Skončil hudební maratón Janáčkův máj. Festival, který přesvědčivě kráčí správnou cestou
10.6.2017 13:51 Milan Bátor Hudba Recenze
V pátek večer skončil v Ostravě mezinárodní festival Janáčkův máj. Festivalové adieu znělo ve francouzských i německých barvách. Dva Francouzi, dirigent Philippe Bernold a klavírista Jean-Philippe Collard spolu s Janáčkovou filharmonií uzavřeli dvaačtyřicáté dějství této hudební přehlídky. Pojďme se ohlédnout nejen za posledním koncertem.
Jean-Philippe Collard během závěrečného koncertu.
Foto: Lukáš Tížek
Janáčkův máj letos provázela invenční dramaturgie a mnohdy skutečně nevšední hudební výkony. Hned zahajovací koncert nastavil velmi vysokou laťku díky špičkové interpretaci violoncellisty Petra Nouzovského v koncertu Bohuslava Martinů. Nouzovskému v sólovém kontextu konkuroval pianista Andrew von Oeyen, který s PKF Philharmonia ukázal brilantní klavírní techniku a nevídanou dynamickou šíři své hry.
Z houslových recitálů dvou známých českých houslistů Pavla Šporcla a Ivana Ženatého zaujal svou mimořádnou kvalitou, znamenitou hudební výstavbou a sehraností zejména koncert Ivana Ženatého, který se prezentoval v noblesní, vytříbené interpretační rovině. Sólové koncerty pokračovaly a jejich gradace ještě rostla: za vrcholy festivalu lze označit klavírní recitál Lukáše Vondráčka a pěvecký galakoncert amerického tenoristy Lawrence Brownleeho.
Vysokou úroveň měl také koncert Pražského filharmonického sboru se sbormistrem Lukášem Vasilkem, který po dlouhých letech v Ostravě rozpoutal zvukově a rytmicky úžasnou Svatbu Igora Stravinského. Podnětná dramaturgie bohužel nenašla odezvu v příliš hojné návštěvnosti tohoto koncertu, jinak ale lze zodpovědně říct, že naprostou většinu festivalových koncertů provázel obrovský zájem veřejnosti.
To lze říci o barokní opeře Acis a Galatea Georga Friedricha Händela, v níž se zaskvěla mladá ostravská sopranistka Patricia Janečková. Ocenit je třeba rovněž edukační rozměr festivalu, protože opera se hrála rovněž dopoledne pro dětské publikum. Originalita festivalu nechyběla ani v Opavě, kde v provedení perfektně hrající Poznaňské filharmonie zazněl další vzácný skvost: Harnasie (Zbojníci) Karola Szymanowského.
Kromě klavíru a houslí se v sólové roli představil poměrně vzácný fagot. A zahrál na něj interpret nad míru povolaný – první fagotista Berlínské filharmonie Mor Biron. Také Andrey Baranov ukázal, že houslové umění nijak nezhyne na úbytě a že mladí houslisté se snaží dosáhnout skutečně špičkové interpretační úrovně. Tu jednomyslně potvrdil také kytarista Lukas Kuropacewski, jehož kytarový recitál v Kuníně navštívil i sám festivalový prezident Ivan Ženatý a zřejmě dobře věděl proč. Polský virtuóz ukázal, že kytara v těch nejlepších rukou může jako sólový nástroj úplně hladce konkurovat klavíru či houslím.
Závěrečný koncert se uskutečnil v pátek v Domě kultury města Ostravy. Janáčkova filharmonie nejprve pod taktovkou známého francouzského dirigenta a flétnisty Philippa Bernolda zahrála pátou symfonii Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Hru filharmoniků provázela jistota v melodických linkách, precizní sehranost a přehledná stavba, která našla nejlepší výstižnost v první a druhé větě. Následovaly Symfonické variace pro klavír a orchestr Césara Francka, které zahrál pianista Jean-Philippe Collard. Bohužel skladba doyenovi francouzské klavírní školy příliš nesedla. Jeho hru provázela řada chyb a dynamicky nevýrazná stavba. V klíčových momentech neprojevil Collard patřičnou rytmickou souhru s orchestrem. Podstatně lépe se pianista představil v Ravelově klavírním koncertu pro levou ruku, kde našel potřebnou jistotu a elegantní barevný úhoz.
Bolero téhož autora celý festival Janáčkův máj přesvědčivě uzavřelo. Nutno podotknout, že festival letos v mnohém více potěšil než zklamal. Janáčkův máj nežije z podstaty, ale přináší do Ostravy a celého kraje velmi hodnotný a mnohdy vzácný program. Potěšitelné je, že se nezdráhá nasadit také méně zavedené nástroje jako fagot a kytaru (oba koncerty byly velmi slušně navštíveny). Oceňuji rovněž možnost vyslechnout tři vrcholné symfonie Felixe Mendelssohna v provedení třemi různými orchestry. Tohle je cesta, po níž by měl festival kráčet. Buďme rádi, že se tak děje, a přejme si, aby vynikající pověst festival Janáčkův máj potvrdil také v příštím roce.
Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.