Daniel Krajc z kapely Primary Resistance: Nenávist, faleš a zrůdnosti dnešní doby nemají hranice
26.6.2017 00:00 Kristýna Trochtová Hudba Rozhovor
Daniel Krajc je baskytarista a harsh vokalista, který stál u zrodu kultovní ostravské formace Deaf99, následně se účastnil její transformace v Deaf1Cult0 a dnes se svými bývalými spoluhráči a kolegy z Awrizis a Disfigured Corpse působí v kapele Primary Resistance. Ta na začátku tohoto roku vydala své druhé album, jež se těší zasloužené přízni lokálního publika a s nímž se po letech představí na festivalu Brutal Assault v Jaroměři. Kromě toho si v úterý 27. června 2016 zahraje před legendární kapelou D.R.I. v ostravském Barráku. Nejen na to přišla řeč v následujícím rozhovoru.
Primary Resistance. Daniel Krajc zcela vpravo.
Foto: Archiv kapely
V Ostravě si 27. června zahrajete před legendární crossover thrashovou kapelou D.R.I. Jak jste se k takovéto šanci dostali?
Vždy, když dostaneme možnost zahrát si na domácí půdě před někým slavným, stojí za tím jediný člověk, a to je Palec, provozovatel klubu Barrák. Jsme kamarádi, a když se jednou za čas naskytne taková lákavá nabídka, vzpomene si na nás. Za to mu patří velký dík!
Hudba Primary Resistance je crossover thrashem bezesporu silně ovlivněna. Jak je to ale konkrétně s vaším vztahem k D.R.I.? Jinými slovy, když vám ta nabídka přišla, jak moc jste ji zapíjeli?
D.R.I. je hlavně srdeční záležitost našeho zpěváka Vládi, já osobně je vnímám jako legendu, která stála u zrodu tohoto hudebního směru. Borci jsou na scéně pomalu 35 let a dodnes vidíš mladé thrashery v jejich tričkách, což o něčem zřejmě svědčí. Přiznám se, že jejich diskografii neznám nazpaměť, ale chovám k D.R.I. velkou úctu a jsem rád, že si to s „Primárkama“ můžeme v Barráku v úterý užít společně. Věřím, že zbytek kapely to bere stejně.
Na co je možné se v rámci vašeho setu těšit? Uslyšíme nové skladby?
Náš setlist je samosebou prostoupen jak starými songy, tak vály z momentálně aktuální desky.
Letos vám po bezmála pětileté odmlce vyšlo nové album s názvem Equal Visions. Co trvalo tak dlouho?
Equal Visions jsme chystali na zkušebně, a to je podle mě hlavní kámen úrazu. Člověk na to má prostě čas a není limitovaný, jako když jede třeba na týden do studia, kde musí mít všechno připraveno. Další věc, ač je to těžké přiznat, je skutečnost, že tahounem kapely, co se týkalo dělání muziky, byl bývalý kytarista Kuba. Od té doby, co odešel, kapela zpomalila. Mluvím tady tedy čistě za sebe a je fakt, že kluky beru jako super kámoše. Kdybychom spolu neměli takový vztah, asi bych se už věnoval něčemu jinému. Snad se to do budoucna zlepší a tohle hlemýždí tempo proměníme ve svižnější spolupráci a nové věci spatří světlo světa v kratším odstupu.
Jak jsi ty osobně s výsledkem spokojen?
Skladby a aranže jako takové mě baví; měl bych samosebou připomínky, ale upřímně řečeno, moje pozice na nové desce byla celkem bezzubá, neměl jsem možnost s ničím pořádně pomoci. Texty měl na starosti Vladis. Co se týče hudby, deska Equal Visions byla z půlky ještě materiálově pozůstatek po Kubovi a zbytek spolu udělali Sláva a Roman… Měl jsem možnost se nějakým způsobem zaangažovat do aranží a potom jsem se spíše staral o zajišťování grafiky na nové CD a merch. Doufám, že se to do budoucna změní. Jsem příznivcem svižné, úderné, jednoduché muziky se silným textem. Snad se bude nový materiál „Primárek“ tímto směrem ubírat a já budu mít více možností se do nového materiálu zapojit.
Na Equal Visions se v několika skladbách objevují vzácní hosté. Prozradíš víc? Koho napadlo k nahrávání přizvat třeba Bilose z Malignant Tumour?
Tohle byla velká náhoda a sám za sebe jsem velice rád, že se to povedlo. Pravda je ta, že jsme se sešli na zkušebně dotočit zpěvy a přitom oslavit s kapelou moje a Vladisovy narozeniny. Vtom se ozval Vladisovi Bilos, jestli nejde večer na pivo, pak už se samovolně naskytla myšlenka o hostování na desce. Přenechal jsem nějaké řádky ze skladby Happy4Twenty Bilosovi, který to samozřejmě zvládl s lehkostí profesionála, jak tomu bylo i s Pančem ve skladbě Let Us Try. Jsem moc rád, že se tato spolupráce uskutečnila – a upřímně, tyto dva songy na desce patří k mým nejoblíbenějším!
Chystáte nějaký oficiální křest? Budou mít případně návštěvníci úterního koncertu možnost si album fyzicky pořídit?
Desku jsme pokřtili na narozeninách našeho kamaráda Payosha, což byla super párty a byli jsme rádi, že jsme to tenkrát mohli takhle skloubit. Před D.R.I. budeme mít určitě kratší čas na set, s pokorou jej využijeme spíše na muziku, jinak samosebou CD a nějaký ten merch k nové desce bude na místě k mání.
Poměrně nedávno jste vypustili videoklip k singlu Indulgence, v němž se stavíte za oběti „každodenních tichých katastrof“. Nepochybně silné gesto.
Klip je už teda popravdě trochu postarší, ale pravda je ta, že svět je poslední dobou až nepochopitelně zlý. Nenávist, faleš a zrůdnosti dnešní doby nemají hranice a jsou úplně mimo střízlivé chápání. Tento klip byl věnován neštěstím, která jsou všude mezi námi, a i přesto, že jsou mnohdy neviditelná, jsou k nám velmi blízko.
Primary Resistance jsou dnes v pozici, kdy hrají koncerty s žánrovými legendami a obrážejí nejvýznamnější české festivaly… Co bude dál? Jaké jsou vaše další cíle?
Byl bych rád, aby se kapela semkla a začala intenzivněji makat na novém materiálu. Jsou kolem nás kapely, které se do všeho vrhají s mnohem větší vervou a nemají zdaleka takové příležitosti, jakých se dostává nám. Sám to vím a musím přiznat, že máme štěstí na kamarády z branže, kteří na nás myslí, takže se nám sem tam dostane skvělých možností, jako je třeba koncert s D.R.I.
Na závěr trochu osobní otázka: Jak se ti v rámci Primary Resistance funguje? Nečekají fanoušky nějaké další malé tragédie, další štěpení na několik různých kapel?
„Primárky“ jsou super parta, všech tří borců si vážím jak jako lidí, tak jako muzikantů. Snad si spolu ještě v budoucnu užijeme hodně akcí a uděláme hodně vlastní muziky, která bude naše fanoušky bavit.
Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.