Fany Michalík z Limetalu: Jsem rád, že jsme se postavili na vlastní nohy. Rozchod prospěl oběma stranám

V úvodu se ještě vraťme k vašemu debutovému počinu, na kterém figuruje dvanáct písní. Nicméně kolik jste jich měli připraveno celkem? Vybírali jste pouze songy, které byly složeny speciálně pro Limetal, nebo jste pracovali i se skladbami, jejichž původ je ještě v citronovském období?

Když se v Citronu začalo mluvit o desce, každý z nás měl nachystané songy takzvaně v šuplíku. Dokonce se některé i zkoušely a natáčely, ale vývoj naznačoval, že některé by se musely dost razantně předělávat tak, aby pasovaly do nálady a stylu Citronu. I to dle mého názoru vedlo k tomu, že se nakonec naše cesty rozešly. Dnes jsem s odstupem času moc rád, že jsme tento krok udělali a hlavně ustáli. Limetal si našel svou cestu a svůj styl.

To rozhodně ano, nicméně zůstaňme ještě u debutu. Co rozhodlo pro ty písně, které jste nakonec vybrali? Byly lepší po hudební stránce, nebo vyhovovaly více dramaturgicky nebo třeba žánrově?

Některé songy byly jasné a hotové, a ty se dělaly postupně, jak to šlo a byla nálada. Jiné, jako třeba Karolína, měla několik verzí a vždy se postupovalo s velkým citem a úctou k ní samotné.

Jak naložíte s písněmi, které jste nepoužili? Vydáte je v budoucnu na druhém albu, nebo přepracujte? 

Tak je jasné, že bude-li to možné, rádi se vrátíme do studia a ty rozdělané věci dotáhneme do konce. Ale teď je čas na to představit naše společné dílo celé naší rockové obci. Jelikož se o nás v médiích moc nemluví, musíme objet celou naši krásnou zem a rozezpívat náš národ.

Debutové album inklinuje především k rocku/hard rocku. Hodláte na této vlně zůstat, nebo je možný na dalším albu i přesah do metalového teritoria? Respektive chcete vytrvat u klasického rocku/hard roku osmdesátých, devadesátých let, nebo vás lákají nějaké inovace? Nebo dokonce hledáte inspiraci u nějakých současných módních kapel, protože si říkáte, že v klasickém rocku/hard roku osmdesátých, devadesátých let už nic nového vymyslet nejde? 

Teď budu mluvit sám za sebe. Dnes je tolik kapel, že si může každý najít opravdu, co chce, ale já jsem hardrockový zpěvák a největší radost  z koncertu mám, když si lidi můžou se mnou zazpívat, vyřvat se a odejít s pocitem radosti a chuti do života. Myslím, že zla je momentálně víc než dost.

Fany Michalík na Slezskoostravském RockFestu 2017. (Foto: P. Bidzinski)

Album startuje písní Amerika, přičemž další skladba v podobně monumentálně-epickém duchu na albu není… O tom, že se píseň líbí, svědčí i fakt, že s ní začínáte vaše koncerty. Hodláte do podobných vod zabrousit i v budoucnu? Je možné, že zrovna kompozice tohoto typu budou doménou Limetalu v příštích letech?   

Jak už jsem říkal, songy vznikaly podle nálady a postupně se tvořily tak, jak plynul čas, bez kalkulace, bez vypočítavosti. Text vznikal, až když song vyjádřil mé pocity, když jsem jej zpíval svahilštinou, a je třeba říct, že se Jura (Šperl, kytarista Limetalu – pozn. autora) trefil úplně do posledního detailu.

Na albu figurují písně, na nichž se autorsky podíleli hned čtyři členové kapely, což zrovna nebývá obvyklé. Je to tím, že jste chtěli „aby každý byl na albu autorsky přítomen“, čímž jste hodlali demonstrovat vaši kolektivní soudržnost, anebo je to prostě náhoda? A na prvním místě byla kvalita písně a fakt, kdo je autorem, nehrál zas takovou důležitou roli?

Na prvním místě byl nápad, a ten se zpracovával tak, aby si každý v té čí oné písničce zahrál tak, jak to cítí, a ne že ti někdo bude stát za zadkem a do tónu trvat na tom, co on chce. Myslím si, že už jsme se natolik poznali, že skoro víme, jak kdo, co myslí a zahraje. A v tom je síla v našich písničkách. Bylo jedno, čí je jaká písnička, ale když ji nahrajeme my sami za sebe v celku, je to Limetal.

Na druhé straně je třeba zmínit, že některé vaše texty mají spíše zábavový charakter. Uvědomujete si to? Není to podle vás na škodu a zbytečné? Zvlášť od natolik zkušených muzikantů jako jste vy…  

Takto já to vůbec neřeším a stojím si za každým slovem, které tam je. Vždy se najde někdo, kdo by tam dal něco jiného a podobně a naštěstí si může udělat svoji desku. Nicméně já zpívám tak, jak já chci, a slova, kterým rozumím. Pamatuji si, jak natírali hubu za texty Kabátům, a když to dnes hraje každá zábavová kapela a zná to celý národ, tak by každá kapela málem pukla závistí. Ani já nechci dělat songy, které nikdo nezahraje nebo nikdo nezazpívá.

V pohodě, rozumím. Pojďme k dalšímu tématu, a tím je vaše podzimní koncertní turné. Můžete prozradit více? Chystáte třeba nějaké zajímavosti, včetně pódiových vychytávek, TV projekcí? Případně víte už, ve kterých městech budete hrát?

Ano, na podzim projedeme celou naši zemi a zahrajeme všechny songy z CD Limetal a  doplníme je některými písněmi i z dob Citronu. Koncerty se plánují a postupně budeme odhalovat na našich stránkách zajímavosti.

Vzhledem k časovému vytížení současného bubeníka Lukáše Pavlíka by jako host měla s vámi některé koncerty odehrát mimo jiné talentovaná bubenice Veronika Lukešová. Proč jste se rozhodli zrovna pro ni? 

Veroniku sledujeme delší dobu a je třeba říct, že je to obrovský talent, který je prostě škoda nevyužít. Sám Lukáš přišel s tím, že by ona byla dobrá volba, pokud on nebude moci s námi hrát.

Radim Pařízek a Vašek Vlasák, květen 2017. (Foto: Facebook)

Na závěr bych tu měl ještě jedno téma, které určitě bude rockové příznivce zajímat. Nedávno se na sociálních sítích objevilo společné foto Vaška Vlasáka s Radimem Pařízkem, které fanoušci hodnotili docela pozitivně. Dá se tedy říci, že dřívější nevraživost mezi oběma tábory je už pryč a dneska prostě na hudební scéně působí dvě kapely, jejichž členové mají společnou minulost, prošli stejnými kapelami, ale jinak si každá žije vlastní život, a záleží na posluchačích, na čí stranu se přikloní? A de facto i pro vás je to svým způsobem pozitivní, protože obě kapely chtě nechtě budou mezi sebou soupeřit, takže se navzájem budete pohánět k lepším výkonům.

Myslím si, že oběma stranám ten rozchod prospěl. Radim šel svou cestou, našel si k sobě muzikanty, a my jsme se nakopli k maximálním výkonům. V tom já vidím velkou sílu a energii, kterou jsme potřebovali. Dnes se na vše dívám jinak, ale jsem rád, že jsme se postavili na vlastní nohy, a důkazem je to, že se Vašek a Radim sešli v pohodě a „bez krve“ jako sobě si rovni muzikanti. Ale pusu si prý nedali.