David Bátor: Branský literární festival připomene Petra Bezruče a představí i jeho neznámou báseň

Proč ne Branecký, ale Branský literární festival?

Adjektivum branský se nachází v  prvním vydaní Slezských písní. Konkrétně jde o báseň Sedm havranů. Ve vysvětlivkách Slezských písní se píše: „Hanuša je lesnatý vrch nad osadou Brankou. Adjektivum zní branský. Tak dobře mluví prostý lid domorodý. Inteligence a žurnalistika říkají ovšem chybně branecký.“ Osobně si neumím představit, že by literární festival měl nést jméno jako známá fabrika na součástky do aut. Ptal jsem se i pamětníků z Branky a všichni shodně tvrdili, že adjektivum branský patří do slovníku jejich otců a dědů, že tedy Branský kopec a Branská škola jsou ustálená slovní spojení ještě z dob Rakouska-Uherska. Bezruč toto adjektivum pouze objevil a odposlechl z řeči lidu (nikoliv vymyslel).

Je pozoruhodné, kolik básníků se kolem Branky pohybuje. Kromě vás tu žije ještě Radek Glabazňa, z blízkého Hradce nad Moravicí pochází Vít Slíva. Byl tento fakt hlavním impulsem pro vznik festivalu?

Prvotním impulsem pro vznik festivalu byl slezský bard Petr Bezruč, jeho pobývaní v Brance a setkávání s přáteli z uměleckých kruhů. Původně se festival měl dokonce jmenovat Bezručův Maršovec (Maršovec je místo, které se nachází na cyklostezce na pravém břehu řeky Moravice, která vede do Kylešovic. Bezruč se zde rád toulal, hledal inspiraci a někdy se i koupal na Adama, čímž jistě pohoršoval nejednu zbožnou selku). Nápad na vznik festivalu jsem nosil v hlavě několik let. Až v roce 2015 mě oslovil dobrý soused Vladimír Vícha, sehnal někde pár drobných a jelo se z kopce. Tehdy nebylo zajištěno ani občerstvení, vše se dělalo na poslední chvíli. Vůbec žádná propagace. Ani v novinách. Nikde. Vařili jsme víno z holé vody. První ročník tedy vznikl během tří týdnů doslova na koleně. Přesto na něj přišlo asi 30 lidí. Sám se tomu dodnes divím. Takže tím prvním impulsem pro vznik festivalu bylo setkávaní slezského barda s umělci v Brance. Proč tedy nepokračovat v jiné době podobně, ale přitom docela jinak?

Pořádat literární festival na vesnici, kde každý zná každého, je něco jiného než třeba v Opavě. Jaká úskalí nebo naopak radosti to obnáší?

Radosti jsou vždy na závěr po festivalu, když člověk vidí spokojené návštěvníky. Tehdy si říkám, že to má pořád smysl. Těch úskalí je bohužel víc. Například nezájem místních lidí. Ale o tom raději pomlčím. Chápu, že dnes literatura nepřitahuje davy. Ale možná to tak bylo vždy. Nemá smysl se nad tím pozastavovat. Je třeba jít dál.

Za ty dva roky se na festivalu vystřídalo mnoho autorů. Na které vzpomínáte nejraději?

Na básníky Karla Čížka a Lukáše Bártu z ostravské Bezejmenné skupiny. Dále pak na básníky Petra Hrušku, Jakuba Chrobáka a na našeho duchovního otce, básníka Víta Slívu, který loni uzavíral druhý ročník našeho festivalu. Rád vzpomínám i na vystoupení ostravské básnířky Kristýny Svidroňové.

Letošní třetí ročník se nese ve znamení 150 let od narození Petra Bezruče, který v Brance také pobýval, jak jste již zmínil. Jaký měl k tomuto místu vlastně vztah? A podepsalo se nějak na jeho díle?

