Havířov je město duchů ovládané iluminátem Balakou. Kapela Rumštajn na něj poslala deratizační jednotku

Na dvouhodinovém filmu Ferko spolupracoval s recesistickou kapelou Rumštajn, jejímž je členem. S několika desítkami dobrovolníků tvořil snímek několik let. Výsledkem je přehlídka nápaditých akčních scén, přepálená stopáž, krkolomné tempo a ochotnické herectví. Tématem je originální satira na aktuální stav české společnosti, buďte si proto jisti, že až uvidíte nekorektního svatého Václava, budete se svíjet smíchy anebo tvůrce totálně zatratíte.

O čem to všechno vlastně je? Snímek parafrázuje vlastenecké téma v době, kdy se národní hrdost nenosí. Střílí si tak trochu z obrozeneckých ikon a zpracovává je zcela po svém. Někteří přece ani dnes nevědí, kdo to vlastně ti Blaničtí rytíři vůbec jsou. Přesto se poslední čtyři přeživší vracejí z minulosti. Zdemolují přitom velkou část Havířova a unesou ostravskou tramvaj.

Diváci se budou bavit u komediálně akčních scén s bombastickými efekty anebo ocení vtípky z oblasti místního fotbalu. Na pořadu je například sjezd středověkých rytířů na Bazalech, množství explozí, přepadové komando á la Matrix nebo efektní řádění antické Medúzy. A do toho šlape svižný metal. Divák by se neměl nudit, kdyby už něco podobného neznal z amerických akčních filmů, tady je ale vše uděláno tak říkajíc „po našimu“, tedy s nulovým rozpočtem, ovšem s o to větším gustem.

Už v dubnu zveřejnila havířovská partička slibný trailer, který otevřel otázku, zda se vysoce nasazený standart z klipů Martina Ferka podaří udržet v délce neuvěřitelných dvou hodin. Dnes je „veledílo“ k dispozici na DVD a diváci je už mohli vidět i na velkém plátně v rámci uzavřených projekcí v Havířově a v Ostravě. Další promítání jsou v jednání.

Na rozdíl od krátkého a sevřeného traileru ukazuje celovečerák (v kinech hraný s povinnou přestávkou 15 minut) nejen silnou stránku fantasmagorické recese odkojené na americké kinematografii, ale zároveň odkrývá obvyklé slabiny nezávislé komunity. Akční jízda sice perlí celou řadou vynalézavých scén, ovšem tradičně ji potápí někdy až moc okaté ochotnické herectví. Stačilo přitom více stříhat a méně mluvit. Někdy totiž nepomůže ani sebelepší uhranutí vlastním tématem, přesto film stojí za to vidět. Díky němu se na domácí půdě po delší době objevila „filmová kláda“, které z minima chce vytěžit příslovečné maximum.

Děj filmu je prostý, tým speleologů omylem probudí čtyři poslední Blanické rytíře. Archaičtí hrdinové, kteří zaspali Bílou horu nebo Mnichov, se vydávají hledat odvěkého nepřítele českého národa bratrovraha Balaku (aluze na jméno Bakala). Iluminát sídlí v ubytovně Merkur, ve městě duchů Havířově. Vydat se za ním znamená i pro supermany v brnění překonat celou řadu překážek. Někdy jsou více, někdy méně přizpůsobiví, navíc mají podivného pomocníka v postavě cikánského houslisty Zoltána. Balaka ale také není sám, ve sklepení si drží například už zmíněnou Medúzu a její ničivá akce je pastva pro oči. Jak tohle jenom dopadne? Kdo vyhraje havířovský souboj Titánů?

Blaničtí rytíři jsou pastiš, ve kterém snad nechybí ani jeden žánr, od sci-fi přes antickou fantasy až po akční horor. Sami tvůrci si s tím někdy neví rady a snaží se své dílo krkolomně popsat jako „akční sci-fi komediální historicky nepřesné vlastenecky bizarní hororové drama s romanticko-postapokalyptickými a fantasy prvky“. Pokud bychom vynechali všechny zcizující efekty, zůstane z Blanických rytířů něco jako akční self-made filmový komiks s přepálenou stopáží.

