Venku tropické vedro, v interiérech vařící se mozky. I Meltingpot 2017 má své hvězdy

Druhý ročník mezinárodního diskusního fóra bez hranic se letos ukazuje jako nafukovací, místo ohlášených 150 hostů to nakonec v den zahájení dotáhnul na 190 účastníků z 26 zemí. Metlingpot je festivalem uvnitř festivalu a lidé se na něj sjíždějí do Dolní oblasti Vítkovice navzdory skutečnosti, že o pár stovek metrů dále duní repráky a masa lidí tančí na subtilní Birdy anebo hypertechnicistní alt-J, nemluvě o Imagine Dragons a dalších lákadlech současné hudební dekády.

Meltingpot má také své hvězdy, které sice nenaplní samotný areál před hlavní scénou, ale dokážou vyprodat i relativně velký sál. Ve středu odpoledne sice Colours of Ostrava zažívaly pouze rozjezd, také hlavní hvězdy Meltingpotu jako zpěvačka LP nebo Peter Garrett teprve dorazí, ale i tak tato oáza intelektu slibuje příjemný pobyt.

Nejvíce lidí ve středu přitahují jednoznačně populární ikony a diskutéři ochotní glosovat téměř cokoliv, hlavně pokud jsou osobití a vtipní. Mezi ně patří například ekonom Tomáš Sedláček nebo kněz Zbigniew Czendlik zaplnivší Global Stage.

Kromě těchto „popových“ hvězd intelektuálního ražení se ale na Meltingpotu odehrávají i poučené analytické debaty vztahující se k problematice totalitních režimů. Na fóru Voices of Freedom se koná hned trilogie odkazující k nechvalné minulosti komunistického Československa. Samotná scéna není sice přímo na dlani, dá se říci, že je až utopená v zadní části a ještě se nachází v podkroví, takže je třeba překonat určité převýšení a náročnější trasu, odměnou je ale skvělý sál s křesly anebo improvizovanými sedačkami z dřevěných europalet. Místa je dost a diskutujících taky.

Tam kde se počítá s přitažlivostí dvojice ikona a moderátor, tady na Voices of Freedom, je diskutujících hned pětice a k tomu ještě překladatelka, protože hosté zastupují Spojené státy anebo Velkou Británii. Debata je věcná, možná až moc samolibá, na publikum se moc nehledí. Moderátor je zaujat svými myšlenkami a páčí z přísedících odpovědi na stejnou, i když jinak formulovanou otázku, nelze se ztratit.

V publiku, které není zrovna moc početné, ale pro komfortní sál vyhovující je převážně mládež. Možná jsou teenageři zvědaví na minulost svých rodičů nebo prarodičů, když ještě Ostrava patřila k páteři komunistické ideologie a zdejší areál šedivých oceláren, hutí a dolů byl na hony vzdálen radostně pestrobarevné free akci dneška.

Debatuje se na téma železné opony a diskuse končí vzrušujícími poznámkami ke Kubánské krizi, k otázce rozmisťování jaderných hlavic a jejich opětného stažení. Na ni o čtvrthodiny později naváže téma Konec komunismu v Evropě a posléze Evropa 1989–2017: od euforie k vystřízlivění.

V mnoha případech se na scéně objevují tatáž jména, dobře známá fakta, která mohou nudit, Václav Havel, sovětský prezident Gorbačov, Ronald Reagan, prostě pro starší generaci dost dobře známé perzony, které je ovšem mladším třeba připomenout nebo představit.

Moderátor Libor Dvořák tak činí s rozmyslem, aniž by ale dbal na nějakou zpětnou vazbu mezi publikem a hosty. Zdá se, že se s tím ani moc nepočítá, není čas, hostů je hodně, takže ani je není možnost nějak cíleně vyzpovídat, pouze jen glosují dané téma.

Politik Jan Ruml, který jako jediný nesouhlasí s tím, že už máme komunistickou éru za sebou a možná se k ní vracíme, jemu oponující novinář Adam Černý, vždy přínosná disidentka Petruška Šustrová – ta mimo jiné nakousne velice zajímavý aspekt vlivu umění na rozklad totalitního režimu, jmenovitě slavnou filmovou adaptaci Bulgakova Psího srdce. Prý byla pro všechny zjevením a signalizovala pád totality.

Ovšem mezi přísedícími hosty je ve druhém bloku i velmi pozoruhodná osobnost překračující rámec lokálního debatního kroužku a nabízející pozoruhodný pohled zvenčí. Jedná se o Benjamina B. Fischera, bývalého hlavního historika CIA. Ve špionážních službách pracoval přes třicet let. „Jeho monografii „Na konci studené války: Americké zpravodajství o Sovětském svazu a východní Evropě, 1989–1991” vybrala Rada Bílého domu pro milénium (The White House Millenium Commitee) do schránky Národního archivu, která má být otevřena v roce 2100. V roce 2002 byl Fischer hostujícím výzkumným pracovníkem norského Nobelova institutu v Oslo. Je „konzultantem redakce Mezinárodního věstníku zpravodajství a kontrarozvědky,“ uvádí oficiální info z Meltingpotu, bohužel už se nikde nezmiňuje, že Fischer nedávno spolupracoval na celovečerním dokumentu o odhalení dvojitého agenta Čecha Karla Köchera, který jako jediný z východního bloku pronikl do CIA. Nepřímo mu k tomu pomohly i znalosti díla Franze Kafky.

Klíčová informace na Meltingpotu sice nezazní, nicméně Fischer jen tak „mimochodem“ odpovídá na jednu z otázek, co přispělo k pádu totalitního režimu, tedy komunismu ve východní Evropě, že to způsobil tajný program CIA na distribuci a pašování knih nebo videokazet. Stálo to jen dvacet milionů dolarů na rozdíl třeba od dvou miliard na jiné cílené aktivity proti totalitním režimům na Blízkém východě. Bohužel velezajímavá informace je tak trochu utopena mezi dalšími odpověďmi na pád režimu v Československu.

I to málo ale dává tušit, jak zajímaví hosté na Meltingpotu figurují a že mohou nabídnout skutečně nový pohled na ustálená a neustále omílaná fakta. Nikoliv jen ekonomický pád Sovětského svazu, ale i distribuce knih nebo videokazet přispěly k osvobození od tyranů. V dnešní době možná paradox, že až tak velká moc se dá přisuzovat obyčejným knihám, nicméně CIA je nepodcenila už v době hlubokého stalinismu.

Benjamin B. Fischer bude ke slyšení ještě ve čtvrtek na jedné z hlavní scén Meltingpotu a to na Global Stage od 18.45 hodin, kdy pohovoří dle novějších informací na téma s názvem Před Internetem, Facebookem a Twitterem: Jak Solidarita využila západní technologie k porážce komunismu. Moderátorem bude dobře známý ostravský rodák Tomáš Etzler, který letos rovněž patří k hvězdám diskusní scény.