Čtyřdenní šílenství Beats for Love utichlo. Opravdu to jednou bude akce světového významu?

Tohle není report podobný těm, jaké se běžně píší o koncertních produkcích. Jednak se nepovažuji za experta na elektronickou taneční scénu, nenavštěvuji taneční party, takže nevím, který český a který evropský DJ je aktuálně nejlepší, a novinky na poli elektronické hudby sleduji spíše sporadicky. A jednak mám za to, že na tento typ hudby se nevztahují tradiční recenzentská měřítka, která lze použít na většinu ostatních žánrů.

Aby bylo jasno, elektronickou hudbu nezatracuji a mám ji svým způsobem rád, byť ji sleduji spíše zpovzdálí. Vzpomínám si na moje nadšení, když jsem poprvé slyšel album Music For The Jilted Generation od Prodigy, které pro mne představovalo první kontakt s tzv. taneční scénou. Byl to pocit něčeho přelomového a dodnes mě toto album nesmírně baví. Stejně jako mne baví některá zásadní alba od Chemical Brothers, Leftfield, Underworld a dalších kapel a umělců, kteří z taneční scény vzešli, překročili žánrové hranice a dokázali oslovit milióny fanoušků po celém světě.

Rozpoznám house od techna, vím, co je drum and bass a co je breakbeat. Tím ovšem moje znalosti v tomto směru končí. A řeknu to úplně narovinu – festival Beats for Love jsem letos navštívil poprvé. V minulých letech mi to bohužel nevyšlo kvůli jiným povinnostem, a tak jsem rád, že jsem letos mohl konečně ochutnat i tuto hudební tvář Ostravy.

Drum´n´bassová stage se těšila velkému zájmu. (Foto: Aleš Honus)

Přiznávám, že mému hudebnímu cítění je bližší živá hudba s živými muzikanty. Mám-li být konkrétní, z tuzemských festivalů je mi nejbližší Colours of Ostrava. Mám rád, když na pódiu vidím muzikanty, kteří hrají na hudební nástroje, když vidím, jak jejich hudba vzniká. Je to pro mne srozumitelnější a rozhodně zábavnější než sledovat dýdžeje, jenž stojí nad gramofony, kterému nevidím pod ruky a vlastně ani nevím, co z hraného představuje jeho autorský vklad a co je hudba, kterou vytvořil někdo jiný. Ale někdy je dobré udělat změnu, rozšířit si obzor.

Jaký tedy pro mne byl festival Beats for Love, kde jsem postupně strávil asi patnáct hodin? Pokud bych to měl hodně zjednodušit, tak mi v paměti utkvěly dvě festivalové podoby. Tu první reprezentovala žánrově široce rozkročená hlavní scéna, která byla letošní novinkou a která vyrostla na největší ploše Dolní oblasti Vítkovic, v místech, kde má hlavní scénu i Colours of Ostrava. Na tuto scénu byli bez ohledu na žánr situováni interpreti, kteří se těší největší popularitě. A mezi popularitou a kvalitou nebývá vždy rovnítko.

Sigala na Beats for Love. (Foto: Aleš Honus)

Na hlavní scéně vystupoval zcela zaslouženě Fatboy Slim, což je umělec, který vše ostatní na letošním ročníku zastínil. Představili se na ní ale třeba i rapper Majk Spirit nebo DJ Wich, jejichž sláva padá a končí za hranicemi bývalého Československa. Na hlavní scéně hrála také populární kapela N.O.H.A, uznávaná retro smečka Midi Lidi, slavní světoví dýdžejové Danny Bird, Wilkinson, ale také DJ Sigala a další hudebníci, které již lze zařadit do oblasti komerčního popu.

Druhou festivalovou tvář pro mne představovaly menší scény, zaměřené spíše na orodotoxní fanoušky konkrétních žánrů. Tyhle scény, kde zněla převážně instrumentální a občas i velmi sofistikovaná hudba, mne bavily daleko více, přitom některé z nich se těšily po většinu festivalového času kupodivu jen malému zájmu publika – s výjimkou stále slušně zaplněné Drum´n´Bass Stage a House Stage.

Přitom taková Psytrance Stage pod Vysokou pecí č. 1 nabízela někdy mnohem zajímavější hudbu než jaká ve stejnou dobu hrála na hlavní scéně. Samostatnou kapitolou byla Reggae Stage, která také neměla velký posluchačský potenciál a řadu vystupujících interpretů zde poslouchaly někdy jen desítky lidí, až mi kvůli tomu bylo některých umělců tak trošku líto.

