O velké lásce Leoše ke Kamile aneb studenti na Hukvaldech oživili Janáčka a jeho velkou múzu
24.6.2017 09:52 Milan Bátor Hudba Recenze
Možná znáte nekonečné horizonty amerických dálnic. Možná se vám písek saharské pouště drolil mezi prsty nohou. Jenže houpavý kraj, plný kopečků, kopců, zalesněných vrcholků a svérázného počasí, je jen jeden. Ten se prostírá na Hukvaldech. V místě prastarého hradu, malebné vesnice a školy, kde se narodil jeden z největších skladatelů českého národa Leoš Janáček. A právě jeho hudba zněla na zahajovacím koncertu festivalu Janáčkovy Hukvaldy v takzvané mottě – magickém prostoru s vysoce vypjatými hradními stěnami.
Studenti Janáčkovy konzervatoře na Hukvaldech.
Foto: Svatopluk Lev
Program zahajovacího večera mezinárodního hudebního festivalu Janáčkovy Hukvaldy sliboval vystoupení žesťového souboru z Brna ND Brass, který představil program složený z děl Leoše Janáčka. Zajímavým bodem programu bylo taktéž hudebně-dramatické pásmo Alice Olmové Jarnotové o skladateli, které připravili studenti Janáčkovy konzervatoře v režii Václava Klemense.
Můj příjezd na festival nepatřil právě k ukázkovým. Dorazil jsem na místo, odkud odjíždí festivalový minibus a dopravuje účastníky festivalu klikatými cestičkami obory k hradu, pozdě. Nikde ani noha, a tak mi nezbylo nic jiného, než se vyšplhat co nejrychleji nahoru klikatou trasou proti vrstevnici. Osm minut a málem vyplivnuté plíce, ale zahájení festivalu jsem stihnul.
A bylo to štěstí, protože bych přišel o novou festivalovou intrádu, kterou složil doyen ostravských skladatelů, pan profesor Milan Báchorek. Nová skladba zazněla z reproduktorů a byla svědectvím typických znaků Báchorkova celoživotního skladatelského mistrovství: sepjetí s lidovou písní regionu bylo demonstrováno citací melodie Na tých fojtových lukách.
Zahajovací koncert festivalu Janáčkovy Hukvaldy patřil letos žesťům. Brněnský soubor ND Brass byl založen teprve před dvěma lety ve složení Lukáš Soldán (trubka), Jozef Zimka (trubka), Antonín Kolář (lesní roh), Jan Pospíšil (trombon) a David Křížek (tuba). Jeho členové jsou však ostřílení muzikanti, hráči orchestru Janáčkovy opery Národního divadla Brno a na Hukvaldy přivezli speciální program sestavený výhradně z děl Leoše Janáčka v netradičním zvukovém hávu.
Jako první v podání ND Brass zazněla intráda ke Glagolské mši v aranžmá Michala Vacka. Hned v první skladbě se soubor prezentoval velice precizní souhrou a skvělou intonační úrovní, která byla potvrzena i v dalším bodě programu.
Ukvalské písně v aranžmá Františka Jílka vyzněly velice zajímavě. Jakoby zvukem žesťových nástrojů ještě více vynikla Janáčkova spřízněnost s lidovým koloritem jeho kraje. Písně Ondraš, Ondraš, Ty ukvalsky kosteličku, Na tych fojtovych lukách, Pán Bůh vám zaplať a Fojtova Hanka byly vybrány vkusně s ohledem na dramaturgicky rozmanitou tempovou a výrazovou stránku.
Podobně impozantní interpretační výsledek ND Brass podal v následujícím výběru z první řady klavírního cyklu Po zarostlém chodníčku. Aranžmá Michaela Fojtů se nezdráhalo přikročit k drobným harmonickým změnám v Janáčkově partituře: skladby Naše večery či Frýdecká panna Maria vyzněly proti originálu dosti odlišně. Jakoby postrádaly poetické kouzlo lyricky jemnějších melodických pasáží, zato naopak působily jako lidový popěvek venkovské kutálky, hrající při úplňku. Také Štěbetaly laštovičky a Nelze potvrdit provázely špičkové instrumentální výkony ND Brass.
Uprostřed programu zahajovacího koncertu se nalézalo hudebně-dramatické pásmo Alice Olmové Jarnotové Janáček? Janáček! Janáček. V režii Václava Klemense vytvořila Olmová komponované pásmo z dopisů Leoše Janáčka a jeho o 37 let mladší přítelkyně Kamily Stösslové. Studenti hudebně-dramatického oddělení Janáčkovy konzervatoře v Ostravě se svých úloh ujali s velkým elánem a chutí. Pásmo nepostrádalo akci, Olmová Jarnotová a Klemens výborně zapracovali s pohybem, střídání rolí a jejich choreografie byly dynamické a vynalézavé.
Sára Erlebachová, Beáta Hrnčiříková, Valerie Skalická, Bára Vidomská a Andrea Zatloukalová se střídaly v recitačních i hereckých úlohách a zkusily se vžít do zajímavé postavy Kamily Stösslové, která nemohla nikdy plně pochopit svůj význam v životě geniálního umělce Janáčka. Také studenti Jakub Georgiev, David Marzec, Michal Sikora, Ondřej Vyhlídal a Pavel Zavadil prokázali dobré deklamační schopnosti, jejich recitačnímu přednesu bylo rozumět, jejich Janáček měl potřebnou dávku razance a zaslepeného milostného třeštění.
V závěru zahajovacího koncertu se rozezněla Janáčkova Sinfonietta v úpravě Ondřeje Moťka pro žesťový kvintet. Soubor ND Brass skladbu zahrál s obrovským zápalem. Části Fanfára, Hrad Brno, Králové klášter, Ulice a Radnice vyzněly ve velkolepé svítivosti zvukového lesku, ND Brass skladbu zahrál dynamicky i tempově přesvědčivě, jejich pojetí nepostrádalo ani lyricky nadýchané pasáže a přesné intonační souzvuky.
Zahajovací koncert festivalu Janáčkovy Hukvaldy potěšil neobvyklou dramaturgií a výbornými instrumentálními i studentskými výkony. Počasí tentokrát bylo divákům i interpretům nakloněno: po celou dobu koncertu bylo nebe azurově modré, povlával přejemně vlahý vítr a zaplněný prostor motty dýchal hudbou a osobními city hukvaldského skladatele, který svou originální hudbou dobyl jedno z nejpřednějších míst v české i světové kultuře. Další koncerty festivalu Janáčkovy Hukvaldy lze očekávat jako příjemné letní osvěžení na cestách krajem Leoše Janáčka.
Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.