Nechceme dělat festival jen pro jednu generaci, říká šéf Hradeckého slunovratu Vašek Müller

Čtvrtý ročník festivalu Hradecký slunovrat je za dveřmi. To už stojí za ohlédnutí…

Myslím si, že držíme linii a snažíme se vybírat z mnoha druhů hudby to nejlepší. Nechtěli jsme sklouznout do jednoho žánru, dělat festival jen pro jednu generaci. Myslím, že program jde kvalitou pořád nahoru.

To znamená, že musely přijít chvíle, které byly téměř nezapomenutelné…

Je příznačné, že každý rok se přihodí nějaký koncert, na který lidi rádi vzpomínají. V minulosti to byly například koncerty Kittchena a Lenky Dusilové ve stanu. Vždy se něco výjimečného vyloupne a doufáme, že tomu tak bude i letos. A v neposlední řadě: určitě se nejedná o festival čistě hudební.

Narážíš na výrobu vína?

Vždyť už jen to, že máme své vlastní víno, bílé cuvée Hradecký slunovrat s line-upem na etiketě, o tom svědčí, to nemá nikdo. A letos navíc bude ještě jedno červené, speciální cuvée na počest premiérového vystoupení kapely, o níž se ještě určitě budeme bavit.

Když sis vymyslel hudební festival, měl jsi nějaký vzor nebo příklad?

Myslím, že tomu tak nebylo. Jistě, že toho mám za ty roky odježděno a odposloucháno hromadu, ale festival spíš odráží věci, které nás baví. Proto i diskuze, proto víno, gastro… Je to suma věcí, které máme rádi, a v programu se to prolíná. Opakem toho, jak to děláme my, by bylo dělat festival pro peníze. Pozveš na zámek Tomáše Kluse a máš to vyřešené. Přijde hromada lidí, vyděláš. Jsou vždy dvě cesty. Jenže trávit energii tím, že budeš dělat něco, jen abys na tom vydělal, to raději tu energii a čas nasměrovat do něčeho jiného.

Podle jakého klíče vybíráš kapely a interprety Hradeckého slunovratu? Jak vypadá tvoje strategie?

Musí se to líbit mně nebo festivalovému týmu. Například Zdeněk Svanovský si vymyslel koncert polských Vołosi a šel si za tím, až si je tady přitáhnul. Dávám přednost těm interpretům, kteří mají aktuální desky. Proto teď vystoupí Houpací koně, Mucha, Priessnitz a Čankišou. Katarziu jsme chtěli pozvat už loni, ale počkali jsme si. Teď má výbornou kapelu a bude to úplně něco jiného, než kdyby to bylo jen s kytarou. Žánry nás vůbec nezajímají. Všimni si třeba pátku, otevírá jej čistý folklór, Ženský sbor z Kudlovic s Jitkou Šuranskou, a končí mladá, ale skvělá čistá elektronika Killiekrankie. To je slušný žánrový rozptyl, ne?

To tedy ano. Kdo tvoří festivalový tým?

Zdenek Svanovský drží pevně rozpočet a podílí se na dramaturgii, Petra Vavrečková je fakt talentovaná produkční, která někdy zajistí i nemožné a ještě na festivalu vyfotí skvělé fotky, totéž se dá říct o Magdaleně Hájkové, ta navíc vymyslela i hromadu věcí v programu diskuzní scény, Hanče Bosáková-Kostřibová dala festivalu ksicht díky zajímavým tričkům a dalšímu merchi, Ondra Oborný dělá Open scénu, čaruje s ubytováním, což je děsně složité (a ještě se mnou stíhá hrát tenis). Je to týmová práce a kolektivní záležitost.

Jak ses k těmto lidem dostal? Byli to hudby znalí kumštýři?

Například Ondra Oborný si koupil před dvěma lety lístek, přijel jako divák a řekl, že chce pomoct. Byl tak šikovný, že jsme si ho postupně vybrali. Svěřil jsem mu celou Open scénu, kterou vybíral s Milanem Tesařem. Ondra je hudební nadšenec, který toho hodně naposlouchává a má pro muziku cit.