Přestože se pod filmem podepsal celý Rumštajn, vyčnívá nad ním jeden element, a tím je režisér samouk, amatérský kameraman a herecký nadšenec Martin Ferko. Jeho jméno není na nezávislé scéně neznámé, podílí se především na videoklipech kapely Malignant Tumour včetně nedávného celovečerního dokumentu The Way of the Metallist. Hudba od Malignantů ostatně zazní i v tomto dvouhodinovém epickém snímku, ovšem už jen jako jedna skladba z celé série písniček od spřízněných metalových kapel. Hudba a akce sice není všudypřítomná, přesto je v drtivé většině při dynamické řežbě slyšet tracky od Dark Gamballe, The Truth Is Out There nebo Atari Terror. Ostatní filmovou hudbu vytvořil Honza Lesniak (Lesniak Music) pod dramaturgií Standy Ferka (havířovský muzikál Srdce).

Samotný vznik Blanických rytířů je stejně bizarní jako jejich výsledný tvar. Vše spadá pod jednu značku. Rumštajn údajně chtěli natočit album, ale jelikož jejich hudba prý neoplývá „pop-krásou“, rozhodli se natočit dvouhodinový šrumec. Svým způsobem je to megadlouhý klip, ve kterém některé scény skvěle vynikají, jiné se ale zase utápějí pod hladinou průměrnosti. Rumštajni se v tomto směru hájí, neúčelná dramaturgie není jejich primární chybou, protože dílo vytvořili za nestandartních podmínek. Jenže Rumštajni sázejí na megalomanství, na „film nadšenců a dobrovolníků, kteří si to sami zacvakali a chtějí ukázat všem, že to lze udělat i jinak. Byla to šichta, ale jsme na to pyšní, že se to povedlo.“ Tím, že se to povedlo, není myšlena kvalita, ale jen samotný fakt, že film je hotov a podařilo se mu dát tvar. Ostatní není až tolik podstatné.

Nutno poznamenat, že Rumštajni se svými filmovými aktivitami na poli amatérské scény nejsou ve svém regionu jediní. Za zmínku stojí kopřivnický Roman Vojkůvka s celovečerními horory pod značkou Scum Films nebo karvinští Horrorwatch sdružení kolem režiséra Lukáše Bulavy. Také oni mají za sebou celovečerních filmů už několik a v jednom z nich rovněž bojují s Bakalou nebo jeho pochopy, ovšem v daleko menším měřítku, takže Karviná zůstane celá. U Rumštajn stejně jako u Horrowatch je pro filmovou komunitu totožné hudební podhoubí, severomoravská metalová subscéna s přehnanou podporou svých fanoušků. Filmy se točí, dát je dohromady není až takový problém jako je dále vycizelovat v rámci postprodukce.

Konec Blanických rytířů v Čechách a na Moravě je tak jen dalším důkazem, že pokud jste obklopeni partou správných nadšenců, dokážete vytvořit velkofilm takřka na koleně. Tenhle konkrétně byl natočen na zrcadlovku, s použitím dvou světelných zdrojů, odrazné desky, zeleného pozadí a GoPro. Všechen zvuk je dabován a jsou dodány veškeré ruchy. Mluvu i ruchy tvůrci nahrávali v domácím prostředí, ve zkušebnách i v autě. Výsledek není vždy adekvátní, ale chtěli si to zkusit.

V akčních scénách za účasti vojáků vydatně vypomáhaly ostravské airsoftové týmy Diverzanti a O.D.S.T. Pomocnou ruku podaly různé instituce (DP Ostrava, FC Baník, Dolní oblast Vítkovice, Printo Ostrava, Nemocnice Havířov a další). Ze všeho nejvíce snad zaujme skvělé využití historické budovy opavské knihovny, která vypadá opravdu honosně jako filmový palác, ve které se rytíři poprvé utkají se zrádným Balakou a jeho agenty. Bohužel je až příliš znát, že vzory se tady staly americké komerční filmy, za všechny stačí jmenovat Matrix a ikonickou přestřelku v mramorové hale, tady je ovšem typicky rumštajnovsky zcizena.

Jedinou výjimkou může být parodická scéna s únosem tramvaje, která je nasnímána v ostravské lokalitě ve směru od Smetanova náměstí k Frýdlantským mostům a dál. Tady se už v době pozdního socialismu natáčela kriminálka Divoká svině, Martin Ferko jen o něco lépe rozvinul ostravský potenciál.

Kdyby měl k dispozici dejme tomu 300 milionů dolarů, mohl by vytvořit stejně nadšeně profesionální dílo jako Peter Jackson, jehož rané snímky vznikaly rovněž na koleně. I tak má Havířov hodně talentů a je škoda, že je oficiální představitelé města přehlížejí. Je opravdu velmi nepravděpodobné, že by se našel ještě někdo jiný, kdo by Havířovu ve filmové branži (byť amatérského rázu) vtisknul epičtější úlohu než právě tvůrci Konce Blanických rytířů v Čechách a na Moravě.