Láďa Křížek před festivalem Ostrava v plamenech hlásí: Přijedeme v radosti a se vzácným hostem!

Společně s baskytaristou Kreysonu Georgem Rainem budete jediní muzikanti, kteří loni vystoupili na festivalu Ostrava v plamenech jako členové kapely Citron a letos zde budete hrát zase. Bude to pro vás osobně něčím speciální koncert, když opět zavítáte do Ostravy, ke které jste měl vždycky blízko?

Určitě, Ostravu mám rád. Je to pro mě speciální místo už od dob, kdy jsme s Citronem natáčeli album Radegast. Tenkrát jsem často chodil pěšky v noci přes Ostravu, protože tramvaje nejezdily, díval jsem se do těch výloh a říkal jsem si pro sebe: „Musíš tam, chlapče, nechat všechno.“ Jo, človíček byl mladý, asi dvacet pět let. Bylo to krásné. Samozřejmě Ostravu mám moc rád. Když jsem se nedávno vrátil do Citronu, tak jsem vzpomínal na ty staré časy a kroutil jsem hlavou, když jsem si všímal, jak krásné holky teď v Ostravě máte, možná hezčí než v Praze (smích)… Ale jinak Ostravu chápu také jako metropoli rock´n´rollu, stejně jako Plzeň, Prahu nebo Brno.

Vybavíte si ještě váš vůbec první kontakt s Ostravou? Jak na vás Ostrava působí?

Samozřejmě člověka nepotěší, že když tenkrát do Ostravy přijel, tak byl všude smog. Ten znečištěný vzduch cítím i dneska, ačkoliv už to není takové jako kdysi. A také si vzpomínám, že když jsem byl tehdy psychicky unavený, tak jsem končil v hospodách a Radim Pařízek mě tam hledal. Zatímco já se s horníky bavil o muzice, protože já vždycky vnímám města spíše z pohledu té muziky… Opravdu můžu říci, že mám Ostravu rád, protože to není jenom o centru… A úplně první zážitek? To bylo ještě s Vitacitem. Tehdy jsme málem ani do Ostravy nedojeli, jaká byla vánice. Pamatuji si, jak jsme přijeli pozdě a fanoušci na nás čekali snad i hodinu poté, co už jsme měli hrát. Ten klub byl narvaný. Bylo to buď v roce 1986 nebo 1987. To asi byl můj první blízký kontakt s Ostravou a fanoušky. Co se týká muziky, byla to úžasná doba.

Máte v Ostravě nějaké oblíbené místo?

Abych řekl pravdu, mně se líbí Plesná, kde má Radim Pařízek postavené své studio. Rok jsme tam dávali dohromady novou desku Citronu, to místo je hezky situované. I na Stodolní jsme šli, když jsem v Ostravě někdy hrál a přespával tam. Přišlo mi to jako úžasný prostor, kde se setkávají mladí lidé a povídají si o muzice.

S novou sestavou Kreysonu, kterou dále tvoří bubeník Mike Terana a kytaristé Roland Grapow a Michal Kůs, jste prozatím odehráli premiérový set na festivalu Masters of Rock ve Vizovicích (rozhovor se odehrál v předvečer vystoupení Kreysonu na Benátské noci, dne 28. července – pozn. autora). Co vám první koncert ukázal a co mohou fanoušci očekávat v Ostravě?

Byl to opravdu první koncert, ta parta se sešla prvně. A já měl obrovskou radost. Asi takovou, jakou může mít člověk, který hraje pro pětadvacet tisíc lidí. Ti fanoušci samotní vás vtáhnou a vy tam prostě necháte všechno. Bylo vidět, že to všechny baví, což je nejdůležitější. A ohlasy po koncertě byly krásné. O tom to je, dát někomu radost a potom ji dostat zpátky… Stejně, jak jsme jeli na Masters, tak pojedeme i do Ostravy a budeme se snažit dát lidem radost. Zavzpomínáme na staré songy, ale dojde i na novou píseň Přátelství. Teď pracujeme na druhé písničce pro fanoušky, která bude rychlá, protože mnozí křičeli, že chtějí rychlou skladbu.

Zmiňujete skladbu Přátelství, u níž se nabízí paralela s rokem 1990, kdy jste jako první singl před dosud nepřekonaným albem Anděl na útěku vydali baladu Vzdálená. A nyní vypouštíte jako úvodní ochutnávku nového alba také pomalý song. Je to záměr?

