Skončil Sweetsen Fest a jeho šéf Petr Korč slibuje: Příští rok postavíme pódium na hladině Olešné

Skončil festival Sweetsen Fest. Jaké máte pocity v tuto chvíli, tedy necelý den po skončení akce? A kolik vlastně přišlo lidí? Tedy pokud se to dá spočítat….

Chtěl bych si ty pocity, které právě prožívám, někam schovat na „horší časy“. Jsem poměrně racionální člověk, ale čas od času nechám emoce, ať si se mnou zamávají. A teď to mává krásně (úsměv). Pocity? Hrdost, únava, uvolnění, spokojenost, vděčnost, čistá mysl pro nové nápady. A návštěvnost, ty tisíce myslíte? Ano, lámali jsme na řece a zejména v pátek rekordy v návštěvnosti. Až se vrátím po afterparty zpět do své racionality, bude se to hodit, až budeme s partnery řešit další ročníky.

Festival je už několik let spojen s dobročinností. Kolik peněz se letos podařilo vybrat a pro jaké organizace?

Letos jsme se podruhé v historii akce přehoupli dost přes hranici sto tisíc. Konkrétně se vybralo 114 482 korun (ADRA Frýdek-Místek 45 170 korun, Charita Frýdek-Místek 31 450 korun, Podané ruce 37 862 korun). Ale více než ty konkrétní částky je tady nejsilnější ta sounáležitost a povědomí spolupráce, které si společně ve městě budujeme.

Novinkou letošního ročníku bylo středeční zahájení na řece Ostravici. Jak jste spokojen s jeho průběhem?

Zahájení na řece Ostravici bylo, teď už to mohu říct, vlastně druhým festivalem. Jak organizačně v lidské rovině, tak produkčně a technicky. Teď, když se na to dívám zpětně a promítnu si všechna potenciální nebezpečí, která na nás na řece číhala, tak si říkám, že jsme asi fakt blázni, že jsme s tou mírou rizika do něčeho takového šli. Všechno nám vlastně hrálo do karet, včetně počasí. Nikomu se nic nestalo. Vím, že jsme mohli ten drahokam vybrousit ještě dokonaleji, ale za rok nebo za dva roky lidem zůstane jen ta krásná vzpomínka nádherné scenérie uprostřed města. 750 let se neslaví každý rok. Já osobně cítím velkou pokoru a vděčnost za to, jak to všechno dopadlo.

Letos poprvé si mohli umělci na pódium během úvodního koncertu na řece Ostravici přivést i hosty, kteří byli do poslední chvíle utajení, takže na Sweetsenu se objevil třeba Jiří Pavlica nebo ostravská kapela Silent Stream of Godless Elegy. Jak podle vás tato hudební spojení zafungovala?

Většina těch spojení vznikla primárně pro Sweetsen Fest. Některá z nich se ale pravděpodobně dočkají dalších živých koncertů. A mezi ně by měl patřit právě Tomáš Kočko a jeho hosté. Takže to zafungovalo asi dobře. Byla to taková hodně dobrá třešnička na dortu…

Máte už teď jasno, zda šlo o ojedinělou událost, spojenou s významným výročím města, anebo by se z koncertů na Ostravici mohla stát v dalších letech nová tradice?

Některé věci se zopakovat nedají. Letos na tom bylo nejkrásnější, že nikdo do poslední chvíle nevěděl, jak to nakonec celé dopadne. A tahle deviza, tahle hodnota se nedá sebeprofesionálnějším přístupem znovu vyvolat. Scéna na řece byl unikát pro tento rok a takhle to zůstane. Je to zážitek, který zůstane ve vzpomínkách lidí města Frýdek-Místek.

V sobotu jste slíbil, že v neděli zveřejníte podrobnosti k zahájení festivalu v příštím roce? Co tedy už nyní můžete prozradit?

To mi krásně nahráváte po předešlé otázce. Nás moc baví objevovat a vymýšlet nové, nevyzkoušené věci, u kterých cítíme, že mají přirozený potenciál. A pokud dobře znáte své město a jste trochu empatický, nabízejí se ty nápady vlastně samy. Takže ano. Letos jsme ukázali, co umíme a příští rok s pomocí města a všech, kteří festival podporují, jdeme do další blázniviny. Právě skončila generální sanace přehrady Olešná, která se znovu napouští, a v příštím roce, bude-li přát počasí, by měla být plná a čistá. Mohlo by to být něco jako Grand Opening, pro přehradu i pro festival. Já jsem tam prožil dětství, nejkrásnější dny v životě s rodiči na kárované dece. Mamka nám tam brala chleba s pažitkou z nedaleké zahrádkářské kolonie, kupovali jsme si tam žlutou sodovku. Teď vidím obří ponton na vodě, panorama Beskyd, lodě a velkou laserovou show. Pro Frýdek-Místek a pro mamku. Vím, že je tam někde nahoře neskonale pyšná a celou dobu se na mě dívá a drží nám palce.

Vizuál příštího ročníku Sweetsen Festu. (Autor: Lukáš Horký)

Kromě převážně pozitivních ohlasů se na sociálních sítích po středečním koncertu objevila i řada kritických hlasů. Lidem vadilo, že nemohli spát. Překvapilo vás to? A co si o tom myslíte?

