MAČ spěje k vrcholu. Novinář Witkowski popsal polský návrat k totalitě a básník Hruška uvede novou knihu

Gruzínci jsou hrdí vlastenci i temperamentní kosmopolitní společníci, takže v roli hlavních zahraničních hostů Měsíce autorského čtení hrají střídavě obě role. Někdo má potřebu emotivně vyprávět o národní hrdosti nespoutaných synů Kavkazu, jiní pochopili, že v Ostravě opravdu nikdo neumí gruzínsky a autorské čtení omezují jen na minimalistické výstupy a následnou diskusi v ruštině či angličtině.

Tak třeba Aka Morčiladze četl pouhou minutu a s dovětkem, že nechce obtěžovat nesrozumitelnou řečí, takže diváci si sami a v úplně tichosti předčítali český překlad. Prozaik a básník Giorgi Kekelidze ale tento týden uvedl diváky do opačné situace. Půlhodiny předčítal své gruzínské básně, které ovšem pořadatelé festivalu nepřeložili. Gruzínština však zněla Lesem jako modlitba, jak trefně poznačil jeden z diváků.

Kekelidze uvedl publikum do zvláštního tranzu. Gruzínština, které dominují písmena ch, č, ž, dž nebo š a jež není příbuzná se žádným jiným jazykem na světě, opravdu zní vznešeně a starodávně. Tohle je jazyk z pomezí dohasínající antiky a zrození křesťanství, takže když jsem při Kekelidzeho čtení zavřel oči, viděl jsem i perské loďstvo na Černém moři a myslel i na Babylonskou věž a biblické zmatení jazyků.

Gruzínský autor Giorgi Kekelidze. (Foto: Ivan Mottýl)

„Gruzínština je krásný jazyk,“ vytrhl mě ze snění Giorgi Kekelidze, jenž mezitím dočetl. Povoláním je ředitelem parlamentní knihovny v Tbilisi, střežit odkaz tohoto malého kavkazského jazyka je tedy i jeho profesní čest. Diskusi zrušil, omluvil se, že je vyčerpaný z cest, jednu podstatnou informaci, kterou si ale Češi moci neuvědomují, však přece řekl: „Gruzie je okupovanou zemí. Gruzie je zemí ve válce s Ruskem.“ Obsazení dříve gruzínské Abcházie a Jižní Osetie ruskou armádou odsuzuje celý demokratický svět, takzvanou nezávislou Jižní Osetii uznalo jen Rusko, Nikaragua a tichomořské ostrovní státy Nauru a Tuvalu.

Válka, nesvoboda, totalita, demokracie… To jsou slova, která aktéři festivalu MAČ denně opakují, neboť pořád platí, že spisovatelé musí být svědomím národa. Určitě se o to snaží ukrajinský spisovatel Oleksij Čupa, který před započetím bojů na Donbase žil ve městě Makijivka, což je třistatisícová průmyslová aglomerace podobná Ostravě ležící v těsném sousedství města Doněck. Čupa dnes žije ve Lvově, svými texty ale cíleně bojuje o opětnou celistvost Ukrajiny.

Čupa připomněl, že Makijivka ani Doněck nebyly v době před Majdanem žádné komunistické proputinovské rezervace. Spisovatel to dokazoval v povídce, která vznikla ještě před vypuknutím přestřelek, v níž líčí, jak se jedna partička z Makijivky rozhodla shodit Leninovu sochu. Příběh plný absurdního humoru měl v Lese živý ohlas a vyvolal i zajímavou a dlouhou diskusi. Ostraváci se samozřejmě zeptali i na odhad, kdy konflikt na Donbase skončí. „To záleží výhradně na Putinovi,“ odpověděl publiku skepticky. A pak dokonce dodal, že ani po případném Putinově pádu nebude jisté, zda nový vládce Ruska vrátí Donbas k Ukrajině. „Možná dojde k ruské vnitřní kritice Putina, ale to neznamená, že Rusové opustí Donbas. Chruščov po svém nástupu k moci také ostře kritizoval Stalinovu politiku, ale záhy poslal tanky do Budapešti,“ porovnával Čupa.

Oleksij Čupa (vlevo) a moderátor Jakub Chrobák. (Foto: I. Mottýl)

Zrovna optimismem nenaplnil posluchače autorských čtení ani polský novinář Przemysław Witkowski, jenž už hodinu před vystoupením vyprávěl hostům výčepu v klubu Les o aktuální politické situaci v Polsku. O současných demonstracích, které protestují proti pokusu vlády podřídit si politicky i dosud nezávislé soudnictví, od Nejvyššího soudu k těm okresním. „V dnešním Polsku je možné všechno a vládní strana Právo i spravedlnost už získala takovou moc, že se proti ní nelze vymezit oficiální cestou, zvláště když je zablokován i Ústavní soud. Zastáncům pluralitní demokracie tak zbyla jen ulice, to je teď jediná síla, která může nástup totality zastavit,“ řekl mimo jiné, z čehož dost mrazilo.

Witkowski četl z esejistické knihy Chwała supermanom (Sláva supermanům), která poutavou formou vypráví o každodenní dávce propagandy v televizních seriálech, kulinárních pořadech, katalozích velkých řetězců či komiksech. Spisovatel zmínil i polský fenomén, kterým je hudební žánr zvaný disco polo: „Disco polo je trochu jako Polsko. Trochu primitivní, trochu vulgární, trochu napodobující Západ, trochu patriotické, trochu taneční i rozkošná kacabajka.“

Měsíc autorského čtení vyvrcholí ve středu 2. srpna, kdy Petr Hruška představí novou knihu básní Nevlastní, o které už jsme si s autorem povídali i v deníku Ostravan.cz. Je to knížečka poněkud tajemná, která bude pro čtenáře velkým rébusem. Hruška ji připravil poněkud wernischovským způsobem, což je asi dáno tím, že o básníku Ivanu Wernischovi zrovna dokončuje monografii. Ostravský bard totiž čtenářům neprozradí, které básně z knihy Nevlastní už vyšly v jeho jiných sbírkách. Neřeší to ani autorská či ediční poznámka.

Petr Hruška pouze v krátké předmluvě věnované hlavnímu hrdinovi sbírky, kterým je nevlastní syn Adam, tajnosnubně naznačí: „Rostl a zmenšoval se, hlučněl a tichl, pokračoval ve svém nezvládnutém životě. Znovu a znovu se vynořoval ve verších, v nevydaných rukopisech i v knihách.“ V jakých konkrétních knihách, to už si básník nechává pro sebe, takže neznalý čtenář může knihu přečíst jako nejnovější Hruškovu sbírku. Malí znalci jeho díla si ale vzpomenou, že některé z otištěných veršů už někde četli. No a ti větší literární znalci jich v knížce najdou ještě více a dokonce budou schopni říci, že třeba otištěná báseň Kolem Ostrava náleží do sbírky Obývací nepokoje.

Hruška prostě novou knihou připravil jako letní kvíz, který by se mohl jmenovat: „Hledej, co je z rukopisů?“ Sbírka je v tomto smyslu zajícem v pytli a wernischovským eintopfem na téma Adam, v každém případě ale stojí za investici. Je to skvělý svazek otcovských úvah a (ne)výchovných postřehů, citlivý obraz jednoho dospělého a jedné neukočírovatelné a věčně dětské bytosti. A navíc je to i velká letní hádanka.

*

Program na poslední dny Měsíce autorského čtení najdete ZDE