Po výpravě na Měsíc s cestovní kanceláří Stará aréna už četba pana Broučka nikdy nebude stejná jako dřív

Byl jednou Matěj Brouček, byla jednou jedna Ostrava a kouzelnické duo Ewa Zembok a Petr Sedláček, kteří dokázali transportovat „pražskou“ postavičku do Dolní oblasti Vítkovic s takovou avantgardní příchutí, že se z toho skoro až zázrakem nestal paskvil. Právě naopak, roztodivnost jednotlivých etap letního představení v konečném důsledku přináší to, co režisérka slibovala – mnohem širší rozsah než samotná předloha v podání povinné četby středních škol.

Ale hezky popořádku. Vezměte si pohodlné boty (opravdu pohodlné!), vydejte se na nádraží Ostrava-střed a odtud se nechte vést příběhem nejen pana Broučka, ale také jeho průvodcem panem Blankytným. Zprvu vás přivítá měsíční stevardka na benzínové pumpě, poté živá telefonní budka, takový živý teleshopping propagující výlet na Měsíc, a nakonec trojlístek podivných zastávek uzavírá muzejní výklad průvodkyně Valerie Skalické, která zaslouží poklonu nejen pro svou komediálnost, ale také za statečnost v chůzi na něčem, čemu se snad ani nedá říkat boty (módní znalci prominou).

Ačkoli se diváctvo vydává na tuto cestu po skupinkách, na konci, tedy na začátku samotného představení, se musí čekat na všechny. Zde si první aktivní diváci počkají (na premiéře 20 minut), než se dostaví také poslední skupinka. Ačkoli se nejednomu tato prodleva nelíbila, to, co následovalo vše vykompenzovalo.

Jedna z postaviček obývající Měsíc. (Foto: Aleš Honus)

Přiznám se, že jsem se těšila a byla jsem velmi zvědavá. Výlety pana Broučka mám ráda a velmi mě zajímalo, jak si s textem vyhrají tvůrci jak po obsahové, tak i po jazykové stránce. Možná by to bylo až příliš okaté a prvoplánové, ale trochu jsem předpokládala, že se použije ostravština jako měsíčtina, ale v této vrstvě si zachoval text původní ráz.

I přesto, že je v průběhu „výletu“ celkem dost zábavných vložek, které stojí hlavně na herecké spolupráci a vhodně vyřčených bonmotech, neznalost textu by mohl být mnohdy zbytečný handicap. Jednotlivé zastávky sice ve zkratce vysvětlují anomálie měsíčního života, ale zde by trochu více invence nevadilo.

Matěj Šíma jako Matěj Brouček. (Foto: Aleš Honus)

Co se obsahu týče, zprvu jsem se lekla, že se broučkiáda stala obětí násilné a již tolikrát omílané politické frašky, kde se jen káže, co je všechno špatně. Nicméně teď po zhlédnutí celého představení usedám k počítači s klidným pocitem, že jsem se nezklamala v dalším umělci polské národnosti, který se zařadil mezi ty, jenž mají až výjimečný cit pro českou povahu a umí jí vykreslit s nepokrytou tvrdostí a obrousit do jemnosti tak, že to český divák přijme s nadhledem a grácií.

A tak si i režisérka Ewa Zembok vzala surovou hmotu Broučka a vtělila jej do kouzelně přesného vizuálu Matěje Šímy. Myslím, že pokud se někdy vrátím ke knižní předloze, už nikdy jeho arogance a osobitost nebude mít jinou podobu.

Z inscenace Výlet na Měsíc. (Foto: Aleš Honus)

První polovině představení se téměř nedá nic vytknout. Herecky dobře rozehrané dialogy mezi Matějem Broučkem, průvodcem při výletu na Měsíc, a Hvězdomírem Blankytným v podání šustivého a tragikomického Petra Sedláčka hezky odsýpaly bez zadrhnutí. Představení se rozjelo v turbodieselovém stylu, včetně velmi trefných a nenucených vložek pro pobavení všech přítomných  okořeněných improvizacemi s projíždějícím vlakem.

Z inscenace Výlet na Měsíc. (Foto: Aleš Honus)

Avšak v poslední třetině se jakoby z časové nutnosti najednou vše hladce rozběhlé zadrhlo. Představení pokračovalo scénou, kterou také knižní předloha eskaluje, a to návštěvou Chrámu Všeuměny. Dosavadní lehkost se přeměnila v bizarní obrázek diametrálně odlišný od počáteční procházky kráterovou měsíční krajinou. Stejně tak se změnil prostor a divácká perspektiva. Jantarová stezka, pod níž se scéna z Chrámu odehrávala, dávala možnost divákům cítit se na chvíli jako v gladiátorské aréně.

Z inscenace Výlet na Měsíc. (Foto: Aleš Honus)

Trochu drsná až lascivní scéna mecenáše a jeho družek společně s následující přeměnou Etherey za doprovodu elektrické baskytary se tloukla s pohledem do několika nechápajících dětských očí v obecenstvu.

I přesto, že mnohým divákům kleslo nadšení po tomto úryvku, finální prozření Matěje Broučka rezonovalo u všech stojících u „kulatého stolu“.

Ačkoli Čechův příběh je čistým vyprávěním, po zhlédnutí představení Výlet na Měsíc si v sobě odnesete velmi hluboký dojem. Do konce srpna se toto představení bude konat pouze pětkrát, takže tuto jedinečnou možnost nepromeškejte.