Arnošt Vašíček otevřel Muzeum záhad a tvrdí: Hunský král Attila je pohřben nejspíš u Frýdku-Místku

Muzeum záhad je určitě jedinečné v tom, že na rozdíl od jiných institucí tohoto druhu reflektuje i lokální záhady. Podle jedné z tvých domněnek byl někde na území Moravskoslezského kraje pohřben hunský král Attila. Co je v tomto mystériu nového?

Pátrání po hrobce krále Attily jsem popsal v Labyrintu záhad, knize, která mi vyšla v minulém roce. Vycházím z toho, že se v pozůstalosti jednoho znalce objevily informace, že by Attila měl být pohřben u Frýdku-Místku. Považoval jsem to za naprostou kravinu, ovšem později se moje jistota, že jde o nesmysl, začala rozplývat.

Jak je vůbec možné, že Attilu pohřbili právě tady?

Na podzim roku 452 chtěl Attila vypálit Řím. V jeho vojsku ale vypukla jakási infekce, tak se stáhnul někam na sever od Itálie. Kde přečkal zimu, nevíme. Bylo to na území dnešního Rakouska, nebo až u nás? Na jaře, přesně 15. března 453 Attila umírá. Na jakém místě tehdy tábořil, se nepodařilo zjistit. Největší archeologické nálezy z té doby pocházejí z Jakuszowic, které leží v Polsku, asi 7 km od našich hranic. Pokud Attila táhnul zrovna tam, přes hory se svými vozy nemohl. Musel využít klasickou jantarovou stezku přes Moravskou bránu. Právě na jejím okraji se tyčí zmíněný kopec.

Není tahle domněnka až příliš málo na přesné určení místa? 

Tohle samo o sobě by fakt nestačilo. Hunové na radu čaroděje Attilu pohřbili v záři slunce i ve třpytu měsíce, což znamenalo, že byl uložen v zlaté i stříbrné rakvi. Zároveň měl být jeho hrob situován pod zem i pod vodu. Pověst vypráví, že objevili kopec, na jehož úpatí tekla řeka, tu odklonili, vykopali chodbu do útrob této přírodní mohyly, na jejím konci postavili z kmenů pohřební komoru, pohřbili Attilu, chodbu zasypali a řeku zase vrátili do jejího koryta. Navíc se v blízkosti měly nacházet ještě dva další vodní toky. Kopec, který byl v pozůstalosti našeho badatele popsán, je situován stejně. Obepíná ho řeka, do které se vlévá bezejmenný potok a ten se následně vlévá Ostravice. Navíc velmi strmá strana kopce je orientovaná přímo na východ a Atila musel být pohřben tak, aby mu slunce svítilo do očí, protože bylo jeho symbolem.

To je pěkná představa, předpokládám, že máš i další indicie, které tuto teorii nějak potvrzují…

Samozřejmě. Hunové několik dnů po pohřbu přinášeli oběti. Uctívali živly a každý z živlů musel ze zesnulého panovníka něco dostat. Duše odešla do vzduchu, tělo pohltila země a po pár dnech spálili králova koně. Tahali s sebou zvláštní velké, úzké hrnce, neví se, k čemu sloužily. Když ale král zemřel, jeho kotel byl rozbit a hozen do vody.  Střepy z takového hrnce byly nalezeny na našem území. Všechny u Horního Benešova, největší z nich je v depozitáři Slezského zemského muzea, jiný se nachází v muzeu v Krnově, další je v Bruntále.

Jaká je pravděpodobnost, že Attilův hrob bude nalezen?

Řeknu to takto – o skutečnosti, že tady byl pohřben nějaký významný Hun, se nedá pochybovat. Jestli to byl Attila, nebo někdo jiný, to už je druhá věc. Máme několik metod, které se dají použít, včetně georadaru. Uvidíme, jestli to k něčemu povede, ale to už není důležité. I tak to bude krásné dobrodružství. Rozhodně chci o pátrání po Attilově hrobu natočit dokument.

Je Moravskoslezský kraj, kterému jsi věnoval televizní seriál a teď i muzeum, skutečně pravým místem pro centrum záhad? A je takovým nejlepším místem Slezskoostravský hrad?

