Nemohu dělat, že nemám radost a nejsem pyšná, říká malířka Hana Puchová před vernisáží v Domě umění

Velká výstava v Domě umění je pro mnohé ostravské výtvarné umělce vysněnou metou. Co ta výstava znamená pro vás?

Asi to mám stejně, nemohu dělat, že se mne to nedotýká a že nemám radost a nejsem pyšná. Jsem, asi všechno dohromady. Kromě toho mohu vidět poprvé své věci za zhruba posledních  deset let vedle sebe, a trochu jsem se toho bála. Výstava ale visí a myslím, že se za svou práci nemusím stydět a jsem za to ráda.

Jak jste s kurátorkou Renatou Skřebskou obrazy vybíraly? Je to průřez za posledních deset let, nebo bylo zásadnějším klíčem téma?

Od začátku jsme měly v úmyslu vystavit hlavně portréty. A to všechny, pokud to jen trochu půjde. Já o to hodně stála a Renata s tím souhlasila. Vyšlo to, dokázala dát všechny dohromady a visí tam také dost zátiší. I další, ale ty už nechci popisovat. Budu ráda, když se přijdete podívat.

Výstava dostala název Pevné vazby. A ten lze chápat různě, třeba také ironicky, protože pevné vazby nejsou nikdy tak pevné, jak se zdá. Můžete název blíže vysvětlit?

Ani náhodou to nemyslím ironicky. Samozřejmě při hledání názvu jsem myslela na cyklus Jsme tady, na ty zobrazené a taky obecně na to co nás všechny drží při sobě. A naopak. Zobrazuji převážně dvojice. Ať je to mezi nimi jakékoli, nedá se zrušit, že jsem něčí bratr, dcera, sestra. Navíc se mi zdálo, že se to nějak hodí i k těm zátiším. Já nezkoumám, jak moc je ta vazba problematická…

Je to odvážný vstup do intimního prostoru blízkých. Odmítl vás už někdo, nebo se mu nelíbil výsledek?

No, prozatím si nikdo nestěžoval. A ano, byla jsem odmítnuta. Chtěla jsem moc portrétovat tři kluky od nás ze školy. Moc se mi do toho chtělo. Dva souhlasili, ale tomu třetímu se to nelíbilo, i když jsem na něho naléhala i s pomocí jeho mámy. Řekl mi, že nechce, aby se na něj někdo díval. Nevadil mu můj styl, ale nelíbilo se mu, že bude někde viset a cizí se na něj budou koukat. Ještě mne odmítla jedna kamarádka, vlastně z podobných důvodů, myslím. Já to akceptovala. (Poznámka: Hana Puchová učí na Církevní základní škole Přemysla Pittra).

Před téměř čtyřmi lety jsme se vás v rozhovoru pro Ostravan.cz ptal, co vás v galeriích v poslední době zaujalo. Za ty čtyři roky jste určitě narazila na další díla…

Já si teď na všechno nevzpomenu, hodně se mi líbila Berlinde De Bruyckere v Rudolfinu i ve Vídni, tam taky Július Koller. Dnes krásný Antonín Střížek, vždycky dobrá Šárka Mikesková. Lenka Vítková ve Fiducii, kniha Libuše Jarcovjákové, Tereza Říčanová v Táboře a vlastně celá tamní akce Tabook. V PLATO keramika od Jarmily Mitríkové a Dávida Demjanoviče, taková střelená, ale když jsem si někdy myslívala, že bych to s tou keramikou zkusila, chtěla bych, aby vypadala takto. A taky kopa dalších, kteří mne zaujali, zrovna si na ně teď nevzpomenu, a pak toho budu litovat. (Poznámka: Výstava Antonína Střížka začíná v ostravském Domě umění 22. června).

Často jste vídána na přednáškách v PLATO či ve Fiducii, mnozí malíři ale tuhle touhu vůbec nemají, nezajímá je „celoživotní vzdělávání“ či jak to nazvat. Jak to nazvat ve vašem případě?

Jsem prostě dost zvědavá. Zajímá mne kdeco a mám také ráda ty okamžiky společného sdílení. Když lidi, třeba i neznámí, spolu něco prožijí a mají z toho radost. Jsem vděčná všem, kteří mi v tom pomáhají. Tím myslím zrovna program v PLATO či Fiducii nebo třeba koncerty, které organizuje Martin Klimeš v Domě umění. Já bych si ty věci sama bez pomoci neuměla najít.

Kurátorka výstavy Renata Skřebská o vaši malířské cestě píše: „Hana Puchová se již počátečním období prezentuje jako autorka, která vidí a především maluje ´obyčejné věci obyčejným způsobem´ a tím dosahuje ´neobyčejných´ výsledků.“ Skutečně jen tak malujete obyčejné věci obyčejným způsobem?

Myslím, že ano.

Když jsem vás požádal o rozhovor, zdůraznila jste, že „normálně chodíte do práce“. Neštve vás to, že umělec, který má výstavu v tak význačné instituci, musí zároveň normálně chodit do práce?

To jsem přece zdůraznila proto, že jste mi na to povídání nedal zas tolik času.

To je pravda, chtěl jsem rozhovor den před vernisáží. Omlouvám se.

Jinak já mám svoji práci ve škole ráda. Letos mám navíc o dost kratší úvazek, abych všechno stihla. To mi hodně pomohlo, bývalo to o dost náročnější. Navíc hoši z deváté třídy mi přislíbili účast na vernisáži, to bude přece krásné, pokud to dodrží.

V jakých relacích se pohybují ceny vašich obrazů? Třeba takto některým vašim ctitelům ulehčíme práci, protože se stydí zeptat. A koupila jste si někdy od kolegy malíře obraz?

Některé obrazy jsem darovala, taky jsem něco dostala, v Rubrumu něco vydražila. Nějaké práce jsem vyměnila. A těm, co se chtějí zeptat na cenu mých obrazů, ať se mě zeptají osobně. A nebojí se, nemají proč.

*

Hana Puchová: Pevné vazby. Dům umění v Ostravě. Vernisáž 20. června v 17.00 hodin. Výstava bude k vidění do 3. září 2017.