Cirkulum 2017: Na noční obloze v Porubě zářila nevídaná akrobatická Dream Show

Hloučky lidí korzující od kruhového objezdu směrem k VŠB-TU potkávaly živé sochy, siláky, akrobaty, akrobatky, žongléry, klauny, klaunice, provazochodce a ještě mnohem roztodivnější postavy pozvané přímo z říše fantazie. Patřil k nim například dřevěný baron Otto plující vzduchem nebo samolibý muž-pejsek Hobo šplhající po čínské tyči, ale také dvojice bláznivých uklízečů Herman a Henriette či neméně potrhlé duo hudebních komiků Gogol a Mäx. Po nedaleké univerzitní půdě se dokonce proháněl legendární zbojník Jánošík s dráby za zády.

Dream Show, tedy v Ostravě zatím nevídaná akrobacie na jeřábu ve více než třicetimetrové výšce, patřila k dlouho dopředu avizovaným atrakcím Cirkula. V sobotu večer ji nezhatilo ani rozmarné počasí, které předtím nečekaně ukončilo hned několik pouličních vystoupení. O půl desáté i nebe zpozornělo, a tak Cirkus trochu jinak mohl dostát svým závazkům. Tisíce lidí stojící na kruhovém objezdu a v jeho okolí sledovaly tanečníky balancující opravdu velmi vysoko. Rameno jeřábu se mohutně tyčilo nad horizontem a po navijáku se k jeho vrcholu dostali účinkující během pár vteřin. Tady už ale setrvali mnohem déle a ve světle reflektoru tančili bez půdy pod nohama, elegantně a s rozvahou.

Dream Show na festivalu Cirkulum. (Foto: Jiří Kohoutek)

„Parádní rozhled, komfortní výška a moc pěkná atmosféra,“ prozradila své dojmy akrobatka Leona Macurová, jedna z těch, kteří v ten večer vystoupali do výšin a ještě u toho dokázali vykouzlit poutavé kreace. Dominantu show tvořila akrobacie na šálách, červené a modré, došla ale také na akrobacii v kruhu a ve smíšené dvojici. Na závěr pak vylétla na vrcholek akrobatka v krychli.

Na Dreamshow se podílelo česko-holandské uskupení, které se věnuje novému cirkusu, jmenovitě Alžběta Moravcová, Leona Macurová, Paul ven der Maat, Michaela Aerial, Miss Eva Blue, Altrego, Altregom a hosté. Navíc v promyšlené dramaturgii začínající na pevné půdě nechybělo ani klaunské intermezzo v podání festivalového moderátora Jiřího Krupici. Ten diváky za chladného večera rozehřál pohybovou akcí ironicky parafrázující motiv deště a zmoknutí. Publikum mohlo být spokojeno zejména s vizuálním zpracováním Dreamshow.

„Je tady trochu zima, sluníčko se nám nějak schovalo a léto dnešek moc nepřipomíná. Jaká byla atmosféra, musí posoudit diváci, pro mě se jednalo o neuvěřitelný zážitek, i když technicky velice, velice náročné číslo, protože nikdy nemáte tolik času na přípravu, kolik by bylo ideálně potřeba. Ve čtvrtek jsme zkoušeli sice až do večera, ale tyto věci potřebují svůj čas. Přesto naši artisti předvedli úctyhodné výkony. Myslím si, že z vizuálního hlediska bylo Dreamshow nádherné,“ uvedl bezprostředně po skončení vzdušné akrobacie ředitel festivalu a principál ostravského Cirkusu trochu jinak Václav Pokorný.

Makedonský žonglér Arlekin. (Foto: Jiří Kohoutek)

Atmosféra chladného sobotního večera byla téměř magická a přispěla k ní také vizuální kreace německých umělců Altrego, kteří na festivalu ovládli vzdušný prostor už během dne, když na Hlavní třídě předváděli show s názvem Baron Otto von Tounix. Loutka dřevěného Otty pluje či pádluje na loďce zavěšená pod horkovzdušným balonem, okázale vedena za dohledu všudypřítomných bodyguardů Viktora a Dirka.

„Myslím, že lidi se bavili, a to je to hlavní, děláme to pro ně. Cirkulum navštěvují úžasní umělci, kteří předvádějí pro mě neuvěřitelná vystoupení. Festival je natolik inspirativní, že se na něm nabíjím dopředu na celý rok,“ prozradil své pocity moderátor, herec a klaun Jiří Krupica.

Přestože sobotní počasí bylo méně vstřícnější, pátečnímu zahájení, ale i nedělnímu závěru více než přálo. Velmi vydařená byla už v pátek zahajovací show argentinského dua Cio Rampante na Alšově náměstí. Florencia a Luciano spojili klaunskou pantomimu s prvky nového cirkusu. Žonglování s klobouky střídala akrobacie v kruhu, stojky na ramenou nebo rukou partnera. Na své si přišli dospělí i děti, některé z nich byly zapojeny přímo do akce.

