Colours 2017 čtyřma ušima, den 4: Vesmírný kovboj, hromy blesky a finále ve víru tanečního transu

Aleš: Tak tohle bylo jednoznačně nejroztančenější finále festivalu Colours of Ostrava ze všech šestnácti ročníků. Až si říkám, jestli už tohle nebylo příliš a jestli by tento typ hudby neslušel spíše festivalu Beats for Love. Ovšem při pohledu na to, kolik lidí z areálu večer nevyhnala ta strašná bouřka a co tyhle kapely dokázaly udělat s roztančeným a šťastným davem, musím uznat, že i elektronická hudba má na Colours své místo. Ostatně Justice vystupovali před několika týdny i v Glastonbury. Časy se mění – a hudba je jen jedna…

Milan: Asi to tak má být, pokud tedy člověk nepatří k radikálním zastáncům toho, že tudy cesta prostě nevede. Jsem otevřený elektronice, ale dobré elektronice, která je šikovně vymyšlená. Ta kralovala v závěru festivalu i na menších pódiích: o výborný set se postarala také česká kapela Vložte kočku. Pro mě osobně však vždy bude znamenat víc to, co předvedli v Gongu Priessnitz. Temní rouhači původně z Jeseníků s aktuálním albem Beztíže dokázali, že patří prostě na špici české rockové muziky. A Gong jejich divoký vítr, který okořenili největšími hity své kariéry, málem neustál. Úžasné vystoupení.

Aleš: Věřím tomu, že Priessnitz byli skvělí, ovšem já jsem se soustředil spíše na Jamiroquai, kteří do Ostravy přivezli letošní album, vydané po asi osmileté odmlce. O tom, jak moc nové nahrávce kapela věří, svědčí už jen fakt, že koncert začal skladbou Shake It On – a nebyla to jediná ukázka z nové desky. Samozřejmě zazněly i dvacet let staré hity jako Cosmic Girl, Space Cowboy a další. Prosluněné funky s příchutí acid jazzu a diska v podání „Vesmírného kovboje“, ale také nekompromisní elektronika, která v závěru dostala dav do tanečního transu a proměnila ho v jedno rozbouřené moře, daly ve spojení s velmi zdařilou světelnou a vizuální show zapomenout na nachozené kilometry v areálu. Ale popořádku, v sobotu se toho na Colours dělo daleko více…

David Koller na Colours. (Foto: Martin Straka)

Milan: Je to tak. Poslední den byl dost zvláštní. První dvě kapely Throes + The Shine ani The Complication mne nějak neoslovily. Tento styl hudby je mi dost vzdálený. Na hlavní scéně to však dobře uvařil David Koller. Jeho koncert mě strašně bavil, a to nejen perfektní sehraností. V kapele mu bubnuje jeho syn Adam a bylo zřejmé, že se dost potatil. Koller celý koncert naprosto báječně odzpíval a odbubnoval. Potěšily mě remaky jeho slavných písní do aktualizovaného, tvrdšího vyznění: třeba Šrouby do hlavy z prvního alba Lucie byly naprosto parádní. Zazněly také kultovní Lži, sex a prachy, temný song, který má stále sílu. Pro mne osobně to byl jeden z nejlepších koncertů celých Colours.

Písničkář Sam Lee na Colours. (Foto: Aleš Honus)

Aleš: Tak to bych nečekal a po tvých slovech mne mrzí, že jsem přišel do areálu až při poslední Kollerově písni. Můj první opravdový hudební zážitek, který jsem si v neděli vychutnal, byl koncert anglického folkaře Sama Lee. Něco tak čistého, krásného, autentického a postrádajícího jakékoliv efektní příkrasy se jen tak neslyší. Překvapilo mne, že prostor před Fresh Stage nebyl v tu dobu zaplněn tak, jak by si tento muzikant zasloužil. Sam Lee ale z Ostravy zcela jistě odjížděl dojatý a plný nádherných dojmů – například z toho, že publikum se při jedné z posledních písní naladilo na jednu z melodických linek a vytvořilo svým tichým a hladivým chorálem překrásný doprovod. Tohle jsou chvíle, které jen tak z paměti nevymažeš.

