Skvělý učitel a kapelník, který měl čich na talenty. Osobnosti vzpomínají na Iva Pavlíka (1933-2017)

Richard Piskala (vedoucí programu Českého rozhlasu Ostrava): Ivo Pavlík byl skvělý muzikant, velká postava výrazné hudební generace spojené v minulosti s ostravským rozhlasem. Smutná zpráva o jeho smrti patří mezi ty, kterým se člověk zdráhá uvěřit. Vždyť to není tak dávno, kdy jsme ho ještě i v Ostravě viděli vystupovat s Heidi na pódiu. Nejen v ostravské, ale i v celé československé pop-music zanechal Ivo Pavlík výraznou stopu. Vzpomínáme na něj.

Andonis Civopulos (kytarista, spoluhráč Iva Pavlíka): Ivo Pavlík byl člověk, který mě dostal do světa hudby. Díky němu a Věrce Špinarové jsem dostal příležitost projevit se jako kytarista a skladatel. Také jsem se díky němu hodně naučil, dovedl z člověka vytáhnout, co je třeba, což je velmi důležité. V té době se mi to občas nelíbilo, ale po čase jsem zjistil, že to byla správná cesta, jak nás něco naučit. Myslím, že takhle smýšlí hodně muzikantů, kteří s ním hráli. Ivo, díky za ty roky, co jsme spolu hráli, hodně jsem si to užil a nejen já. Upřímnou soustrast celé rodině. Odpočívej v pokoji v tom muzikantském nebi.

Boris Urbánek (skladatel, klávesista, spoluhráč Iva Pavlíka): Pro nás mladé muzikanty byl Ivoš velkou postavou nejen ostravské, ale celé československé hudební scény. Měl tenkrát za sebou nesmírně plodné období, kdy se v 60. letech objevil jako výborný jazzový pianista a potom se svou první ženou Věrou Špinarovou určovali krok na tehdejší scéně popmusic. Měl hlavně neobyčejný čich na talenty a díky němu v Ostravě kolem Českého rozhlasu, Flaminga a později Orchestru Ivo Pavlíka koncertovali ti nejlepší muzikanti. Vždy se obklopoval mladými muzikanty, protože věděl, že jsou nositeli rytmu své doby. Výsledky jeho muzikantského, organizačního a producentského talentu všichni dobře známe. Hudební kariéry Heidi i Věry Špinarové jsou jasným dokladem. Osobně jsem se s ním setkal ve druhé polovině osmdesátých let, kdy jsem od něj dostal nabídku do Supernovy, doprovodné kapely Heidi. Poprvé jsem poznal, co je to profesionální fungování kapely. Ivo byl velká osobnost. Za maskou „tvrďáka“ se skrýval citlivý a vnímavý člověk, dokázal nabudit a inspirovat, byl sportovec, a navíc měl velmi zemitý a osobitý smysl pro humor. Zažili jsme toho spolu hodně. S ním jste se opravdu nikdy nenudili a vděčím mu mimo jiné i za to, že mne v mých třiatřiceti letech postavil poprvé na lyže. Přes pocit velkého smutku musím říct, že Ivo prožil skvělý život, ať už po boku Věrky Špinarové, tak posledních více než třicet let s Heidi. Všem škarohlídů, kteří měli „na starosti“ jejich věkový rozdíl jsem říkal: Kéž by vás potkalo alespoň z poloviny takové velké štěstí lásky, jakou sdíleli spolu s Heidi. Odešel skvělý chlap, který nás ovlivnil víc, než si umíme přiznat. Díky, Ivo!

Petr Šiška (promotér, hudebník a textař): Byl to můj velký učitel, profesionál každým coulem a chlap, který nezkazil žádnou legraci. Jako jeden z mála si zachoval srdce kluka i ve zralém věku. Každý dobrý muzikant z Ostravska prošel jeho školou a já jsem hrdý na to, že jsem mohl být jedním z nich!!!

