Výstava Situace na Dole Michal: Surůvka provokuje heslem Art macht frei a Hermanová odstřeluje ostravskou Fukušimu

Salon je výstavní pojem, který zavání avantgardou i maloměstskou selankou. Autor tohoto textu má rád obě jeho podoby a s gustem kdysi navštěvoval frýdecké výtvarné salony na tamním zámku, kde na jedné hromadě vystavovala místní avantgarda i malíři jelenů. Okresní stín stejně nikdo nepřekročil, akce ale byla cenná svojí spontaneitou a demokratičností.

Record: Siamská dvojčata siamské kočky. (Foto: Ivan Mottýl)

Profesionální salon, o jaký se na Dole Michal pokusili kurátoři Tomáš Koudela a Pavel Forman, ale vyžaduje výlučný přístup už při samotném sestavování seznamu vystavujících. V takovém případě jde demokracie stranou a kurátor musí být odvážným diktátorem vkusu. Koudela s Formanem přetěžký úkol zvládli se ctí, rozhodně ne hůře než autoři podobných dvou ostravských bilancí, tedy výstavy Ostrava? na Černé louce v roce 2009 (kurátorka Lenka Lindaurová) a projektu OVA 95-05 z roku 2006 (kurátoři František Kowolowski, Jiří Surůvka, Petr Lysáček a Jiří Jůza).

Šárka Mikesková: Dvojče. (Foto: Ivan Mottýl)

K výstavě OVA 95-05 se Koudela vědomě hlásí a navazuje na ni, jen k výběru z roku 2006 přidal řadu nových jmen. „Jednoduše řečeno, kurátorský záměr je motivován nejen nutkavou potřebou konat, respektive zrealizovat navazující výstavní projekt, ale především zcela elementární zvědavostí souznějící s časem rychle uplynulým od výše zmíněného kolektivního vystoupení,“ tvrdí.

Nadšení z malby Pavla Formana. (Foto: Ivan Mottýl)

Zvědavost je dobré kritérium, zvláště když se očekává zvědavé publikum. Koudela pozval do Dolu Michal 37 umělců a uměleckých skupin, což je pořádná sorta. A každý jedinec v téhle mase na středeční vernisáži určitě v duchu porovnával svoje dílo s vystavenými pracemi kolegů. Nebo jimi i pohrdal, případně upadal do depresí a malomyslnosti. Salon je ošemetná věc. Mišmaš spíš pro otrlé, mezi něž patří třeba Jiří Surůvka, který s pomocí štěkotu psa Emila zastavil úvodní projevy. Nebylo ovšem stejně moc co poslouchat, u mikrofonu se pouze předváděli akademičtí funkcionáři, protože záštitu nad akcí převzali hned tři děkani.

Daniel Balabán: Resuscitace malby. (Foto: Ivan Mottýl)

Příliš mnoho záštit ale trochu mate vyznění celé výstavy. Expozice má přitom nejundergroundovější charakter z výše jmenovaných ostravských „salonů“, protože důl zůstává dolem. A fárání papalášů je podezřelé v každé době, stejně jako přihlášení se k vůdčí straně ve společnosti, čímž je obrazně řečeno, že tahle výstava nepotřebuje být součástí festivalového balíčku Colours plus. Nemá to logiku, protože řada vystavujících umělců vytvořila angažovaná díla coby protest proti konzumnímu životu a masové zábavě.

Markéta Hermanová: Fukušima. (Foto: Ivan Mottýl)

Třeba malířka Markéta Hermanová vystavila velkoplošné plátno realisticky znázorňující výbuch ostravské Fukušimy čili obchodního centra Forum – Nová Karolina. Místo o záštitu ze strany Colours of Ostrava by se tak kurátoři možná měli zajímat o spolupráci s organizátory street party Colours of Dollars, ale to je pouze okamžitý nápad k úvaze. Nic totiž není jednoznačné, což ve svém provolání potvrzuje i Anna Václavíková, která spoluorganizuje právě Colours of Dollars: „Uvědomujeme si, že pokud svůj ideál budeme realizovat jako pouhou subkulturní alternativu, příliš problematice kulturní produkce nepomůžeme.“

Jan Vrabček: Plačky

Nějak se všichni paktují se všemi, přitom výstava Situace: Ostrava 2017 ukazuje, jak je svět rozmanitý a ostrá umělecká konkurence prospívá kultuře jako takové. Dost o tom vypovídá i úvodní dílo Jiřího Surůvky, které návštěvníky vítá hned v chodbě pod cechovnou. Surůvka vystavil velkoformátový snímek brány Dolu Michal, na kterou napsal heslo ART MACHT FREI. Je to mnohosmyslný škleb parafrázující známý nápis z Osvětimi, lze ho ale chápat i tak, že velké salony podpořené univerzitními insigniemi nutně nemusí vést k tomu, že „umění osvobozuje“.

Z díla Marty Kolářové (vlevo) a Hany Puchové. (Foto: Ivan Mottýl

Pravda, na popis jednotlivých exponátů v tomto povernisážovém referátu nakonec nezbylo místo, ale snad budou inspirací připojené snímky. Přes nastíněné výhrady koncepčního a organizačního charakteru je to skvělý salon, v němž lze strávit i pár hodin. Sedmatřicet ostravských umělců (a uměleckých skupin) na jediném místě, to navíc moravskoslezská metropole nezažije dalších mnoho let.

*

Situace: Ostrava 2017. Důl Michal, výstava potrvá do 20. srpna 2017.
Vystavující umělci a umělecké skupiny: Daniel Balabán, Alžběta Dirnerová, Denisa Fialová, Pavel Forman, Martin Froulík, Eduard Halberštát, Markéta Hermanová, Aleš Hudeček, Zdeněk Janošec Benda, David Jedlička, Michal Kalhous, Marta Kolářová, Jaroslav Koléšek, František Kowolowski, Patrik Kriššák, Jiří Kuděla, Dagmar Lasotová, Petr Lysáček, Pavla Malinová, Šárka Mikesková, Josef Mladějovský, Libor Novotný, Eduard Ovčáček, Dita Pepe, I love 69 popgeju, Marek Pražák, Hana Puchová, Record, Václav Rodek, Kamera Skura, Ivo Sumec, Jiří Surůvka, Katarina Szanyi, Jiří Šigut, Ivana Štenclová, Jan Vrabček a Jan Vytiska.