S Hanou Volkmerovou o Kouzelném létě s pimprlaty v Divadle loutek, které se koná již pošesté

V neděli 23. července začal již šestý ročník Léta s pimprlaty. Co vás vlastně před léty přivedlo na myšlenku udělat něco takového? A znamená slovo léto v názvu akce skutečnost, že v zimě by se něco takového realizovat nedalo?

Ano, v zimě to být nemůže. Důležitou roli hraje skutečnost, že v létě je v divadle klid, takže je možné vystavit scénografie z našich inscenací. V průběhu sezóny to logicky možné není, navíc v červenci a v srpnu je možné pravidelně využívat náš amfiteátr A ještě je tu další věc – k šedesátému výročí založení Divadla loutek vznikla výstava, kterou dal dohromady Tomáš Volkmer. Proběhly velké oslavy, a ta výstava byla připravená a koncipovaná tak, že ji bylo možné ještě nějak využít. Takže v rámci Léta s pimprlaty je tu interaktivní výstava na alternativní scéně, kde může stát téměř měsíc a půl.

Slovo interaktivní vybízí k další otázce – co mohou příchozí děti a jejich rodiče v rámci interaktivity dělat?

Každý rok je to jiné. V základu se jedná o stejnou výstavu, ale vždy jistým způsobem obměněnou právě v těch interaktivních prvcích. Také přidáváme scénografie her, které mají po derniéře. Letos je to výprava k inscenaci Vlku, dobré chutnání. Použila jsem termín interaktivní také proto, že výstavou návštěvníky provázejí dva lektoři. Ti vyprávějí o vystavených exponátech a také umožňují dětem i jejich rodičům, aby si loutky vyzkoušeli. Ukážou, jakým způsobem se vodí marioneta, jak se hraje s maňáskem. Všichni si mohou vyzkoušet mluvit s mluvícím maňáskem, muppetem. Zkusí vodit javajku, a to není vůbec jednoduché. Všechno probíhá v rámci menších skupin. Takže na každého se dostane. Každé dítě si prostě některou loutku vyzkouší.

Co děti zažijí dalšího kromě práce s loutkami?

Máme tam určitá prostředí, jednomu z nich třeba říkáme dřeviště. Tam jsou k dispozici nejrůznější dřevěné špalíčky a destičky a děti si mohou samy sestavit vlastní totemovou loutku. Jsou tam různé úlomky z dílen, tyčky a podobně. Nebo máme magnetické tabule a s plošnými magnety si tam děti mohou vytvořit různé typy postav.  Pak máme také část scény věnovanou stínovému divadlu. Hra se stíny patří k těm nejoblíbenějším. A ještě jsem neřekla, že v rámci výstavy je v provozu také dílna, ve které si každé dítě může vyrobit vlastní loutku. Tento rok si každé dítě vyrobí svůj vlastní plakát pro vlastní inscenaci.

Celý program obsahuje nějaké předem nastudované miniinscenace, nebo jak to vlastně děláte?

Tomáš Volkmer připraví výstavu a spolu s ateliérem Divadla loutek ji nainstaluje. Pak se tam jdu podívat a napíšu jednoduchý scénář o tom, jak bude vypadat prohlídka, co budou říkat lektoři a které exponáty se budou nabízet dětem ke hraní. Pak se s lektory společně sejdeme. Jsou to většinou studenti divadelních vysokých škol, z brněnské JAMU, z opavské Slezské univerzity i z olomoucké Univerzity Palackého. Oni sami pracují ve dvojicích a celé své působení si upravují tak, aby jim to sedělo.

Kolik může být účastníků takové jedné prohlídky včetně dětí a rodičů?

Dvacet pět. Dopolední výstavy již máme vyprodané pro příměstské tábory a mateřské školy. Odpoledne od 15 hodin si lze rezervovat vstupenku v pokladně Divadla loutek.

Od jakého věku si to děti již užijí?

Zhruba tak od čtyř let. Ale lektoři jsou schopni výklad i hru přizpůsobit. Snažíme se ty skupiny věkově dávat dohromady tak, aby si spolu třeba nemusely hrát čtyřleté a dvanáctileté děti, ale i s takovým případem si zkušení lektoři poradí.

A co rodiče?

Někteří jsou velmi aktivní a hrají si společně s dětmi. Jiní to nechají na dětech. Dokonce se stává, že starší děti pošlou své rodiče na kafíčko do naší kavárny.

V programu Léta s pimprlaty jsou i nedělní pohádková představení …

Ano, vždy od 17 hodin, a to až do neděle 20. srpna probíhají divadelní představení v amfiteátru.

Za každého počasí?

Amfiteátr je provizorně zastřešen. Je tam plachta, takž mírný déšť nám nevadí, ale kdyby hodně pršelo, přestěhujeme se dovnitř.