Mamalör na novém albu Pumpernakle skvěle rozdmýchal doutnající ostravské kořeny

Přicházím na zahrádku ostravského Domu umění. Sedí tady malý hlouček lidí, vládne tu pohoda, povlává dým z cigaret, které podle slov jednoho postaršího týpka musí přece pokračovat v tradici dávno vyhaslých komínů vysokých pecí. Jirka Macháček, šéfredaktor kulturní revue Protimluv a kapelník Mamalör, mne zbystří a hrne se ke mně s novým cédéčkem. Zajímám se o slovo Pumpernakle. Něco mi připomíná, ale nemůžu si momentálně vzpomenout. „Víš, to slovo má více významů“, vysvětluje ochotně Jiří. „Kašpárek a jeho přemety jsou v jistém žargonu zvány jako „pumrknákle“. Slovo ale také označuje chleba z žitné mouky, který byl velmi těžce stravitelný,“ dodává Jiří Macháček.

Mamalör svůj koncert zahajují první písní z Pumpernakle s názvem Perspektiva. Jde o báseň Františka Gellnera „Má milá rozmilá, neplakej, život už není jinakej…“ a současně o jednu z nejpovedenějších písní alba. Taneční tempo, expresivní zpěv Terezy Cisovské, akordické přiznávky Terezy Janečkové (akordeon), barevné perkuse Palo Nowaka a neodmyslitelné houslové ozdůbky Jiřího Macháčka mě opřádají jistotou, že takto by se to kdesi ztracenému Gellnerovi mohlo líbit. Ačkoli si kapela koncert zvučila sama, komorní hlasitost je příjemná a vytváří určitou atmosféru domáckosti, kterou Macháček koření židovskými vtipy. Velmi příjemný večer. Odcházím po hodině domů, abych si poslechl Pumpernakle ještě znovu. A už jsem u něj zůstal.

Písně Mamalör, inspirované melodiemi kočovných romských i židovských muzikantů znějí i ve studiové podobě syrově, neučesaně a vane z nich svěží vítr a spontánní radost z muzicírování. Z jejich průběhu je znát promyšlená struktura, detailní práce s aranží písničky, dynamikou a rytmem. Vedle veršů klasiků Gellnera a Sovy přirozeně, bez kvalitativního poklesu, fungují vlastní texty kapely. Nejvíc jich napsal Jiří Macháček. Jeho Pokleslá a Ukolébavka upoutají svým satirickým humorem.

Tereza Cisovská se na albu představuje jako výborná zpěvačka, jejíž hlas vzdáleně připomíná Radůzu. Známá herečka z Komorní scény Aréna upoutává svým hlasovým rozsahem a bohatým témbrem, který s odstupem let dozrál a intonačně se ukotvil. Ve střední poloze jí to řeže, ve výškách se bez problémů překlene do tklivého i pronikavého falzetu. Neškolené, rychlé vibrato jejího hlasu má svou autentickou krásu. Z herecké praxe je evidentní její zřetelná artikulace a výrazné gesto, se kterým dovede konkrétní naratologické prvky textů zdůraznit. S citem. Nenásilně.

Cisovskou vokálně na albu podporuje flétnistka Adéla Václavíková. Hlasy obou zpěvaček se barevně hezky doplňují. Václavíková také zdobí řadu písní krásnými melodiemi fléten (např. Araber), které čerpají z židovských, cikánských a orientálních stupnic. Zpěv Jiřího Macháčka evokuje lidového vypravěče (Rebe) i potulného, mystického houslistu Marca Chagalla (Ani mamin). Právě v neučesanosti jeho projevu je původnost. Macháček svými houslovými pasážemi něžně i řízně zdobí všechny písně alba. V instrumentální rovině mu vedle Václavíkové zdařile sekunduje akordeonistka Tereza Janečková, jejíž nástroj má na starosti hlavně rytmicky pestré doprovody. Když už se ale akordeon Janečkové zjeví v instrumentální vyhrávce (Araber, Saposchkele), vytvoří vždy barevně bohatou modulaci.

Palo Nowak mne potěšil invenčními perkusemi, improvizační schopností a důvtipem v hledání zvukových barev. Využívá celou řadu nástrojů: cajon, darbuku, djembe, různá chřestítka a bubny. Na albu vystupuje jako kouzelník, který maluje různé zvukové obrazy a dokáže každé písni vdechnout ideální podobu, která není nikde stereotypní. Podobně profesionálně zní baskytara Jakuba Freywalda a kytara Marka Cisovského.

Největším zjevením celého alba jsou vedle Perspektivy písně Fun tashlik, Nocturno a hlavně tesklivá perla Ani mamin. Nádherný průběh této písně vyrůstá z acappellového sborového úvodu, pokračuje hedvábným instrumentálním rozhovorem nástrojů, který vystřídá úchvatné vokální sólo Cisovské. Aby toho nebylo málo, Ani mamin se v druhé půli zrychluje s nespoutaným gipsy drajvem. V písničkách cirkulují vokální dialogy i trialogy, které prozrazují hravost. Jazykově převažuje čeština, ale zaznívá také jidiš v posmutnělé, éterické písni Fun tashlik a hebrejština v Ani mamin.

Na Pumpernakle se nachází i čistě instrumentální skladby, které jsou velmi energické, roztančené a gradačně znamenité. Jednou z nich je Araber, která už podle názvu evokuje orientální hudební inspiraci, včetně úžasného bubenického sóla Nowaka. Saposchkele / Mrazivá má výborný tlak a obsahuje spoustu výborných houslových i rytmických nápadů. Některými melodickými linkami připomíná řeckou či tureckou lidovou hudbu, kterou byl klezmer v historii ovlivněn. Instrumentální pecka Warshawer se skvělým houslovým sólem Macháčka také celé album uzavírá.

Album je graficky nádherně upraveno. Booklet obsahuje jednu drobnou chybu u autorů textu písní (u čísla 11 je uvedena jako autorka textu Cisovská, song je však instrumentální). Výborný zvuk je dílem Radima Vaňka alias Mroše, který má s etnickými projekty nahrávací zkušenosti.

Mamalör vytvořili album, které má velký potenciál oslovit. Je plné energie, nostalgie, smutku i veselí v ideálně přirozeném poměru. Cesta po stopách kořenů židovské i romské kultury v ryze ostravském kontextu není zaprášená ani zkostnatělá. Aranže jsou rozmanité, cit pro zvuk se snoubí s výbornými instrumentálními výkony a zdařilými texty. Pumpernakle je opravdu krásné album, které se bezpochyby zařazuje k výrazným nahrávkám ostravské hudební kultury. Pro svou uměleckou ryzost, hledání identity, osobitý nadhled i schopnost sebeironie je ideálním společníkem do pohody i nepohody.