Jiří Langmajer jako hokejový macho Hrouzek si chladí žáhu v ospalém Havířově

Jestliže úspěch národního hokejového týmu na světovém šampionátu nebyl valný, seriálu z tohoto prostředí to moc neuškodí. Tvůrci (scénárista Petr Kolečko a režisér Vladimír Skórka) sice měli Lajnu promovat už během mistrovství světa, ale nakonec se rozhodli úvodní Únos vypustit až o měsíc později. Český národ televizních sportovců by to nemělo nijak vyvést z míry a možná naopak, protože kombinace hokejového excentrika a zapadákova druhé ligy má slibný divácký potenciál.

Bývalý světový šampion a trenér Vladimír Hrouzek (Jiří Langmajer) hýbe hokejovým světem i dlouho poté, co už jeho sláva zapadá za zenit. Nechtějí jej ani kámoši ve Slávii, ani manželka Helena (Petra Špindlerová). Poté, co se provalila jeho nevěra, dostává hned dvojí kopačky. Rodinné neshody doprovází sestup do druhé ligy na konci světa, v ikonickém městě horníků, v Havířově.

Tady chcípl pes, manšaft hraje ležérně, před zápasem si dají bývalí Panteři nějaké to pivko a nikdo se nepřetrhne. Vpád hokejového šampiona z legendárního Nagana je ovšem záhy postaví do tak řečené lajny.

Démonický Hrouzek to ovšem nemá lehké, bere si s sebou synka Patrika (Zdeněk Piškula), ze kterého chce udělat svého nástupce, ačkoliv Patrik tátovy geny moc nepodědil. Patrik ještě není plnoletý a s jeho odchodem na sever nesouhlasí máma. Odtud název prvního Únos.

Patrik a jeho táta, co si přijede zchladit žáhu do zapadákova, mají o zábavu postaráno, stejně tak divák, který se těší na konfrontaci vyřazených mistrů s mazanými „vykuky z Bulíkova.“ Havířov s vydatnou podporou ostravských divadelních herců to válí a Pražáci se hodně zapotí. Vzduchem lítají pekelné hlášky a vtipný scénář otevírá možná témata pro další díly, nechybí standartní divácké vějičky jako je sex, noční život nebo dynamická hudba (Jiří Burian, Baby Secondhand). V režii Vladimíra Skórky se akce moc nezastaví, dynamický střih skáče z kulis do plenéru a zpět. Je otázka, zda další díly akci udrží anebo ne, vykopávací Únos je povedený.

Vladimír Skórka, který se po třech letech od Pečeného sněhuláka vrací k seriálové režii, vsadil na výrazný kontrapunkt mezi mluveným slovem a obrazem. Například zprávy z rozhlasu se neshodují s vědomím některých postav, které udiveně reagují. „ My nejedem za tetou do Chomutova?“ ptá se vyděšený Patrik, na jehož hlavou se vyjímá neon Vítá vás  město Havířov.

Fenomén ospalé díry někde na hokejovém severu funguje dokonale. Rolbař Zbyňa (Norbert Lichý) si chladí lahváče v rohu, manažer Kyselý (Marek Taclík) ojíždí v kanceláři kurvu s helmou na hlavě. Prý jej ta helma vzrušuje, jeden z mála odkazů na bývalé horníky, proč ne, vzrušující práce to určitě byla, teď má i přesah.

Hlášky perlí jedna za druhou a rezonují dostatečně ostře: „Předkožku si taky neohrnuješ jenom při chcaní, ale i jen tak, ne?“ „Jakou asi můžeš mít, kurva, cestu do Havířova?“ „Já jsem olympijskej vítěz, Heleno. Mám 137 zápasů v NHL. Nemůžeš mi říkat kreténe.“ „„Je to pravda, nebo ti rozbiju držku!“ „Jseš kapitán úplně na hovno!“ „Co se ti vybaví, když se řekne Havířov? Hokej tu stál vždycky za hovno! Havíři makaj od rána do večera, mlátěj těma svejma krumpáčema! Já chci vidět havíře, chci vidět, jak chčijete krev!“ „Kde máš mozoly, buzno!“ „Panteři už se nejmenujeme, pražskéj demente.“

Hrouzek v podání Jiřího Langmajera je sportovní démon a fanatik. Jeho obsazení je jasná výhra, pokud se bude dál rozvíjet, má internetová Lajna úspěch zaručen.

Ostraváci z místních divadel nehrají žádnou druhou ligu, právě proto se jejich křoví stává hereckou lahůdkou, i když nemají až takový prostor. Fanda Zbyňa v podání Norberta Lichého má ikonický charakter a může se s ním z totožnit každý televizní sportovec, který má lahváče vždy po ruce. Mladý pár Patrik a Klára, tedy Zdeněk Piškula a Pavla Dostálová, dodávají dynamické akci i romanticko-naivistické pasáže, které ostře kontrastují s dravým nasazením až absurdního běsnění zhrzeného Hrouzka.

Manažer Kyselý v podání Marka Taclíka je dostatečně slizký a bývalí Panteři v čele s charizmatickým kapitánem v podání Josefa Kaluži až příliš měkcí. Jedině tak mezi nimi může Hrouzek řádit jak liška v kurníku. Bývalé město horníků jako obětní beránek internetové zábavě sedí.

Havířov má poslední měsíc nebývalé štěstí, filmaři se k němu obracejí v neobvyklých formátech na protikladných frontách. Na jedné straně amatérský dvouhodinový akčně komediální epos Konec blanických rytířů v Čechách na Moravě a na druhé profesionální ale komorní Lajna. Přitom to není žádné korektní pochlebování, ale tvrdé tlačení na pilu, stejně jako Patrikův první místní trénink bez suspenzoru.

Lajna se trefila do ducha doby a nekorektní obraz sportu v Česku dokonale sedí. „Tohle svinstvo nezná hranice, každý jsme to prodělali,“ zní satirický sampl ve zvukové stopě. Připojují se i opavští punk-rockoví Baby Secondhand.

Únos má jen něco málo přes dvacet minut, sotva prostor na rámcové vystavění děje, popřípadě naznačení dalších možností, od ospalého hokeje až po noční život s drogami. Divák se už teď těší, co z toho se podaří rozvést v dalších dílech, které by měly být hotové na podzim. Pokud se v nich podaří udržet rozjeté tempo, je Skórkova a Kolečkova Lajna skvělou ukázkou, že cesta do druholigového Havířova nebyla promarněná.