Milan: Já jsem si byl v tu dobu poslechnout ruské romské trio Loyko. Tady zase člověk mohl žasnout nad energií a hráčskou virtuozitou, kterou geniální houslista Sergej Erdenko se svými dvěma spoluhráči vyzařoval. Jejich koncert byl naprosto nespoutaná jízda, nedivím se, že Erdenko je obdivovaný taky v klasickém hudebním světě pro svou emočně vypjatou hru, schopnost zahrát přesvědčivě čardáš, gypsy jazz i flamenco.

The Carny Villains. (Foto: Martin Straka)

Aleš: Tak proto jsem tě téměř za celý podvečer nepotkal. Já jsem hned od Sama Lee zamířil na kapelu The Carny Villains, která měla původně hrát na Drive Stage, ale kvůli organizační změně způsobené zpožděním letadla s kapelou Nouvelle Vague hrála na druhém největším pódiu. Přiznám se, že jsem moc netušil, do čeho jdu, ale tato kapela mne ve druhé půlce svého koncertu, kterou jsem sledoval, fakt dostala. Jednak má balkánskou hudbu v krvi, ale kombinuje ji se swingem, skáčkem a punkem s takovou divokostí, že by to roztancovalo každého. Když se k tomu přidá pódiová show plná cirkusáckých kousků, někdy až na hraně akrobacie, o zábavu je postaráno. Ovšem pak jsem zamířil na koncert Afro Celt Sound System, protože jsem byl zvědav, jak zní naživo písně z jejího posledního alba. Tahle kapela na Colours hrála kdysi ještě v době, kdy byla hlavní scéna pod Slezskoostravským hradem. Pamatuješ?

Milan: Ano, a už tehdy byla její ostravská premiéra úžasným zážitkem. Myslím, že tenkrát celý koncert propršelo, ale téměř nikomu to nevadilo. Čerstvá posila kapely Griogair zapadnul do jejich sestavy dokonale a písně z aktuální desky v Ostravě fungovaly stoprocentně. Škoda, že souběžně s jejich silným setem hrála jinde Katarzia, kterou mám velmi rád a nemohl jsem tak její uhrančivý hlas slyšet. V tu dobu už se ale nad areálem stahovaly docela zlověstné mraky.

Afro Celt Sound System. (Foto: Aleš Honus)

Aleš: Já jsem ty mraky v úžasu nad slunečnou hudbou, která je skutečně ohromující fúzí keltské hudby s africkými rytmy a nakažlivou elektronikou, ani nevnímal. O to víc jsem mne překvapilo, jak se najednou setmělo a jak oblohu pokryly zlověstné blesky. Liják, který následoval, mi připomněl minulý ročník festivalu, který propršel téměř celý, tentokrát mi ale ta průtrž přišla mnohem horší tím, jak byla nečekaná. Nakonec jsem zůstal v suchu o něco delší dobu, než jsem měl původně v plánu. Na některých jiných scénách se přitom k mému údivu hrálo i za tak silného deště. A tak si o koncertu Nouvelle Vague, na nějž jsem se těšil a který jsem kvůli tomu minul, nechám vyprávět od někoho odvážnějšího, pokud se tam neutopil. Jak se ti vlastně líbil letošní ročník? Myslím, že je čas udělat tečku za naším povídáním a ohlédnout se za všemi čtyřmi dny, za dramaturgií posledního ročníku i atmosférou, která se v posledních letech po přestěhování do Dolní oblasti Vítkovic opravdu výrazně změnila, stejně jako se evidentně mění nebo spíše rozšiřuje publikum, které na festival chodí……

Z posledního večera Colours 2017. (Foto: Martin Straka)

