Festival v ulicích 2017, den druhý: Ondřej Havelka si se svými Melody Makers podmanil Ostravu

Nedlouho po poledni byla na scéně u Cooltouru zahájena „soutěž soutěží“ Jump into Colours, jež se letos konala podruhé. Ústecké kvarteto Idio & Idio, které svůj žánr nazývá „crazy punkem“, bylo naprosto typickou ukázkou toho, jak nesmyslné a zbytečné kapely na domácí klubové scéně vznikají, potažmo jak nesmyslné a zbytečné kapely občas vyhrávají celorepublikové soutěže. Absurdně hloupé texty v kombinaci s nezábavnou hudební složkou, která byla občas pop punk, občas crossover, nikdy se ale zvukově nepřehoupla přes nultá léta, byly téměř utrpením.

Zato Emma Smetana na hlavní festivalové stage byla příjemným překvapením. Leckdo by mohl mluvit o tuctovosti, nyní to ale nazvěme spíše vkusným mainstreamem. Pop, který sice není ničím výjimečný, dosahuje však minimálně evropských standardů, je přesně to, co na Festival v ulicích patří a co tvoří patřičný protipól nadšeným amatérům z menších scén. Smetana je profesionálka a její spoluhráči stejně tak – jejich vystoupení pak bylo jedním z nejsilnějších momentů celého festivalu.

Emma Smetana na Festivalu v ulicích. (Foto: Kristýna Trochtová)

„We’re from Prague, as you can tell from my accent,“ vtipkoval Brett Jamieson, frontman další kapely soutěžící v rámci Jump into Colours, zkraje svého setu. Česko-kanadská formace Two Finger Slide působila sebevědomě a odhodlaně, prvních několik minut jejího vystoupení to zkrátka vypadalo slibně. Jejich pop rock s prvky indie byl ale natolik generický, že déšť, který koncert na chvíli přerušil, byl jistým osvobozením. Nutno však poznamenat, že i u Two Finger Slide se našly světlejší momenty a celkově alespoň nebylo potřeba se u jejich poslechu cítit trapně.

Open Mic scéna na Masarykově náměstí nabídla několik nepřekvapivých výstupů: Vladislav Uskov, člen mladých a nadějných indierockerů February, přehrál sám s akustickou kytarou pár skladeb své domovské kapely, což pochopitelně nezůstalo bez odezvy. Lidé se zastavovali a se zájmem Uskova poslouchali – ten se za poslední měsíce ostatně tak „vyzpíval“, že bylo těžké se vůbec hnout z místa a pendlovat dál Ostravou.

Vladislav Uskov to rozbalil na miniscéně Open Mic. (Foto: K. Trochtová)

O něco méně působivé, ale přesto stále slušné hudební číslo, později na stejné scéně předvedl věčně melancholický písničkář Alec Munro, který si k některým písním dokonce přizval své spoluhráče z kapely Woe Betide the Boy.

Pozdní odpoledne bylo v centru Ostravy poněkud ponuré – snad za to mohlo ne zcela příznivé počasí i časový skluz na scéně ArcelorMittal, ale na známky evidentního nadšení a radosti v očích návštěvníků bylo ještě třeba si počkat. První moment, kdy se atmosféra zdála být blíže té z minulých let, nastal při vystoupení italské zpěvačky Flo. Ve městě, které si přímo zamilovalo Zaz, žádný div.

Další podobný moment nastal ve chvíli, kdy u Cooltouru spustil pražský soubor Šoulet. Vtipné průpovídky, skvělá komunikace s publikem a přizpůsobení setu lokálním požadavkům (Tramvajová hudba) byly milým zpestřením. I z těchto důvodů nakonec kapela neodjížděla s prázdnou a navzdory původnímu plánu, který počítal pouze s jedním výhercem, i ona dostane možnost zahrát si na festivalu Colours of Ostrava.

Z koncertu Ondřeje Havelky. (Foto: Petr Piechowicz)

It don’t mean a thing, if it ain’t got that swing! Headliner letošního Festivalu v ulicích přilákal bezprecedentní množství lidí. Nástup Ondřeje Havelky na jeviště provázel mohutný aplaus několikatisícového davu, jehož složení bylo neuvěřitelně rozmanité. Mezi publikem a jazzovým orchestrem jakoby zmizely veškeré zábrany, Ondřeji Havelkovi a jeho ansámblu Ostravané zobali z ruky. Hra na „vysokou kulturu“, kterou Havelka běžně předvádí, byla v sobotu tatam a swing se dostal tam, kam vždy patřil – mezi běžné posluchače.

Když Havelka zpíval, že „rhythm is our business“, dalo se mu to bez problému věřit. Jeho Melody Makers byli perfektně sehraní a jednotliví muzikanti v sólových pasážích vysloveně excelovali. Jestliže valná část jazzových fanoušků považuje swing za úpadkový žánr, ten, který jsme měli možnost slyšet na Černé louce, byl minimálně skvěle zahraný a vyšperkovaný do posledního detailu.

Ondřej Havelka přilákal mnohatisícový dav. (Foto: Petr Piechowicz)

Na posluchačích byl vidět zápal a nadšení, pročež se dav před pódiem nijak neztenčoval. Ondřej Havelka and His Melody Makers jsou opravdoví profesionálové, kteří u nás ve svém oboru nemají konkurenci. Když došlo na skladbu Děkuji, bylo to krásné, zdálo se, že Ostravané svým potleskem díky opětovali.

O poznání menší množství lidí přihlíželo jen o pár desítek metrů dál poslednímu soutěžnímu vystoupení v rámci Jump into Colours: z Olomouce přijela vítězná kapela loňského Boom Cupu, Dirty Old Dogs. Ta předvedla tak výraznou a energickou postgrungeovou show, až jí to přineslo – podobně jako skupině Šoulet – možnost se objevit na jednom z největších středoevropských hudebních festivalů.

Dirty Old Dogs se objeví i na Colours. (Foto: K. Trochtová)

U ArcelorMittal Stage se pak davy evidentně dobře bavily za hudby rakouských The Weight, kteří přivezli poněkud konzervativní hard rock sedmdesátkového střihu. To však nebránilo tomu, aby jejich civilní, ale přesto suverénní vystupování v Ostravě nalezlo mnoho příznivců.

Kapela The Weight. (Foto: Kristýna Trochtová)

Závěr festivalu na scéně u Slezskoostravského hradu patřil tvrdším žánrům. Populární kapela The Snuff zapůsobila svou pečlivě připravenou pódiovou choreografií a také schopností komunikovat s fanoušky. Tento kříženec Rammstein a Black Veil Brides sice působil docela vyumělkovaně, instrumentální zručnost a v případě zpěváka nepopiratelné charisma je však třeba ocenit. V jedné skladbě překvapilo hostování Egora Erushina, které se kvůli technickým potížím žel dalo nasávat pouze vizuálně. Jeho kapela Abyss, Watching Me pak příjemně zakončila opravdu nabitou festivalovou sobotu.

Kapela Abyss, Watching Me. (Foto: Kristýna Trochtová)

Komu zbyly síly, ten mohl zamířit ještě na závěrečnou ohňovou katalánskou show anebo na afterparty do Kampusu Palace, kde se jinak celý den odehrával prakticky nekonečný graffiti jam a kde vládla permanentní „party nálada“.

Ze závěrečné show Katalánců. (Foto: Petr Piechowicz)

Čtěte také: Tohle Ostrava ještě nezažila. Katalánci předvedli, jak má vypadat pořádný festivalový průvod