Poté se na scéně objevil Paolo Locci, nefalšovaný Ital z Turína. S publikem si pohrával ještě více než argentinští kolegové. „Ukažte mi svou energii!“ vyvolával potlesk, jakoby se mu jinak do šaškování ani nechtělo. Teprve pak se začal líčit a maskovat, až se z něj stal sympatický leč poťouchlý pejsek v beranici, s jedním uchem nahoru, druhým dolů.

„Tuto show provozuji dva roky, vytvořil jsem pro ni postavu jménem Hobo, což je klaun připomínající psa. Je to postava tvořená člověkem, ale myslí jako čtyřnohé zvíře. Je to možná podivné, ale mě takovéto rozpolcení imponuje, člověk a pes v jednom těle. Ne že by neměl rád děti, ale říkám jim, hele ty zůstaň tam, já budu tady,“ uvedl Paolo Locci pro Ostravan. Okomentoval tak svůj osobitý způsob chování, například když dětem nabízí pamlsky, ale nakonec podanou ruku stáhne a sladkost sní sám. Bylo zajímavé sledovat tváře napálených, ale i to bylo součástí Locciho show.

Paolo Locci. (Foto: Jiří Kohoutek)

On si své vystoupení užíval do posledního okamžiku, zvláště když pozvolna stoupal krok za krokem až na vrchol čínské tyče, trůnící uprostřed Alšova náměstí. Na jejím vrcholku jej spolehlivě udržel dostatečný potlesk, a pokud slábnul, Hobo se neváhal vydat zpět do přízemí, připraven opět kdykoliv ladně vyšplhat na svou vyhlídku.

Ti, kteří zavítali na Cirkulum v sobotu už na Hobovy kreace mnoho štěstí neměli. Vystoupení sice Paolo hodně urychlil, přesto jej z rozdělané práce odvolal náhlý déšť. „Naneštěstí uprostřed začalo pršet, a tak jsem musel své vystoupení ukončit. Nebudu moci vystoupit zřejmě ani na večerní show, protože mám promočené oblečení, které do té doby neuschne. Přesto jsem moc rád, že mě na ostravský festival Cirkulum pozvali. Myslím, že je moc povedený, velký a je na něm hodně lidí, kteří jsou evidentně šťastní a užívají si naplno zdejších vystoupení. Je to opravdu super. Škoda, že se tady nemohu déle zdržet, ale hned po Cirkulum odjíždím na jiný festival v Belgii poblíž města Boom,“ prozradil sympatický Turíňan.

Po originálním Hobovi a argentinském duu se do třetice k pouličním umělcům ze světa přidal Kanaďan říkající si Mighty Mike. Připomínající siláka v duchu Pepka Námořníka, v archaických pruhovaných pánských plavkách a s věčným úsměvem na tváři podroboval své neuvěřitelné síle koňskou podkovu nebo hrací karty. Vše ohnul nebo roztrhnul, k žonglování si přibral bytelné kladivo anebo do vzduchu posílal těžké bowlingové koule.

Nakonec z publika vytáhnul půvabnou slečnu, aby pro ni připravil karetní kouzlo, ovšem s patřičnou dávkou legrace a za sympatického používání pár českých slovíček. Vtip, hraná nemotornost a neotřelá síla mu propůjčily srdce diváků jako na dlani.  Nakonec ale ani pevné svaly proti přírodě nešlo napínat donekonečna, a tak i Mikea v sobotu zahnal déšť. Nevadí, o to lépe je, když pouliční umění vzkvétá na porubské La Ramble v cyklických termínech a vystoupení pod širým nebem se opakují po tři dny.

Duo Comic Casa. (Foto: Jiří Kohoutek)

V sobotu dále vystoupilo duo Gili a Karin pod střechou nově postaveného šapitó, a to s pořadem Duo Comic Casa. Na jevišti tvoří svérázný komediantský pár kutila a uklízečky Herman a Henrietta. Nebojí se ničeho a nejlépe si poradí s popelnicemi, košťaty nebo třeba s čistícími zvony. Vtipná parodie připomíná kombinaci klauniády s předměty běžné domácnosti, i když na jejich výkony si troufne málokdo. Ale třeba pád do odpadkového koše nebo nabodnutí se na zvon zvládnete hravě. V případě cirkusového šapitó jde ovšem o ještě větší legraci, spojující možnou zkušenost publika s virtuózním provedením umělců. Umělci bavili děti i dospělé, některé navíc pozvali na pódium k menší interakci a asistenci na složitějších výkonech, třeba už ve zmíněném žonglování anebo při podržení žebříku.