Nedílnou součástí je i Magda Hájková…

Magda dělá spoustu produkčních věcí, je hrozně akční. Je schopná dotáhnout věci do konce. Na festivalu bude mít projekt Cvičme s Kittchenem, jehož premiéra se uskuteční v Kočárovně. Majda si vymyslela sestavy jógy na písně z Kittchenova album Kontakt, které ji zcela uhranulo. Ono je vůbec zajímavé, jak se různí lidé s touto deskou vyrovnávají: my tím koncertem loni, Petr Uvira fakt podařeným coverem Větrných dnů, Majda takto. Ale ona dovedla na festival třeba i Lucii Seifertovou nebo Kyle Bairnsfathera.

Tím se dostáváme k programu, můžeš jej okomentovat?

Hudební scény budou opět tři. Jedna na prostranství pod Bílou věží, druhá na nádvoří Bílého zámku. Chtěli jsme jít i na nádvoří Červeného zámku, ale víš sám, jak to tam vypadá. Byli jsme takto domluveni i s kastelánem, ale to prostě ještě nepůjde. Třetí bude znovu Open scéna, která má letos úžasný program. Hodně šla nahoru, jsou tam strašně zajímavé kapely jako Prune, Tamala, LadyPraga atd.  Open scénu fakt nepodceňujme. Je to vlastně takový samostatný festival, s vysokou kvalitou, těším se na ni.

Kdo je největší hvězdou letošního Hradeckého slunovratu?

Tam je to jasné. To jsou Priessnitz, z toho prostě neutečeš, na to všichni slyší. Pro mě určitě Vołosi, to je pecka. Měli jsme je vymyšlené dávno, Zdenka oslovili už před pár lety na Colours. Ale i další kapely jsou skvělé: úžasná bude Katarzia s kapelou. Vysloveně se těším na Zvíře jménem podzim, z kterých jsem se snažil dostat aspoň to, kolik jich na pódiu bude.

A řekli ti to?

Vím jen, že jich bude hodně.

Kde jsi Zvíře jménem podzim objevil?

Zvíře jménem podzim je superkapela dle Kittchena, tedy Jakuba Königa, a na Hradci půjde o jejich předpremiéru. Prý je to jediná kapela, která může vzít jinou kapelu do kapely. Když jsem se Kuby ptal, které kapely teda do kapely vzali, odpověděl mi: „Kittchena spolklo zvíře celýho. Ondru a Veru s jejich kapelou 27 taky. Aid Kid komplet. Půlka Kieslowski, půlka Půljablkoně, půlka Calm Season, půlka českolipských MANU, část Matemata, Obří broskve. Těžko přesně říct, je to velká smečka“.

To zní děsivě…Co dalšího z programu bys rád zmínil?

Letos máme hodně world music, program bude více taneční. Strašný nářez jsou Therne čhave. Nechali jsme si udělat anketu, na koho se nejvíc těšíte, ta také řekla mnohé. První byli Priessnitz, druzí Bratři Orffové, pak Mucha a hodně vysoko byla i Martina Trchová, která tady na Opavsku má jméno. Navíc Martina v anketě Milana Tesaře získala ocenění deska roku a tipuji, že jí letos neuteče ani folkový anděl. Novou desku přivezou taky Ille.

Festival doprovodí různé zajímavé akce. Zaujala mne ta výtvarná…

Výtvarnice Lucie Seifertová, která je autorkou knihy Dějiny udatného národa českého, bude mít workshop, na kterém představí právě vznikající knihu Tajemná Opava, kde je zmínka i o Hradci. Bude se prezentovat i Bairnsfather Distillery, což je bylinkové království z Jeseníků, které vede strašně zajímavý chlap, Čechoameričan Kyle, který se dostal do Evropy s Mírovými sbory. Pěstuje bylinky a dělá výborné nápoje, obzvláště absinth. Budeme samozřejmě i ochutnávat. Na diskuzní scéně se objeví Michal Horáček anebo zmíněný projekt Cvičme s Kittchenem. Budeme mít výstavu i diskuzi s Jazzovou sekcí, protože letos uplyne třicet let od politického procesu s ní.

