Lásky jedné plavovlásky přenesly Gong do bizarní reality zlatých šedesátek. Vše sledoval i Miloš Forman

Inscenaci slavných Lásek jedné plavovlásky „na míru“ předcházela vyčerpávající mnohahodinová zkouška, samotné představení pak na dálku sledoval slavný filmový klasik Miloš Forman, který se měl původně s publikem spojit pomocí telemostu z New Yorku, ale jeho vzkazu se diváci nedočkali. Možná oněměl údivem a dojmy si nechal pro sebe. Musely být velmi silné, protože v přestávce mu tři herečky vyslaly své nejoblíbenější písně ve strhujícím podání a za doprovodu živé kapely Stone Beatles.

Gong je se svým železobetonovým rázem vesrkze antidivadelní prostor, o to větší práci dalo Vladimíru Morávkovi jeho brutální formát přenést do iluze 60. let. Ovšem výsledek stál za to, a publikum se v průběhu více jak dvouhodinového kusu mohlo věrohodně přenést do dob dávno minulých, v Ostravě však ještě přesto dobře hmatatelných a díky blokům na Meltingpotu i velmi detailně doložených.

Bývalý agent CIA Benjamin Fischer například tvrdil, že Spojené státy v roce 1968 vyhodnotily případnou invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa jako bezpředmětnou. „Češi ukázali světu, že se dá komunismus dělat i s lidskou tváří. Nikdo z nás proto nečekal, že dojde k nejhoršímu a Sovětský svaz tak malou zemi uzná za nutné pokořit. Ani CIA to na dotaz z Bílého domu nepovažovala za možné. Posléze se ukázalo, jak fatálně jsme se zmýlili.“

Představení zaplnilo Gong do posledního místa. (Foto: M. Jiroušek)

Divadelní verze tragikomických událostí na pozadí mileneckého vztahu plavovlásky a jednoho člena kapely tak originálně rezonovala s dobře známými fakty. Morávek halu Gong s pomocí skvělé herecké interakce přetavil na perfektní ukázku svého inscenačního mistrovství. Bob Mikluš, Ostravák tělem i duší, představitel mladíka Mildy během po sále polonahý v trenýrkách a sháněl se po vypínači, protože v rámci akce se nacházel v intimním hotelovém pokoji a toužil svést svou partnerku, která se neúprosně dožaduje tmy. Dramatické shánění se po likvidaci světleného zdroje nemělo chybu a publikum se potají smálo i tajilo dech, jak to vlastně dopadne, když dopředu bylo jasné, že tma v Gongu je něco jako sníh na poušti.

Ale divadlo funguje ve znacích, a ty Morávek ovládá perfektně. Tma vznikla i s pomocí jednoduché nápovědy, kdy pan režisér neváhal přistoupit k mikrofonu a poprosil tísícihlavý dav, aby se v danou chvíli předepsanou scénáře pomořil do tmy zhasnutím svých očí, tedy zavřením víček. Ne všichni sice přání vykonali, ale to v atmosféře výjimečné události už tolik nehrálo roli. Herci v dobových kostýmech, příslušníci VB, soudruzi, upjatí rodičové, soudružky, vojáci záložníci, hudebníci v bílých rolácích a šedých oblecích, uklízečky v zástěrách, to vše nebylo vidět pouze dole na jevišti, naopak, divadlo ovládlo hlediště, herci aktivně vstupovali do divákovy blízkosti, některé odbíhající vojáci dokonce upozornili, že soukromá potřeba se musí podřídit zájmu kolektivu.

Lásky jedné plavovlásky se více než divadelní akci těžící z původní koncepce pro 300 diváků v Huse na provázku podobaly dravému koncertu ze zlaté éry pověstných „šedesátek“. Samozřejmě, že bylo třeba přimhouřit oko nad převahou plastových sedaček, ostatně i jeden z herců na jevišti, ačkoliv se hrálo o 60. letech, neopomenul ze sebe vyloudit slovní spojení Colours of Ostrava.

Hra tak ještě více rezonovala jako tunel mezi dneškem a minulostí. Také telemostní tunel mezi Amerikou a Ostravou měl svůj osobní ráz, s přehršlí akce na straně domácích a tajemným mlčením u zámořského hosta, filmové ikony Miloše Formana. Ke kontaktu mělo dojít během přestávky. Vše se ale odehrálo zpočátku zcela nenápadně. Diváci byli vyzvání k možnosti opustit sál po dobu 12 minut. Hned poté ale ti, co zůstali sedět, mohli sledovat speciální a nijak zvlášť propagovaný přídavek v podobě oslnivého představení tří písní z úst tří krásných hereček v plném nasazení, postav samotné inscenace, ale také osobností samotné scény Husy na provázku. Jen ten Miloš tajemně mlčel a to, jestli skutečně přímý přenos sleduje, věděl v dané chvíli pouze on.

Naštěstí herci s tím tak nějak počítali už zpočátku, kdy se nevědělo, jak tento telemost vůbec dopadne. K jeho realizování se posléze po skončení hry vyjádřil i samotný režisér Vladimír Morávek. Proč se Miloš Forman neozval? „Představení sledoval, ale trochu se bojí Čechů, každopádně toto uvedení mu dělá radost a jeho bezprostřední reakce se dozvím až v soukromém hovoru,“ řekl Morávek.

Samotná realizace Lásek jedné plavovlásky na ostravském megafestivalu dala  Vladimíru Morávkovi řádně zabrat, ovšem s výsledkem mohl být spokojen. „Hrát tady je o držku jak sviňa, včera byla dvanáctihodinová zkouška, když skončila, ještě asi hodinu a půl jsem tady zůstal sedět. Je to hrozně těžké, zejména když nacvičujete v takovém prázdném sálu pro 1500 lidí. Když ale na těch místech sedí lidé, kteří vnímají, usmívají se a mají rozšířené oči, jsou schopni prožitku na téma lásky a soucitu, najednou se vám to vrací s obrovskou silou. Člověk má najednou zpětnou reakci a takovou medvědí sílu.  Takže bylo to kurevsky těžké a bylo to kurevsky krásné,“ shrnul pár minut po skončení představení v Gongu.