého dočasného odchodu byl stanoven dramaturgický plán na celé tříleté období a na jeho podobě pro další sezóny jsem se samozřejmě podílela. Muzikál, respektive vedení souboru a udávání směru vývoje není sólová práce. Bez spolehlivého týmu by to nikdy nefungovalo. A tak právě teď nadešla doba, kdy se o práci v divadle mohu podělit s rodinou natolik, že opět přebírám kormidlo dalšího dění. Samozřejmě mě to zpátky táhlo, protože jako šéfka mohu být opět přítomna každodenním životu. A to je v divadle důležité, protože každá repríza přináší něco nového. Film jednou natočíte a je to. Divadelní inscenace žije tolik životů, kolik má repríz.

V prosinci čeká na diváky malá senzace, kterou Ostrava léta nezažila. Premiéra české novinky Romeo a Julie z pera skladatele Borise Urbánka, kterou literárně upravili Jaromír Nohavica, Šimon Caban a Jiří Josek. To bude asi velká věc…

Je to další z původních projektů našeho souboru. Podobným způsobem vznikl úspěšný Mrazík, na kterém se hudebně podílel stejný skladatel. Nejprve měl podobu „na ledě“ a pak na skutečném divadle. V nynějším případě jde navíc o jeden z nejsilnějších příběhů divadelní historie. Doufám, že nám jeho původní autor William Shakespeare dá nějakým způsobem vědět, zda jsme jej novou verzí jeho díla nezklamali.

Na duben připravujete premiéru muzikálu Cats skladatele Andrewa Lloyda Webbera. Ten jste režírovala loni v bratislavském divadle Nová scéna, máte s ním tedy zkušenost. Využijete ji?

Zcela jistě. Ale jen do té míry, že člověk využívá obecně všechny svoje zkušenosti. V žádném případě nepůjde o kopii bratislavských „Maček“. Už jenom proto ne, že naši ostravskou verzi Koček podpoří jiný choreograf a že se bude odehrávat v jiném prostředí. Jen tak pro zajímavost: v Londýně to bylo smetiště, v Praze půda domu, v Bratislavě opuštěné nákupní centrum a v Ostravě pro změnu půjde o střechy tohoto města.

Nejvíc asi čtenáře Ostravanu bude zajímat, co se s Divadlem Jiřího Myrona bude dít příští rok. Chystá se totiž rekonstrukce a přesun scény na Černou louku do Pavilonu G. Jak velký to bude zásah do života divadla?

Divadlo Jiřího Myrona prochází rekonstrukcí na etapy. Ty minulé fáze vlastně diváci ani nepostřehli. Nyní tomu bude jinak. Divadlo bude několikrát mimo provoz na určitou nezbytně nutnou dobu. Kočky byly tak jako tak v širším dramaturgickém výhledu a jsou realizovatelné jak v Pavilonu G, tak na scéně Divadla Jiřího Myrona. Možná nabízí tento alternativní prostor ještě zajímavější možnosti než klasické divadlo. Podstatné je, že by se měl Pavilon G stát jakousi třetí scénou NDM, kterou by mohl náš soubor, a jistě nejen ten, ke svým projektům využívat. Rozhodně to ale neznamená, že by muzikál a opereta měly opustit Divadlo Jiřího Myrona. Spíše by nám nový prostor měl rozšířit inscenační možnosti a také dát větší prostor při zkoušení. Současný, celá desetiletí platný systém zkoušek, není nastaven na muzikály superlativů a tak vše zvládáme jen s největším vypětím a nasazením všech složek divadla, což považuji za malý zázrak.

Jaké je vaše největší přání ohledně aktuální sezóny, která už za pár týdnů naplno propukne?

Aby byla stejně tak úspěšná jako ty předchozí. Loni jsme měli na repertoáru mimo jiné čtyři muzikály Andrewa Lloyda Webbera, což je podle informací jeho agentury v Londýně naprostý světový unikát. Když jsem v roce 2010 nastupovala, uvádělo divadlo čtyři muzikálově operetní premiéry ročně a každá inscenace se v průměru dočkala 25 repríz. Dnes má řada titulů repríz 50 i více. A k tomu takřka stoprocentní vyprodanost. Co ale nelze změnit, je počet odehraných představení za sezónu. V průměru to vychází asi na 12 představení měsíčně. Na tuto skutečnost je dlouhodobě nastaven provoz divadla, úvazky herců, orchestru, techniky a dalších složek. Takže každý úspěch musí být po zásluze potrestán.

Jak to mám chápat?

Museli jsme snížit nejen počet premiér, ale některým titulům dát třebas i několikrát roční pauzu. Tento osud potkal Mrazíka a letos opět Josefa a jeho úžasný pestrobarevný plášť. Takže, já bych si samozřejmě přála, aby se obě letošní premiéry, tedy Romeo a Julie a Kočky maximálně povedly. Aby se nám pro sezóny další podařilo získat licence na skvělé světové muzikály, které máme v úmyslu uvést, a abychom měli dostatečný prostor i pro další původní tvorbu. Tam je riziko případného neúspěchu daleko větší. Ale šťastnou ruku jsme měli třeba i s Fantomem Londýna, který vstupuje do čtvrté sezóny a navíc před dvěma roky získal hlavní cenu a dvě herecké ceny na Mezinárodním muzikálovém festivalu v Jižní Koreji. Stejný úspěch přeji nyní Romeovi a Julii. A další tituly jsou ve stádiu vývoje.

Vypadá to, že vlak je dobře rozjetý. Je ale jasné, že míra úspěchu ostravské muzikálové a operetní scény je zásluhou celého inscenačního souboru. A zájemců o hostování u vás je patrně hodně…

Ano. Co mě moc těší, je skutečnost, že na konkurzy se sjíždějí zájemci o role nejen z celé republiky, ale i ze Slovenska. Během posledních let si totiž mnozí uvědomili, jak dobrý muzikál se v Ostravě dnes dělá a že odkudkoliv do Ostravy je to stejně tak daleko jako z Ostravy k nim.  Samozřejmě pro mne je velmi důležitý především domácí soubor, který má dnes svoje hvězdy a hlavně je stabilizovaný a stále omlazovaný skvělými mladými muzikálovými herci. Máme velký a vynikající orchestr, který nám jiná divadla mohou závidět. Vynikající a zkušené dirigenty. Spolupracujeme se skvělými autory, režiséry, choreografy, překladateli, scénografy, návrháři kostýmů, dramaturgy a zvukovými designery. Podařilo se nám to, že vedle vlastních skvělých lidí v angažmá spolupracujeme s naprostou špičkou, která v české muzikálové branži existuje. Tedy neuzavíráme se do sebe, ale dáváme prostor řadě tvůrců, kteří nás mohou obohatit. A osobně bych si přála, aby tento vývoj pokračoval dále.