Od moderny přes ostravské gestapo k výjimečné monografii Martina Strakoše aneb ulice Odboje 1941/1 

Monografií věnovaných konkrétním stavebním dílům v Ostravě zatím vzniklo jako šafránu. Třeba o Nové radnici existuje jediná odborná publikace z počátku třicátých let, což znamená, že uživatelé této budovy s konstruktivistickou věží, jež je symbolem města, se už více než osmdesát let nezmohli k vydání nové reprezentativní kunsthistorické práce.

Takovou knihu by si přitom zasloužily desítky ostravských budov, namátkou Hornický dům (palác Elektra), Městská spořitelna (radnice Moravské Ostravy), Živnostenská banka (Komerční banka), obchodní dům Bachner (Horník), generální ředitelství Severní dráhy (ředitelství OKD) i mnohé další.

Obálka monografie.

Tou výjimkou, která už knihu má, je stavba moderní architektury z roku 1933 stojící u ostravského městského špitálu. Odboje 1941/1, to je její adresa a zároveň i název studie sepsané památkáři a dalšími členy redakčního kolektivu pod vedením Martina Strakoše. Ti starší si dům navržený na Fifejdách architektem Karlem Roštíkem pamatují jako Městský ústav národního zdraví čili MÚNZ a ti ještě starší coby služebnu německé tajné policie čili gestapa.

Když se ale budova postavená ve funkcionalistických formách stala v roce 2010 novým sídlem ostravské pobočky Národního památkového ústavu, dočkala se nejen pietní rekonstrukce do stavu k roku 1933, ale nyní i skvostné publikace, která je průkopnickým počinem. Odborným obsahem, grafickou úpravou Jaroslava Němce i působivými fotografiemi Romana Poláška.

Fotograf Polášek se za poslední léta vypracoval na zřejmě nejlepšího „portrétistu“ nemovitostí na Ostravsku. Dokázal to už vícekrát (např. v knize Ostravské interiéry) a jeho souznění s architekturou je rok od roku důvěrnější. V publikaci Odboje 1941/1 jsou vrcholem jeho snímky v samém závěru knihy.

Z fotografií Romana Poláška..

Na prvním z nich Polášek dokumentuje dřevěné madlo zděného bočního schodiště, na druhém parkety. Oba detaily přitom obstojí jako samostatná díla – umělecké fotografie. Zábradlí v Poláškově podání ožívá jako svébytný artefakt, jakési boží znamení a důkaz trojjedinosti. Parkety zase ke čtenáři promlouvají svými drobnými zraněními. Zuby času, které na nich nechali zdravotníci, jejich pacienti i gestapáci nebo jejich oběti.

Textová část monografie pak určitě není úzkoprsým zahleděním se do popisované stavby. Kniha obšírně líčí vývoj architektury zdravotnických zařízení na Ostravsku od 19. století a s pomocí četných dobových snímků prozrazuje leccos, o čemž zatím čtenář neměl ani tušení. Hlavní vstupní budova do fifejdského špitálu z roku 1933 je třeba jen přestavbou romanticky vyhlížející novogotické budovy z roku 1898.

Novogotická budova fifejdské nemocnice.

Samotnou obnovu dnešního sídla památkářů přitom popisují i projektant či stavebník. Strakošovi se totiž podařilo do vzniku knihy namočit nejen lidi takříkajíc od pera, nýbrž i od cementu. O soše Směrník Václava Uruby a jeho záchraně vypráví Jakub Ivánek, zatímco Miloš Matěj obhajuje, proč se památkáři nastěhovali zrovna do ulice Odboje, když se napřed uvažovalo o nových koupelnách Dolu Hlubina.

V hlavním vstupu do budovy vzniklo během obnovy i pietní místo s připomenutím obětí ostravského gestapa. Zdeněk Materna, Emil Bača, František Ryš, Ladislav Ševčík, Eduard Šlachta, Leopold Schilbach, čteme si jména některých z obětí v jakési kapličce, která ony temné časy připomíná velmi důstojně. Stejně tak niterně se nacistickému teroru věnuje i historik Radomír Seďa, jenž se dopátral i mnoha jmen osob ubitých gestapáky přímo u výslechů. Tedy ve stejném domě, v němž dnes úřadují památkáři. A zdi si pamatují leccos.

Publikace Odboje 1941/1 s podtitulem Obnova památky moderní architektury nechť je tedy textovým i grafickým vzorem pro vydávání podobných monografií. Na začátku padla zmínka o šafránu, takže teď jen dodávám, že Ostrava takové knihy o kulturním dědictví schovaném ve význačných nemovitostech potřebuje jako sůl.

*

Martin Strakoš a kolektiv, Odboje 1941/1 (Obnova památky moderní architektury). Vydal Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2017.