Sochař Martin Kocourek v ostravské Industrial Gallery obnažuje existenci až na dřeň

Autorova tvorba se v části opírá o práci s kovem a zabývá se hledáním potenciálu jeho estetického výrazu, za čímž můžeme hledat otisk studia na střední škole zaměřené na uměleckoprůmyslové zpracování kovů. Východiskem sochařových tvůrčích postupů je rovněž téma spirituality, často implementované právě do zrezivělých kovových objektů, což utváří kontrastní napětí ve vnímání této sémantické oblasti. Recyklace, postprodukce či estetická nástavba jsou další klíčové pojmy, jimiž lze Kocourkovu tvorbu charakterizovat.

Jinými slovy, autor interpretačně vepisuje existenciální a náboženská témata do atypických materiálů a již existujících objektů denní potřeby a využívá silného výraziva vyplývajícího z jejich patiny. V neposlední řadě pracuje s dnes velice obvyklou strategií vizuální blamáže, kdy se v prvním plánu vnímané popelnice, pneumatiky a disky kol záhy mění na monstrance či relikviáře, starožitná okna jsou svébytnými rámy pro další vizuální instalace a lightboxy, z plechovek a sudů se zase stávají rytířské helmy.

Měsíc vyprojektovaný na tabulky oken jakožto světelná instalace v konkrétních budovách veřejného prostoru může dosti otřást stabilitou pozorovatele, a to především tehdy, když je skutečný měsíc opravdu na obloze, ovšem v pozici zcela vylučující jeho odraz v okně. Výraznou polohou autorovy tvorby jsou dematerializované subtilní sochy povětšinou trav, květin a rákosí, svým charakterem odkazující na výtvarné tendence 60. let. 20. století.

Výstava s názvem Nelítostný reprezentuje nejaktuálnější autorova díla, v nichž jsou vyjadřovací prostředky drženy v minimalistických a úderných otěžích. Slovo nelítostný můžeme v opisu číst jako osobní, otevřený, nekompromisní, a přesně takto úsporné a jaderné instalace lze na výstavě najít.

Malý prostor Industrial Gallery nabízí relativně stísněné podmínky a vlastně může vyznít bizarně, že se zde prezentuje tvorba sochaře. Tuto výzvu ovšem autor zdolal a nabídl nám nikoliv sochy jakožto hmotné monumentální objekty, ale spíše drobné práce nesoucí silné obsahy.

Něha a křehkost se snoubí se surovostí, to je princip autorovy tvorby, který je obsažen i v jeho nejaktuálnějších dílech. Pokud vcházíme na výstavu, musíme překročit Válečné pole, čili přímo na podlaze instalované stylizované makety zbraní. Úspornou formou svařovaných trubek a hranolků do podoby zbraní je dosaženo kýžené emocionality, která je až nepatřičně naléhavá a nelítostně nás vtahuje do přímé konfrontace, o níž můžeme doslova zakopnout.

Martin Kocourek: Válečné pole, 2017 (Foto: J. Michna)

Autorova oblíbená estetická forma subtilních stébel trav a rákosů, často v minulosti interpretovaných v kovovém materiálu je na výstavě zastoupena instalací s názvem Podzim. Houba jako aluze vodou nasáknuté podzimní krajiny a z ní „vyrůstající“ naturální trávy, kontrast umělého a přírodního v esteticky vyvážené kompozici. Křehký objekt lahodící oku.

Martin Kocourek: Podzim, 2017. (Foto: Jaroslav Michna)

Silným až obsesivním tématem autora je vztah k ženám, a to jak na bázi ryze osobní, tak v obecném slova smyslu. Ani toto téma na výstavě nechybí. Koncept mezilidských vztahů položený na nosném pilíři sexuality vyjadřuje objekt Špatná postel. Vidíme a cítíme živost výjevu in situ. Rozestlaná postel není jednolitou útulnou plochou pro sdílení intimního partnerského života, ale tvoří jí dvě matrace oddělené pokřiveným a tedy snad i letitým pletivovým plotem. Jak lapidární a silné výtvarné gesto se silným intersubjektivním přesahem.

Martin Kocourek: Špatná postel, 2017. (Foto: Jaroslav Michna)

Záznam vztahu, jako zhmotněná vývojová fluktuace, evokující jednotlivé fáze, prostorový dematerializovaný objekt propojený dvěma samostatnými liniemi železa. Je to jakási mapa vztahu, jejíž složitost jdoucí na dřeň musí zasáhnout každého pozorovatele v jeho vlastním osobním zakoušení světa. Silné existenciální gesto maskované do výjevu obvyklého spíše z prostředí sběrných surovin. Železo kreslící život.

Martin Kocourek: Záznam vztahu, 2017. (Foto: Jaroslav Michna)

Na výstavě je přítomno i autorem často zpracovávané náboženské téma. Ukřižování nabízí v malém nástěnném objektu sugestivní zkratku se silnou naturální výpovědí. Konfrontuje diváka s křesťanskou symbolikou ve zcela originálním a svébytném pojetí. Je zde přítomna skutečná lidská bolest, odkaz na ohromné Kristovo gesto i na církevní paradigma vepsané do knihy Nového zákona. Úsporné, úderné, vypjaté a exaktní.

Martin Kocourek: Ukřižování, 2017 (Foto: Jaroslav Michna)

Výstava Nelítostný obnažuje na malém prostoru velká existenciální témata sdílená většinovou společností. Může diváka zasáhnout svou přímočarostí, nekomplikovaností a vizuální hravostí. Úspornost vyjadřování i malé množství vystavovaných děl nabízí možnost o to více proniknout do zákoutí životních situací.

Martin Kocourek prokazuje, že je umělcem života v jeho všeobjímajícím plynutí, hledá prostřednictvím redukovaných gest cestu k vnímateli a jeho vnitřním hnutím. Před instalacemi a objekty stojíme pevně na zemi, pozorujeme a prožíváme svou vlastní existenci, spiritualitu, sexualitu, ale i pozice jisté banality. Šperkař a sochař Kocourek zná sílu materiálové výpovědi a vtahuje nás do její podstaty, plasticitu někdy popírá, někdy zdůrazňuje, každopádně se pohybuje v pozici srozumitelného a na dřeň jdoucího výtvarného konceptu, jehož lze jen v určitých uvozovkách nazývat sochařstvím.

Martin Kocourek: Nelítostný. Industrial Gallery, Zahradní 10, Moravská Ostrava. Výstava trvá od 13. června do 7. července 2017. Otevřeno vždy od pondělí do pátku od 10 do 18 hodin.