K nejprestižnějším vystoupením na festivalu Cirkulum patří od loňska ta pod kamennou střechou, konající se zároveň na univerzitní půdě, tedy v aule VŠB-TU. Tady program vrcholil v pátek i v sobotu. Českou premiérou inscenace Younak a klauniádou „Humor in koncert“, rovněž v prvním uvedení na české půdě.

Jedinečné zpracování slovenské legendy o zbojníkovi Jánošíkovi pod názvem Younak se odehrávalo pod přímým dohledem renomovaného režiséra Adriána Schvarsteina. On sám se objevil v roli drába a publikum bavil svým přísným pohledem, unášel některé divačky a přesazoval je v hledišti podle svých představ. Hrát se začalo už ve chvíli, kdy ještě publikum čekalo přede dveřmi sálu. Pokračovalo se v dynamickém tempu a závěr patřil společnému mumraji. Kdo chtěl, mohl si zatančit s herci a akrobaty na pódiu. Netradiční spojení cirkusu a folklóru vtáhlo diváky do hry pomocí akrobacie a pohybového divadla s využitím prvků commedie dell´arte. Celkový drive představení podporovala živá kapela složená z dívek a hrající na lidové nástroje. Tvůrci vsadili na inovaci historie a z ikon si udělali osvěžující legraci plnou skoků a přemetů.

Atmosféra starých cirkusových manéží a setmělých kabaretů na Cirkulu spolehlivě ožila o pouhý den později, a to překvapivě i v tak odtažitém prostředí jako je moderní škola. Gogol a Mäx, dva němečtí komedianti (pravými jmény Christoph Schelb a Max Albert Müller) s nesmírným hudebním talentem více jak hodinu dokazovali, že vážná hudba ve spojení s komikou skutečně nezná hranic. Publikum mohlo jenom minutu od minuty žasnout nad jejich vynalézavostí a nad tím, jaký nástroj se na scéně ještě objeví a jak bude použit.

Provazochodec na festivalu Cirkulum. (Foto: Jiří Kohoutek)

Kdo neměl na vstupné nebo dostatek času, mohl si neméně poutavých výkonů užít třeba i jen na pár minut v městské zeleni s živými sochami. Ani ony to však neměly lehké: „Včera bylo z horka na umření, dnes je zima, naštěstí pořád neprší. Když už mi bylo moc chladno, až jsem se třepala, tak jsem hru přerušila,“ prozradila jedna z pouličních umělkyň, stříbrná živá socha Tereza Borková z Cirkusu trochu jinak.

Když sedí nehnutě na ulici nebo trávníku a kolem pokřikují ratolesti, musí si umět svou situaci ulehčit. „Nejlépe je dívat se na jeden bod, ať si odmyslíte ostatní kolem. Pak už je to jenom na vás, o čem přemýšlíte. Některé děti jsou vlezlé, že začnou brát i klobouky, ale jinak si jejich rodiče dávají pozor, aby na mě nešahaly,“ usmívá se dívka, která na Cirkulum pracuje dle potřeby s dětmi, a to jako mim anebo vytváří právě živé sochy.

Cirkulum se ve své šíři nedá jednoduše popsat, jeho program je natolik pestrý, že nabízí řadu jiných vystoupení, dokonce i koncerty, například ten v podání písničkáře s kytarou a foukací harmonikou Michala Horáka. Některá jména nejsou světová, přesto i jejich nositelé pobaví. Například duo Angry Clowns si připravilo žonglování v páru s prvky němé grotesky. Tady sem tam nějaký ten pád ani nevadil, navíc je nápaditě doplnil žonglér s tyčí říkající si Peetik, který svůj nástroj k hlasitému údivu kolemstojících hravě ovládal i na zádech nebo i na hlavě.

Zejména v tropickém vedru to na porubském bulváru vypadalo jak v exotické krajině, jen kdyby tady ještě sloužila nějaká ta fontána k tolik potřebnému osvěžení a lepší dopravní spojení z jiných částí Ostravy. Fontánu zastoupila sice aspoň cisterna s pitnou vodou, na ty, kteří po skončení festivalu večer cestovali na druhý konec města, čekalo ale až více jak hodinové martýrium v několika zřídka navazujících spojích. Naštěstí zážitky z vystoupení byly o hodně silnější.

„Nevíme, kolik k nám zavítalo návštěvníků, a nerad bych zkresloval počty, rozhodně to byly tisíce. Na představení v aule přišlo mnohem více lidí než loni, stejně tak šapitó bylo vyprodáno. Zájem o scény roste, včetně naší novinky, kterou je právě šapitó. Sny se nám plní, ale v praxi je není jednoduché prosadit, příště se budeme i přesto snažit o ještě větší kvalitu, zejména v technickém zázemí festivalu,“ dodává Václav Pokorný, ředitel festivalu.