Velký reprák, digestoř nebo budka pro jezevce? Co vystavil sochař Matěj Frank v Galerii Lauby?

Objekt instalovaný za pevnou kovovou mříží v loubí Ostravského muzea ze všeho nejvíce připomíná boudu pro nějaké zvíře, které se muzejníci rozhodli ukázat velkoměstským dětem. Kdo to tedy žije v umělé noře a zrovna se schovává před zvědavými kolemjdoucími? Jezevec z Landeku? Cvičený medvěd biskupa Bruna nebo snad vlk ze Starých Hamrů? Jenže je to marné čekání, na šikmině u nory se žádné zvíře neobjevuje.

Instalace sochaře Matěje Franka, jenž na katedře sochařství Fakulty umění Ostravské univerzity ještě zažil Mária Kotrbu a posléze vystudoval sochařství v polské Vratislavi, je dílem, které potřebuje určitou nápovědu. Než se ale podíváme na „á čtyřku“ u vrat muzea, na níž je zřejmě uvedeno vše podstatné, zkusíme to ještě chvíli bez autorského komentáře. Stavba za mříží vyluzuje zvuky, které nejsou úplně příjemné ani pro člověka, takže zvířecího obyvatele nory pomalu vylučujeme. Je to jen velký reproduktor? Nebo naslouchadlo? A kdo koho tady vlastně špehuje? Rozeznáváme jakési hlasy, primární je ovšem zvuk jakýchsi neidentifikovatelných technologií.

Chronolog v podloubí Ostravského muzea. (Foto: Ivan Mottýl)

Dál asi nemá cenu planě přemítat, přišel čas na vyvěšený kurátorský výklad: „Poslechový objekt Chronolog slouží k zesílení zvuků, nahraných v budově nad galerií pomocí elektromagnetických snímačů a mikrofonů. Umělec prozkoumává zvuky hodinového stroje v radniční věži, aby zjistil, že romantická představa tikotu hodinového strojku se rozplývá v šumu digitálního přístroje. Hodinové ručičky, mechanicky odměřující čas na radniční věži jsou poháněny softwarem, a návaznost procesů, pohánějících jedno kolečko za druhým je nahrazena skrytými postupy.“

Frank je audioumělec i sochař, což ale v éře tekuté modernity není podstatné. Chronolog analyzuje jediný den vytržený z kalendáře a rozlitý do podloubí. Čtyřiadvacet hodin dlouhý záznam z podvěží ostravské radnice se denně opakuje, a to až do 10. srpna, zatímco reálný kalendář mezitím poskočí téměř o měsíc. Umělec nám upřel přímý přenos z věže, aby relativizoval samotný pojem čas, což je v době jeho bláznivého nedostatku a spěchu úplně za vším originální výzva ke zklidnění.

Chronolog je ukrytý za mříží. (Foto: Ivan Mottýl)

Mříž chránící Chronolog dává instalaci i politický rozměr. Česko je zemí odposlechů a v dobách StB stačilo pár úspěšných zvukových záznamů z domácnosti sledovaného, a už se šlo bručet za mříže. Odposlechy hýbou republikou i dnes, hlavně ty uniklé z policejních audioarchivů, vzpomeňme třeba Miroslava Peltu, jenž národu nedávno ukázal, jakou krasočeštinou mluví fotbaloví lídři: „Ty vole, já bych mu nejradši řekl: ty čuráku, tys přišel do Sparty, měli jsme náskok, vole, na jaře jsme se klepali, vole, všechno bylo cinklý, vole…“

Špiclování, udavačství, odposlechy. Frankův Chronolog ztělesňuje to nejhorší z češství. Je to velký hrníček přitisknutý na zeď, abychom věděli, co trápí sousedy. A zároveň policejní záznamové zařízení, které dokonale zachycuje, jak hrníčkem šoupeme po zdi a občas u toho sousedy šťavnatě pomluvíme. Ten obrovský dřevotřískový hrníček je také ironickým pošklebkem nad lidstvem, které se nechává zneužívat stále sofistikovanějšími technologiemi. Odposlechy už totiž nejsou jen policejní záležitostí, s pomocí takzvaných GSM interceptorů může být fízlem každý a nerušeně odposlouchávat třeba nejbližších osm mobilních hovorů ve své blízkosti.

Brrrrr! Možná by tedy nakonec bylo lepší, kdyby ten objekt v podloubí opravdu sloužil jen jako budka pro beskydského rysa. Ladné pohyby šelmy mysl nerozladí, Frankův Chronolog je ale hodně nepříjemnou zprávou o dnešku. Záleží samozřejmě na úhlu pohledu, možná to je hlavně zpívaná litanie, kterou se umělec snaží poprosit někoho tam nahoře, aby člověku odpustil jeho stále nebezpečnější hru na bohy. Matěj Frank se ale proti vůli vesmíru nepokouší zastavit čas, jen se pokusil zastavit Ostraváky v Galerii Lauby, kde jim nechal zajímavé podněty k letnímu přemítání.

*

Matěj Frank: Chronolog. Galerie Lauby (v podloubí Ostravského muzea na Masarykově náměstí). Výstava je k vidění 24 hodin denně až do 10. srpna 2017.