Rosťa Petřík (zpěvák a textař): Je mi to moc líto. Byl neskutečně živočišným člověkem. Když jsme se občas na nějakých akcích potkali, vždycky mi s radostí ukázal nějakou novou hudební hračku, co si pořídil. Pořád jakoby šel s dobou, plný energie. Velká smutnost.

Jiří Pospíšil (hudební režisér a pedagog): Andonis Civopulos, Jiří Bořuta, Leo Skuplík, Pavel Králíček, Jan Krompolc, Vlastimil Bílek, Boris Urbánek a dlouhá řada dalších se kterými jsem se v průběhu svých téměř třiceti let setkával při nahrávání v ostravském rozhlasovém studiu, mají společné to, že se jedná o skvělé muzikanty (v mnoha případech původně amatérské) a že byli kdysi coby mladíci přizváni Ivem Pavlíkem ke spolupráci, v některé z jeho mnoha hudebních seskupení. Schopnost Iva Pavlíka rozpoznat talentovaného muzikanta zaváněla (z mého hlediska) až šarlatánstvím. Stejně tak i jeho schopnost podněcovat další rozvoj těchto talentů. Být členem Pavlíkovy kapely neznamenalo jen nazkoušet repertoár a odehrát vystoupení. Ivo Pavlík od členů své kapely vyžadoval, jak bychom dnes řekli, neustálý odborný růst. Ty nepolíbené hudebním školením nabádal ke studiu na Lidové konzervatoři nebo alespoň k pravidelným konzultacím s příslušnými nástrojovými specialisty. Současně je motivoval tím, že jim dokázal zajistit hudební nástroje špičkové kvality, případně nejmodernější zvukovou aparaturu či efektové zařízení. Pokud měl někdo ze členů kapely zájem podílet se autorsky nebo aranžérsky na jeho projektech a pochopitelně splňoval jeho vysoké nároky, vždy svůj prostor dostal. Všichni, které znám a kteří prošli „školením“ u Iva Pavlíka, jsou dnes skvělými hudebními profesionály, kterým nechybí kreativita i sebevědomí (na to Ivo Pavlík ve své „výchovné činnosti“ rovněž dbal), a dnes se podílejí na vysoké úrovni ostravské populární a rockové hudby. Kdyby existoval nějaký řád Jana Amose Komenského, tak Ivo Pavlík by ho měl za svoji neformální kapelovou konzervatoř popmusic určitě obdržet jako první. Totéž o něm platí i v souvislosti s Věrou Špinarovou, která by bez jeho láskyplné důslednosti do nejvyšších pater naší populární hudby nejspíše nedosáhla. Píseň Jednoho dne se vrátíš, kterou Ivo Pavlík doslova vyhrabal z titulkové hudby filmu Tenkrát na západě, by bez něj určitě nikdy nezpívala. A myslím si, že kdyby ničím jiným, tak už jen touto písní prostřednictvím Věry Špinarové nám všem nadělal tolik radosti, která alespoň částečně vyvažuje náš smutek za jeho odchodem.

Ladislav Vrchovský (publicista a spisovatel): Když jsem ve svých patnácti letech přišel na Ostravsko, byly pro mne místní rhythm and bluesové ozvěny v ostravských kapelách doslova zjevením. Ivo Pavlík byl pak společným jmenovatelem jak místních jazzových seskupení, tak pozdějšího Majesticu s Věruškou Špinarovou. To, že Ivo svoji první ženu o moc dlouho nepřežil, budou mnozí komentovat slovy: „Věrka si pro něho přišla, aby jí v nebeské hudební aréně opět doprovázel jako v dobách jejich největších společných hitů.“ A myslím si, že písničky, které díky jejich vzájemnému vztahu přišly na svět, zejména pak hity z alba Andromeda, ale i pozdější poněkud mainsteamový Meteror lásky, budou navždy patřit k tomu nejlepšímu v žánrech, které jsou s hudbou Ivo Pavlíka spojeny.