Lidé většinou nespí ne proto, že proběhne desetiminutový ohňostroj, ale proto, že je trápí úplně jiné věci. Přál bych všem, aby je ty jiné věci netrápily a dokázali jsme se společně radovat. Ale jako bonus můžu slíbit, že takový gigantický ohňostroj dalších 750 let neplánujeme.

Součástí festivalu byl i unikátní projekt Symfonického orchestru Frýdek-Místek v hale bývalé textilky Slezan. Jak tento „interaktivní koncert“ dopadl?

Plná hala symfoniků a rodin s dětmi sice není tak mediálně vděčná jako ohňostroj na řece, ale z mého pohledu byl koncert Symfonického orchestru Frýdek-Místek vrcholem celého festivalu. I pro mě osobně to byl velmi emocionální zážitek, byl jsem tam se svojí ženou a oběma dětmi, Tobiášem a Adinkou, které posedávaly mezi muzikanty a soustředěně poslouchaly. Tam jsem měl pocit, že je vše v pořádku, že se vše propojilo, že má všechno svůj vnitřní řád a smysl, neměl jsem daleko k slzám, fakt. A navíc ten prostor má překvapivě dobrou akustiku. Dirigent Zdeněk Smolka byl tak nadšen, že chce speciálně pro tento prostor nastudovat Mozartovo Requiem.

Letos se hlavní víkendový program rozrostl, dá se říct, až skokově. Namísto dvou tady byly najednou tři plnohodnotné a plně vytížené scény pro živé hraní plus jedna s úplně novým konceptem, respektive s kombinací dvou konceptů (Rec.Stage). Co vás k takovému rozšíření vedlo? To frýdecko-místecká hudební scéna opravdu tak roste?

Ano, roste! Nejen počtem, ale i tím, že například na Davida Stypku přijdou tisíce lidí… A jsme kapacitně na hranici produkčních možností, do areálu už se nevleze ani špendlík. Na přestavbu areálu zatím registrujeme samé pozitivní reakce. Jediný problém je, že pokud jsou scény tak blízko sebe, ty komornější strádají… Na příští rok zvažujeme přesun scény, na které vystoupil například Plyš, jemuž jsme letos pod značkou Sweesten Records vydali desku. Musíme najít místo, kde je bude zbytek areálu rušit co nejméně.

Změny zaznamenalo i umístění některých scén. Taneční Stoun Stage se už netísní na asfaltovém miniplácku. Bylo to tam už neúnosné?

Dramaturgický vyhraněná stage hned proti vchodu nebyla tím nejšťastnějším řešením… Chtěli jsme dát festivalovému areálu větší vzdušnost, více oddělit jednotlivé zóny a styly. Myslím, že se to povedlo… Obecně Kamil Rudolf a celá za ty roky sladěná parta z klubu Stoun, která má technickou realizaci na starost, odvedla krásnou práci.

V sobotu jste na pár minut změnit roli. Namísto organizátora jste byl muzikantem na Rec.Stagi coby host kapely Ptakustik. Jak jste si to užil. Bylo to poprvé?

Aha. To byl úplně spontánní nápad, po interpretační stránce jsem dost dřevo, ale tamburínu a rytmus ještě udržím. Tak snad se bavili všichni jako já.

A ještě k Ptakustikovi a dalším na Rec.Stage. Na ní si letos poprvé mohly zahrát i kapely, které nemají životní vazbu na Frýdek-Místek, pouze kamarádskou. Osvědčil se tento nápad a budete v tom pokračovat?

Tady jsme si hodně lámali hlavu, jak to udělat, protože na dramaturgii akce se nic nemění a měnit nebude. Ta frýdecko-místecká výlučnost je v současnosti naší největší hodnotou. Ale chtěli jsme upozornit na to, že projekt Čistý festival vznikl právě ve Frýdku-Místku. A určitě jste si všimli, že všechny kapely musely mít na scéně místního hosta, Reného Součka, Downbelow. Uvidíme, co dál…

Kdy na Sweetsen Festu vystoupí kapela Vltava? Zdá se, že už několik let na to má plné právo…

Ano, současný saxofonista Ondra Klímek je jedním z nejlepších muzikantů od nás. My to vlastně ani neplánujeme, přichází to samo. Třeba příští rok… My často a rádi překvapujeme, sebe i druhé…

Zcela jistě už máte v hlavě obrysy příštího ročníku. Můžete prosím poodhalit, na co se můžou diváci těšit kromě toho, co jste zmínil? Jaké jsou vaše vize?

Letos jsem se snažil udělat vše tak, abych už během akce neměl žádné povinnosti, kromě těch příjemných jako je předání šeku, a mohl se věnovat atmosféře, hostům, partnerům a vnímat akci jako návštěvník. Moc se mi to osvědčilo a musím říct, že se mi v hlavě zase pár nápadů, kromě té Olešné, zrodilo. Nechám je zatím zrát. Uvidíme, které se zhmotní už za rok a které ještě ne.

Děkujeme Tomáši Václavkovi za spolupráci při přípravě tohoto rozhovoru.