Když bude výstava o jazzové sekci, pozveš na festival někdy i jazzové kapely?

Viděl jsi sám, jaký úspěch měl Laco Deczi na Winter Edition Hradeckého Slunovratu. Fascinovalo mě, když 450 lidí tiše poslouchá hodinu a půl hudbu bez zpěvu. Takže určitě ano. Někdy bych chtěl třeba Viléma Spilku. Jazz je směr, který by na Hradeckém slunovratu určitě měl být reflektován. Myslím si, že máme natolik chytré a vyspělé publikum, že to tam prostě patří.

Hradecký slunovrat vítá i rodiny s dětmi, je to tak?

Náš festival je rodinný. Chceme, aby si všichni odnesli krásné zážitky, bez ohledu na generace. Bude připravena opět hravá dětská scéna, různé hry a velmi zajímavý bude třeba workshop Lucie Seifertové, moravskoslezský spolek pro ochranu zvířat přiveze pro děti hodného drbacího psa. Ale to není tak podstatné. Podstatné je, že tam děti můžou přijít a normálně fungovat.

Jsi velmi aktivní na sociálních sítích. Vnímáš to jako důležitý faktor, aby festival byl úspěšný a vědělo se o něm?

Ano, hodně využíváme sociální sítě. I taková ta nadšená bublina, která se kolem festivalu vytvořila, je právě jejich zásluhou. A je to vlastně i jedna z věcí, proč nás mají interpreti rádi, protože jim děláme slušné promo kolem koncertů. Nerozlišujeme až tak, jestli je to Priessnitz, nebo kapela z Open scény. Každý dostane banner, dáváme písně do playlistů na Youtube. Vyhovuje nám i to, že lidé mohou aktivně reagovat.

Takže je vše hlavně o komunikaci?

To je ten nejdůležitější faktor. Komunikace. Naši návštěvníci nám rádi píší a rádi komunikují, a to nás těší. Chceme být s nimi provázaní. Je toho hodně, co lidem chceme říct. Dano z kapely Longital mi říkal, že to vypadá, jako by festival trval celý rok. Opravdu bychom nechtěli rozlišovat na my, vy a oni. Nechceme ochranky a zbytečné mantinely. Nehrajeme si na bariéry.

Považuješ některý koncert v rámci Hradeckého slunovratu za přelomový?

Nadšená Lenka Dusilová ve velkém stanu, na zemi mezi lidmi, to bylo strašně silné. Utekli jsme před bouřkou a vznikl nezapomenutelný koncert. Nebo třeba loňský koncert Kittchena považuji za zlomový. Když jsem slyšel desku Kontakt, to bylo někde cestou v autě do Jindřichova Hradce, tak jsem si říkal, že tohle bych chtěl fakt v hlavním čase pod světly. A pak bylo hrozně krásné, jak si s Kittchenem od začátku do konce publikum ten koncert odzpívalo a nakonec Kubu vzali na ramena.

Do jaké míry je festival závislý na vrtkavosti počasí?

To je nejrizikovější záležitost. Je to šílená loterie dělat venkovní hudební festivaly. Suchá varianta v našem případě už bohužel není možná. Máme sice zarezervovanou Velkou dvoranu, ale festival a jeho publikum už přerůstá její rozměr. To by šlo před dvěma lety, ale v téhle fázi už ne. Mimochodem, nejhezčí koncert z Colours, na který vzpomínám, byl v roce 2010 Afro Celt Soundsystem, který celý propršel, a stejně nám to vůbec nevadilo.

A tvoje přání?

Ať je hezky (smích). To je jasné. Pětadvacet stupňů a polojasno by bylo ideální. Ať ta muzika hezky rezonuje, ať jsou lidé spokojení.