DJane Adlet na housové stage Beats for Love. (Foto: Aleš Honus)

S každým dalším hudebním festivalem se ukazuje, jak geniální byl nápad pánů Světlíka a Pleskota proměnit tento donedávna chátrající areál v jakýsi industriální Disneyland. Unikátní scenérie plná autentických průmyslových kulis dodává kulturním akcím punc něčeho originálního, co není nikde jinde na světě. V případě Beats for Love a s ohledem na žánry, na které je festival zaměřen, to platí dvojnásob. Chvílemi jsem měl pocit, jakoby ocelové monstrum opět ožilo, tak dobře se strojová elektronická hudba mezi průmyslovými kulisami vyjímala.

Rozmístění jednotlivých scén v jednotlivých zákouktích bylo velmi promyšlené s jedinou výjimkou, a tou byla EDM/Trance Stage, která se nacházela přímo naproti hlavní scéně, takže hudební produkce se zde navzájem trestuhodně rušily. Do budoucna proto stojí za to pouvažovat, zda má takové množství scén vůbec opodstatnění a zda méně někdy neznamená více. Stálo by za to také popřemýšlet nad dramaturgií jednotlivých dnů, protože kdo má rád hvězdy typu Sigaly, nemusí ještě řvát nadšením nad vulgarismy, kterými je prošpikována tvorba Majka Spirita, jehož aktuální popularitě u teenagerů mimochodem vůbec nerozumím.

Majk Spirit na Beats for Love. (Foto: Aleš Honus)

Ředitel Beats for Love Kamil Rudolf se loni v rozhovoru pro Ostravan.cz nechal slyšet, že by chtěl z festivalu vybudovat „zásadní akci světového významu“. Bylo by fajn, kdyby se tyto ambice naplnily. Už nyní jde o „největší taneční festival v srdci Evropy“, jak ostatně sami pořadatelé zdůrazňují v hlavičce festivalového webu. A všechna čest, v Ostravě se i v případě této akce podařil husarský kousek, protože takto zaměřený festival srovnatelné velikosti skutečně na východě střední Evropy není.

Je ovšem otázka, jaký potenciál má tato akce do budoucna. Letos pořadatelé pozvali jednu z největších osobností elektronické hudby, Fatboye Slima. Prostor před hlavní scénou přitom publikum při jeho vystoupení zaplnilo zhruba jen ze třetiny. Řeči o tom, že Beats for Love svou rostoucí návštěvnosti již dohání Colours of Ostrava, je proto třeba asi brát tak trochu s rezervou. Možná jde jen o optický klam, možná jsou oficiální čísla zkreslena komplikovaným sčítáním, protože není jasné, kolik majitelů čtyřdenních vstupenek na festivalu skutečně strávilo celou dobu, kolik třeba jen dva dny a kolik bylo prodáno jen jednodenních vstupenek.

Návštěvníci pátého ročníku festivalu Beats for Love. (Foto: Aleš Honus)

Těžko říct, kam bude festival směřovat v dalších letech, jaká jména se na jeho hlavní scéně v budoucnu objeví a čím pořadatelé v příštím roce trumfnou letošní úlovek v podobě Fatboy Slima. Přijede Armin van Buuren? Přijede DJ Tiësto?  Chemical Brothers? Prodigy, Nebo Leftfield? Anebo budou převažovat hvězdy typu DJ Sigaly, jejichž hudba navdory okázalé show, která ji provází, spíše jen klouže po povrchu, než aby v posluchači zanechala hlubší stopu? Převládne komerční hledisko? To už by ale byl přece jen trochu jiný festival.

Přejme pořadatelům, aby se podařilo do budoucna Beats for Love profilovat tak, aby se z tohoto ambiciózně vystavěného a slušně se rozrůstajícího festivalu nestala přehlídka pokleslého popu, podobná hudebně odpudivému a pouťovému Oldies Festivalu.

Stejně jako mají v Dolní oblasti Vítkovice své místo multižánrové Colours i metalová Ostrava v plamenech, která se bohužel zatím brání většímu rozšiřování, má tady své místo i velký festival taneční hudby. V tomto žánru ovšem vzniká jak spousta skvělých věcí, tak i hudebního odpadu. Snad bude festival Beats for Love v dalších letech kráčet především cestou kvality.