Petr Vitásek (kytarista a skladatel): Ivo Pavlík byl jednou z významných osobností ostravské hudební scény. Do širšího povědomí veřejnosti vstoupil v sedmdesátých letech, kdy se ujal zpěvačky Věry Špinarové, která v té době zpívala na Čajích o páté, spolu se zpěvákem Standou Hranickým a skupinou Majestic v porubském Domě kultury. Ivo Pavlík pak pro ni vytvořil skupinu novou pod názvem Ivo Pavlík Orchestra, ve které hrála spousta výborných ostravských muzikantů. (Andonis Civopulos, Jiří Bořuta, Karel Koláska, Leo Skuplík). Standu Hranického posléze nahradil Zdeněk Mann. V osmdesátých letech, po rozchodu s Věrou Špinarovou vytvořil Ivo skupinu s názvem ,,Supernova“ pro tehdy vycházející hvězdu Heidi Janků, ve které hráli hudebníci jako Jan Krompolc, Pavel Zdražila, Radek Stárek a nakonec Boris Urbánek. Po velice úspěšném období s Heidi pak Ivo opustili republiku a v zahraničí se věnoval psaní filmové hudby. Poslední dobou pak vystupovali spolu s Heidi ve dvojici, kdy Heidi zpívala a Ivo obstarával playback. Největší význam Ivo Pavlíka pro českou populární hudbu tkví v tom, že nastartoval hvězdnou dráhu několika významným pěveckým osobnostem, jako byla nedávno zesnulá Věra Špinarová, Heidi Janků, dále rovněž zesnulý Stanislav Hranický (později zpěvák skupiny Citron) a také již zesnulý Zdeněk Mann (později Bukanýři, Target). Ivo Pavlík napsal spousty písní, které můžeme dodnes slyšet na různých rozhlasových stanicích, a dobré muziky vůbec. V sedmdesátých a osmdesátých letech patřil k předním protagonistům ostravské, potažmo české popmusic. Tak díky, Ivoši, za všechno! R.I.P.

Edvard Schiffauer (hudební skladatel a pedagog): Vynikající muzikant s přesným odhadem „saprhitu“ (jeho specifický termín) při prvním poslechu i s výběrem muzikantů pro svou kapelu. Míval pověstnou potřebu alespoň jednu změnu za rok… nezapomenutelné jsou jeho návštěvy k ránu po kšeftu u Ivana Binara, tam jsme se zase my „okapáci“ často a na dlouho scházeli. Pavlíkova kapela s Věrkou Špinarovou odměnou za několikatýdenní hraní v SSSR mohla jet na dva týdny hrát do Hamburku. Odtud si Ivoš přivezl kupu perfektních elpíček. Ty nám normálně přehrával jen sám na svém gramofonu, ale při těch ranních příchodech desky přinesl a jak unaveně usnul, mohli jsme si ty nejzajímavější pouštět i několikrát dokola. Vždycky to byl kamarád.

Martin Hradečný (majitel Kofola Music Clubu v Krnově): Mám ho spojeného s Věrou Špinarovou a ostravskou hudební scénou. Občas vedle mne sedával u pultu, když jsme zvučili Heidi. Byla to ostravská persona. R.I.P.

Radomír Stárek (bubeník, spoluhráč Iva Pavlíka): V roce 1982 Ivoš hledal kapelu pro Heidi, a tak jsme se s kapelou Magma nabídli. Vznikla z toho Supernova, a tak začala moje profesionální éra bubeníka. V době, kdy jsem jej poznal, to už byl člověk s obrovskými životními zkušenostmi, všichni jsme se mohli od něj hodně učit, nejen hudebně. Kromě výborného hudebníka a skladatele byl schopný i jako manažer. S velkým citem „zmenedžoval“ vše tak, aby to klaplo. Jeho osobnost ovlivnila celou ostravskou hudební scénu. Bude určitě navždy v povědomí všech muzikantů, kteří s ním hráli nebo ho jen znali. Pro Heidi Janků i jeho syna Adama Pavlíka je to určitě velká rána, přeji jim pevné nervy, aby to zvládli, i když to pro ně nebude vůbec lehké.