Hudbou stále rozevlátý jubilant Edvard Schiffauer slavil narozeniny v Opavě

Setkávání s Edou Schiffauerem bylo vždy vrstevnaté. Už na konzervatoři jsme se potkávali, tehdy spíše než jeho hudba upoutalo jeho těkání, přelétání, schopnost absolutního výbuchu nadšení pro zdánlivě banální věci i neuvěřitelně přesné postřehy a poetické aforismy, které dokázal v mžiku chrlit a vymýšlet. Jako jediný český skladatel byl za svou hudební tvorbu odsouzen k devíti měsícům žaláře, který si odpykal v Plzni na Borech. Komunisté mu také zabránili dostudovat, a tak vysokou školu dokončil až v devadesátých letech na brněnské JAMU.

Schiffauer se brzy zavedl nejen jako pozoruhodný skladatel, ale také jako vynikající pedagog, který na Janáčkově konzervatoři v Ostravě vychoval řadu hudebních talentů. Jeho transparentní přístup, otevřenost všem možným stylovým proudům, ale současně vědomí vnitřního řádu dokázaly oslovit generace studentů skladby, mezi něž patří například Beata Hlavenková a Markéta Dvořáková.

Schiffauerova hudba je nejrázovitějším hudebním projevem skladatelů našeho kraje. Důkazem, že tento tragikomický svědek epochy, který schytal v životě spoustu šrámů, neztratil víru v očistnou sílu lásky a naděje.

Večer s názvem Edvard Schiffauer – jubilant zahájil samotný skladatel v doprovodu Markéty Dvořákové, která mu tvořila po celou dobu koncertu doprovod v podobě svižně vtipného moderátorského slova. Na úvod zaznělo z reproduktorů skladatelovo Brio Bravo, svérázný pochod, komponovaný k příležitosti životního výročí Schiffauerova přítele dirigenta Karla Brii. Brio Bravo zaujalo svým 5/4 rytmem a rozvernou náladou.

V jiném duchu se neslo následujících Pět lidových písní pro cimbál a dívčí hlas v podání Daniela Skály a Barbory Baranové. Čistá inspirace lidovou tvorbou slezského regionu se promítla i do hudebního výrazu tohoto drobného cyklu, který plynul příjemně nenásilnou formou.

Neurobarokní suita pro cimbál byla příležitostí pro ukázku interpretačního mistrovství cimbalisty Daniela Skály. Současně se odhalila další Schiffauerova hudební poloha – po inspiraci karikaturní a folklorní došlo na ryze osobitou výpověď, která z barokní estetiky nasála pouze rytmus. To ostatní už byla parodie a skeče, mezi nimiž sem tam probleskovaly jemnější lyrické melodické fragmenty. Také názvy jednotlivých vět Neurobarokní suity (Amant, Kverulant…) prozradily nehasnoucí humor a satirický důvtip skladatele.

Schiffauer se jako skladatel nikdy nebránil inspiracím z různých časů a kultur. Proto následujících Pět židovských písní pro cimbál a hlas vyznělo téměř jako autentické hebrejské lidové melodie. S obrovským pochopením pro frázování a článkování tohoto prastarého jazyka, s harmonicky přesvědčivým vedením akordických spojů se Schiffauerova hudba nesla prostorem jako dávná ozvěna zpěvů starozákonních proroků.

Nesmírně citlivá vnímavost skladatele našla úrodnou půdu také v souznění s Ostravou a jejími pohnutými dějinami. Který jiný skladatel by dokázal vytvořit operu o pijácích denaturovaného lihu, kteří žijí na neustále prohořívající struskové haldě? Vím pouze o Edvardu Schiffauerovi, který z libreta Tomáše Vůjtka na motivy knihy Věnceslava Juřiny vytvořil neskutečně poutavý obraz života na pokraji smrti i nekonečné svobody. Schiffauer má k opeře Brenpartija velmi osobní vztah, proto z ní zazněly tři ukázky, včetně mysteriózního závěru opery, který je metaforickou alegorií večeře Páně i setkání s věčně mladou Smrtí.

Večer s jubilantem Edvardem Schiffauerem byl jednoduše radostný. Radost je slovo, které má sám skladatel velmi rád a dokáže se z něj v pravou chvíli potěšit. Radostná byla také interpretace Daniela Skály, jež potěšila znamenitou uměleckou úrovní a pozornou schopností interpreta-skladatele vcítit se do hudební řeči staršího kolegy. Také Barbora Baranová zejména podáním Schiffauerových židovských písní přesvědčila, že jí tato výrazová poloha vyhovuje a sedí.

Edvard Schiffauer je vzácný příklad člověka a skladatele eticky nesmlouvavého, jdoucího nekompromisně za pravdou a podstatou věcí. Přejme mu tedy, ať jeho hudební invence nevysychá a je schopna stále hledat a nalézat to podstatné. Večer v opavském kulturním prostoru KUPE byl toho, že to stále se svým osobitým nadhledem dokáže, jasným důkazem.