Někteří senzibilové říkají, že tady vnímají zápornou energii, ale já se zde cítím dobře. Faktem je, že v původní části hradu, kde jsme s budování muzea začínali, zjevně působí neznámé síly. Přijmout nás nechtěly a dávaly nám to dost znát. To rozhodně není jen historka pro pobavení vašich jedinečných čtenářů, ale fakt. Když jsme začínali instalovat první část expozice, mumie, které byly součásti síně Strážce duší, cosi vyrvalo z nosníků ve zdi. Opravili jsme to a druhý den se situace opakovala. Jindy jsme zase našli masku a kamenné hlavy otočené o 180°. Přitom výklenek, kde se nacházely, byl ve výšce asi tří metrů a nedalo se do něj dostat bez žebříku. Navíc prostor byl v ten čas pořád uzamčen. Pak se nám ztratila soška démona. Celé místo jsem prohledal, ale po sošce se slehla zem. Už jsem se smířil, že je v háji. Za čtyři dny se najednou objevila na místě, kde byla původně vystavena..

Pojďme k nové expozici. Uvádíš, že Muzeum záhad je svým způsobem světový unikát. Proč?

Když vyjdu z toho, co je obecně známo, tak nově vzniklá expozice v podzemí Slezskoostravského hradu nemá svým zaměřením a různorodostí představených témat obdoby. Například Mystery Park ve Švýcarsku je sice mnohonásobně větší, ale zaměřuje se především na kontakty s mimozemskými civilizacemi, Muzeum kryptozoologie v USA se soustředí na dinosaury a bigfoota. V podobném duchu u nás třeba existuje Muzeum spiritismu, které se ale nachází v Podkrkonoší a opět sleduje jen jeden fenomén. Muzeum záhad v Ostravě je ale zřejmě jediné na světě, které tajemný svět záhad zachycuje v celé své rozmanitosti. Takže se skutečně domnívám, že jde o světový unikát. Samozřejmě nejde o množství exponátů a velikost expozice. I když na druhé straně rozhodně nepatříme k nejmenším. Současná nová podoba muzea nabízí více než stovku záhad všeho druhu, dokládá je nejen texty a fotografiemi na panelech, ale především řadou zajímavých exponátů.

Ty nejsou prezentovány jen ve vitrínách, ale přímo v akci. Zvolili jsme moderní cestu, myslíme si, že diváka nejvíce zaujme rekonstrukce dané záhady. Takže vystavujeme třeba i Draka z jezera Chini, krvežíznivou Chupacabru, mimozemšťana z planety Nibiru a další velké 3 D modely, které vytvořila Šárka Drašnarová.

V ostravském Muzeu záhad nicméně (až na pár fotografií) chybí duchové. Řada exponátů ve zmíněném Muzeu spiritismu přitom pochází z Ostravy, nemyslíš, že Muzeum záhad by bylo záhodno o tento fenomén rozšířit?

Narážíš na to, že v Radvanicích byl proslulý Spiritistický dům. Takže bezesporu by se takové téma do Muzea záhad hodilo a myslím, že bychom se k němu ještě měli v budoucnu vrátit. Expozice není uzavřena, kdyby se objevilo něco nového a mimořádného, jsme připraveni naše exponáty rozšířit a takové záhadě se věnovat.

Spolupracujete nějak se světem? Třeba při získávání exponátů z jiných muzeí…

Vycházím především ze svých vlastních sbírek. Zapůjčit si originály odjinud je skoro nemožné.  V několika případech jsem se pokusil obstarat, alespoň dokonalé repliky. Což je třeba případ modelu unikátní křišťálové lebky, která je v Muzeu záhad k vidění. Pak mi šlo například o získání modelu velice zvláštní skulptury z Egypta, která zobrazuje napůl faraona a napůl mimozemšťana. A to se taky povedlo.

A co třeba přísun zahraničních turistů, vybavit expozici cizojazyčnými panely, aby se i v cizině mohli dovědět, jak světoví jsme?

Bylo by to senzační, ale zatím jsme v počátcích. Na panely asi nebude místo, ale několikajazyčný katalog nebo alespoň plánek s popiskami do budoucna asi vydáme. Pro tuto chvíli Karel Burda z Ostravských výstav, pod které Slezskoostravský hrad spadá, stanovil jasné priority a já s nimi naprosto souhlasím. S celým týmem spolupracovníků jsme se snažili dokončit Muzeum záhad tak, aby ho již v červnu mohly navštívit školní výlety. Aby Ostravané dostali na prázdniny novou atrakci, kam mohou i se svými dětmi zavítat za zábavou i kapkou poznání, a konečně aby toto muzeum zvýšilo přitažlivost Ostravy pro turisty z celé země, aby ho rozhodně zařadili do svého programu při návštěvě Moravskoslezského kraje.