Milan: Letošní dramaturgie byla opravdu košatá. Pro mnoho lidí bylo největším zážitkem právě vystoupení kapely Jamiroquai, která dorazila do Ostravy skutečně v neskutečné formě, a přestože byl její set mírně opožděn silnou bouřkou, strhla všechny posluchače svou nespoutanou energií, drajvem a tanečností. Pro mne osobně byly ale největším zážitkem v předchozích dnech koncerty Warhaus, alt-J, Norah Jones a Midnight Oil. Co se týče festivalové atmosféry, která má pro vstřebání hudebních zážitků docela zásadní vliv, mrzí mě, že festival i letos pokračoval v nastolené cestě alkoholových stanů, které svou hlučnou reprodukovanou hudbou ruší i subtilnější kapely na hlavním pódiu. Mrzí mě také, že ženy musely opět stát sáhodlouhé fronty na WC, to je naprosto neúnosné. Když jsem viděl tu šňůru v Gongu, říkal jsem si, za co vlastně zaplatily tolik peněz, když potom prostojí desítky minut ve frontě a utíká jim program. Je skutečně tak důležité mít na festivalu největší možné davy, nebo raději důstojné prostředí?

Aleš: Přesně tak. Festival se opravdu rozrostl tak, že to s sebou nese řadu negativních průvodních jevů, a je otázka, zda se s tím dá do budoucna něco dělat. Fronty u dámských záchodů budou asi vždycky, zvlášť když panuje tropické počasí a lidé musí hodně pít. Nikdy není všechno dokonalé a věřím, že například problémy z úvodního dne, kdy pořadatelé podcenili kapacitu propustnosti hlavního vchodu, se podaří příště vychytat. Také bych rád věřil tomu, že se vedení festivalu vážně zamyslí nad tím, jak výrazný zásah do atmosféry festivalu představují zmiňované stany globálních výrobců tvrdého alkoholu, kterých od minulého roku patrně opět přibylo a které byly opět hlasitější, aspoň se mi to tak jeví. Daleko lepší by bylo tyto oázy chlastu nahradit skutečnými odpočinkovými zónami, nejlépe úplně bez hudby. A pokud by to nešlo, ať pro tento typ doplňkových zábavných produkcí, které jsou jen kulisou, pořadatelé vyhradí místo někde na okraji areálu, nikoliv tam, kde je člověk nucen přecházet mezi koncertními scénami.

Z posledního dne Colours. (Foto: Aleš Honus)

Milan: Abychom však jen nekritizovali, rád bych zmínil obrovskou solidaritu návštěvníků Colours. Lidé se k sobě chovali velmi hezky. Rád bych poděkoval těm, kteří nás v sobotu zachránili v průtrži mračen a věnovali mým promoklým dětem deku a svetr. Tohle se jen tak nevidí. Festival má navíc tolik přidaných hodnot, přes dvacet výborných scén včetně fóra Meltingpot, že pořád převažuje to pozitivní. Vem si ale, že spousta lidí ty stany kritizovala i loni a nic se od té doby nestalo. Na tak krásný festival je to velká škoda. Doufám, že pořadatelé příští rok skutečně opustí tuto cestu, nebo hlučné rušící produkce aspoň omezí. Jak by bylo krásné slyšet na festivalu jen skutečně dobrou hudbu a mezi tím ticho. Relaxační antihlukové zóny by se mi taky moc líbily. Uvidíme, co přinese příští ročník.

Aleš: Ano, souhlasím s tím, že pozitiva opravdu velmi výrazně převažují. Určitě všichni vědí, že Colours of Ostrava je jedním z nejlépe organizovaných festivalů v České republice, ne-li tím nejlepším. Například už jen festivalový průvodce je připraven tak, že je opravdu radost v něm listovat. To, jak moc pořadatelé myslí na komfort návštěvníků, kteří do areálu přijdou s dětmi, je fantastické. A tak bychom mohli pokračovat a vyjmenovávat věci, které už za ta léta považujeme za samozřejmost a ani si to mnohdy neuvědomujeme. Jsem si jist, že pořadatelé, kterým patří můj maximální obdiv, o některých nepříliš pozitivních průvodních jevech vědí, a myslím, že vzhledem k tomu, že bylo letos vyprodáno a že se dá očekávat, že ceny vstupenek zase o něco narostou, mohli by se zamyslet nad tím, zda se bez některých partnerů, kteří nejsou schopni se přizpůsobit festivalové atmosféře, obejdou. Myslím, že by se bez nich obešla i většina návštěvníků.