Bezruč měl k Brance vřelý vztah. V roce 1930 přechodně bydlel v naší Základní škole (k této škole položil základní kámen v roce 1913). Zde také napsal svou Stužkonosku modrou a několik dalších básní věnoval místním lidem. Nacházejí se v rodinných archivech. Poté bydlel v tzv. letním bytě u učitele, národního buditele a kamaráda Čeňka Kanclíře. A na zahradě u Kanclířů se tehdy scházela zajímavá umělecká společnost. Chodil zde např. slezský malíř Valentin Držkovic a mnozí jiní umělci. Ale o tom jsem se již zmínil výše. Nyní se tedy podobná setkávání odehrávají v zahradě místní školy a jsou součástí našeho literárního festivalu.

Přiblížíte body programu, které v sobotu připomenou tohoto barda slezského lidu?

Ano, rád. Festival uvedu Bezručovou básní, která se týká řeky Moravice a Hradce nad Moravicí. Potom bude následovat vystoupení nevidomého herce a recitátora Tomáše Koliandra. Ten nám zarecituje úryvek z rozsáhlé Bezručovy básně Stužkonoska modrá. Poté budou recitovat čtyři děti ze Základní školy v Brance pod vedením paní učitelky Martiny Kazbundové. Každé dítě si osobně vybralo jednu báseň od slezského barda: Nela Markusová – Jen jedenkrát, Daniel Plachký – Maryčka Magdonová, Daniel Gracin – Ostrava, Marek Nevola – Život ženy. Poslední báseň nebyla dosud nikde publikována, pochází z pozůstalosti paní učitelky Martiny Kazbundové. Básník Petr Bezruč ji osobně věnoval její babičce. Pro mě to bylo veliké překvapení. U Bezruče lze zkrátka stále objevovat zapomenuté verše. A v Brance jich je určitě hodně.

Slezska se držíte i při výběru současných autorů. Z Opavy přijede Ondřej Hložek, z Ostravy Roman Polách a Yvetta Ellerová… Je Slezsko hlavním kritériem při výběru autorů?  

Bylo. V dalších ročnících tomu tak nebude. Tedy nemělo by být. Ale je to zase otázka peněz. Pokud máte nízký rozpočet a žijete jen z podpory obce a několika osvícených mecenášů, tak nemůžete zvát autory a hudebníky z Brna, Prahy a odjinud, protože je prostě a jednoduše nemáte z čeho zaplatit. Takže bychom se příští rok pokusili oslovit i více sponzorů. Třeba to vyjde a pozveme i legendární Plastiky. Moc bych si to přál.

Jediným neslezským autorem a zároveň vrcholem programu bude letos Pavel Kolmačka. Jakou poezii s sebou přiveze?

Pavel určitě představí průřez celou svou tvorbou. Na jeho vystoupení se velmi těším.

Loni festival doplňovala i výstava výtvarných děl. Můžeme se i letos kromě hudebního doprovodu Dominika Fajkuse a Jana Hanouska těšit na podobné překvapení?

Bohužel ne. Loni se to vůbec neosvědčilo a jen to zbytečně tříštilo pozornost publika. Navíc instalace v tělocvičně místní školy byla velikým zklamáním. Obrazy a kresby nebylo možné nikam zavěsit. Takže tam jen tak ležely nebo postávaly, což mi připadalo krajně nevkusné. Toho bychom se chtěli pro příště vyvarovat. Takže jen literatura a hudba.

Jak to vidíte s Branským literárním festivalem do budoucna?

Netuším. Záleží to na obci. Dosud nás podporovala a podílela se i na organizaci festivalu. Ale blíží se obecní volby. A já jen pevně doufám, že lidé nezvolí nějakého pitomce, pro kterého je kultura španělskou vesnicí. Ještě příští rok festival určitě bude, protože obecní volby jsou někdy v říjnu 2018 a náš festival bývá většinou v létě. Potom se uvidí. Každopádně budeme vždy bojovat za to, aby se tento literární festival udržel a stál tak jako dosud stranou vší politiky a byl i nadále zaměřen pouze umělecky.

Branský literární festival se uskuteční v altánu před Základní školou v Brance u Opavy 17. června 2017 od 16 do 20 hodin.