V Ostravě bude k vidění Titus Andronicus z Hongkongu. Shakespeare je i v Asii považován za největšího dramatika, říká režisér
26.7.2017 00:00 Ladislav Vrchovský Divadlo Rozhovor
Součástí Shakespearovských slavností v Ostravě budou letos i dvě výjimečné inscenace z Asie. Jednou z ních bude Titus Andronicus 2.0 v podání umělců z Hong-Kongu. Jde o komorní představení pro sedm herců, které bude k vidění 1. srpna v kulturním centru Cooltour v čínském jazyce, ale s českými titulky. Režisér inscenace Tang-Shu Wing odpovídá na otázky kulturního deníku Ostravan.cz
Snímek z dřívějšího uvedení inscenace Titus Andronicus 2.0.
Foto: Tang-Shu Wing Theatre Studio
Proč jste se rozhodl pracovat zrovna na Titovi Andronikovi?
Pro své násilí a krev je Titus Andronicus velmi náročný jak svými postavami, tak i dějem. Já mám ale těžké úkoly rád, proto mě přitahuje výzva znázornit tohle násilí, aniž bych se uchýlil k realismu. Když jsem pracoval na Titovi Andronikovi 2.0, zkoumal jsem rovněž, jak mohou herci cítit a vyjádřit sami sebe hlouběji, a to prostřednictvím celého svého těla. Zjistil jsem, že raději než dramatické ztvárnění je vypravěčství vhodnější formou na zrealizování tohoto průzkumu.
V jednom článku jste se zmínil o východních a západních přístupech k divadelní tvorbě. Jak se od sebe liší?
Je těžké generalizovat, ačkoliv jsem o tom již mluvil. Je však pravda, že Východ a Západ mají různé divadelní tradice. Naše tradiční divadlo je u nás dosud velmi znát v každodenním životě. Svou konvenční a stylizovanou formou nás spojuje s naší kolektivní minulostí. Nebezpečí paradoxně spočívá v této starodávné formě, která může představovat překážku pro moderní tvorbu a koncepty. Avšak pokud by se na ni nahlíželo objektivně a s hloubkou, může pro nás být zdrojem nesmírného množství inspirace. Co se týče Západu, tak jejich divadlo má svou tradici v různých proměnách a snad nabízí i více možností, které uspokojí bezprostřední potřeby tvůrců.
Obdivujete něco konkrétního na západní divadelní tvorbě?
Svobodu a ohromnou rozmanitost kreativity.
S Titem jste procestoval svět. Všiml jste si odlišných reakcí diváků v různých zemích? V čem se reakce obecně podobají, nebo naopak, v čem se nejvíce lišily podle toho, kde jste s hrou vystupovali?
Ano, nějaké rozdíly tu opravdu jsou. Pokud vystupujeme v zemích, kde lidé rozumí kantonštině, publikum může ocenit poetičnost jazyka. V zemích, kde se kantonsky nemluví, diváci mají tendenci vnímat formu, rytmus a energii jako obecné projevy. Jelikož se však jedná o známý příběh, diváci by pravděpodobně neustále porovnávali původní scénář s tím, co děláme na jevišti.
Jaký je v Titovi váš hlavní cíl?
Chceme ukázat, jak minimalisticky může vypadat představení Shakespearovy hry, když se převede do příběhu. V Číně se vypravěčství stále objevuje ve své nejjednodušší formě: jeden vypravěč vypráví příběhy prostřednictvím svého hudebního nástroje. Vzbuzuje to ohromnou fantazii a poetičnost. Věřím, že méně je více.
V západním světe je Shakespeare považován za jednoho z největších dramatiků vůbec. Je tomu tak i ve východním světě? Co vy osobně u Shakespeara oceňujete nebo obdivujete nejvíce?
Ano, rozhodně to platí i na Východě. Shakespeare je ovšem spíše známý jako skvělý dramatik všeobecně, aniž by mnoho lidí doopravdy četlo jeho hry. Pro mě je mistrem ve vyprávění prostřednictvím slov a jazyka. Má schopnost vyvolat úžasné dramatické napětí a poetičnost v ději. Komplexnost mentality, kterou se vyznačují jeho postavy, představuje skutečnou výzvu a uspokojení pro herce, aby se ponořili do jejich myšlenek a pocitů. Rozsáhlá všeobecná zkušenost, kterou jeho hry obsahují, také slouží jako katalyzátor pro náš vývoj coby lidí. Shakespeare je bezpochyby tím nejznámějším dramatikem na celém světě a námětem pro nespočet možných interpretací v různých kulturách.
Chystáte se navštívit Českou republiku. Znáte nějaké osobnosti spojené s českým divadlem a literaturou?
Znám Václava Havla, Pražské Quadriennale scénografie a divadelního prostoru (PQ), Bohemii, Franze Kafku, Národní divadlo marionet, Černé divadlo, Laternu magiku, Milana Kunderu a jeho knihu Nesnesitelná lehkost bytí.
Znáte nějaké české divadelní hry? Pokud ano, co vás na nich zaujalo?
Vyrozumění od Václava Havla je vtipné, a zároveň velmi významné. Jazyky mohou občas velmi klamat a utlačovat. Znám Proměnu od Kafky, ač se nejedná o divadelní hru. Nicméně viděl jsem několik jejích divadelních zpracování a nejvíce mi v hlavě utkvělo to, v němž účinkoval Roman Polanski. Je to velmi dynamický herec, který skvostně využil své fyzičnosti, aby ztvárnil obří hmyz. Mám rád Kafkův Proces. Před mnoha lety jsem jej přepracoval na divadelní hru – byla velmi kafkovská v mnoha ohledech. Příběh mě především přitahoval, protože jsem na vysoké studoval práva.
Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.