Ne, ne. I když samozřejmě musíte mít jednu rychlou a pak jednu pomalou skladbu pro ty holky. Ale písnička Přátelství ze mě najednou vylítla, a než bych si ji nechal až někdy na potom, tak jsme ji udělali hned. A jak jsem řekl, teď děláme na té druhé věci, která je rychlá, ale tu chceme zahrát až na turné, které je plánováno na prosinec.

Mimochodem, liší s nějak skladatelský proces v rámci Kreysonu a v rámci Citronu? I na posledním albu Citronu totiž máte vlastní písně…

Dá se říci, že je to stále dokola. Jdete přírodou a slyšíte melodii. Přijdete domů, vezmete kytaru a hledáte harmonii. Je to stejné, stále dokola. Naštěstí mi to seshora padá dolů. Když něco chci, přichází to, takže člověk není vyhořelý, co se týká tvorby. Z toho mám radost. Demosnímky se připravují a uvidíme, co přinese čas. Ale pořád je to hlavně o tom, aby byl člověk zdravý, měl sílu pracovat a měl z té práce radost.

Pokud jde o novou desku Kreysonu, máte už představu, jaká by měla být? Chcete natočit album, řekněme, pro pamětníky, to znamená Vzdálenou model 2017, Čarovnou noc model 2017, nebo se chcete ubírat úplně jiným směrem?

Osobně v této věci zaujímám postoj Joe Elliota z Def Leppard. Aspoň momentálně mám v sobě pocit, že nechci dělat celou desku, protože to v podstatě nemá ten dopad, který bych si představoval.

Zkuste upřesnit…

Samozřejmě hned vysvětlím, o co mi jde. Joe Elliot říkal, že je lepší se připomenout singlem a pak postupem času z těch singlů během dvou, tří let udělat kompilaci a navrch přidat něco nového… Třeba i s Citronem jsme natočili album Rebelie rebelů, ale z něj prostě všechny písničky na koncertě nedokážeme zahrát… Což mě mrzí. Na koncertech Kreysonu fanoušci také chtějí slyšet Čarovnou noc, Skalp, Fade Out a další věci, a vám se zkrátka nepovede, na festivalu už vůbec ne, zahrát celé nové album. Viděl bych to tedy tak, že když se během roku nebo sezony objeví dvě nebo tři nové písně, tak těmi se můžete prezentovat a ukázat tak fanouškům, že pracujete dále a netěžíte jen z minulosti. A taková podle mne bude cesta pro Kreyson. Během dvou, tří let se udělá kompilace singlů a přidá se k tomu nějaká novinka. Ale lidi budou mít skoro každé čtvrtletí novou píseň a uvidí, že kapela pracuje.

Zapojí se do skladatelského procesu i ostatní členové kapely, jako například Roland Grapow, nebo nové písně z větší části budou opět na vašich bedrech?

Od začátku to vždycky bylo tak, že většina skladeb prošla kolem mě. Myslím si, že o tom byl Kreyson. Ale je to samozřejmě otázka k debatě. Nicméně potřebujeme být spolu déle, trávit spolu více času. Roland Grapow nový demosnímek dostal a chci, aby si to zpracoval podle sebe. Má tak silný rukopis, že by bylo dobré, aby tam zachoval svou originalitu, ale aby to byl stále Kreyson. A o tom to prostě je. Chci, aby nás produkoval Chris Tsangarides, se kterým jsem se spřátelil a jednou už byl i se mnou ve studiu. Teď bude produkovat i tu rychlou věc.

Můžete na závěr našeho povídání Chrise Tsangaridese trochu více představit těm fanouškům, kteří toto jméno v paměti nevedou?

Chris je člověk, který pracoval například s Brucem Dickinsonem, Robem Halfordem, produkoval Painkiller od Judas Priest, nahrával s Jimmym Pagem a dalšími velikány. Přiletí za námi i do Ostravy, na což se těším, a tu píseň Přátelství si s námi zahraje. A to je podle mě pro fanoušky dobrá zpráva… Protože přijede člověk, který zblízka zažil tu neuvěřitelnou, ale opravdu neuvěřitelnou dobu sedmdesátých a osmdesátých let. On dokonce chodil na večeře s Georgem Harrisonem z Beatles. Když přiletěl před Masters of Rock, tak od jedenácti v noci až do tří do rána jsme si povídali. Vyprávěl třeba, jak Halford měl zpívat Painkiller se žvýkačkou nebo jak Jimmy Page natáčel kytary a říkal Chrisovi, že je pro něj velkou nadějí. Takový vzpomínky na takové úžasné lidi ten člověk má. Přiznám se, že bylo pro mě vzrušující aspoň prostřednictvím těch vzpomínek se dotknout toho opravdového rockového nebe.