Müslitel sochařky Šárky Mikeskové mlátí prázdnou slámu, zároveň je ale obětí prázdné doby

Sochařka Šárka Mikesková znova prokazuje, jak je jí cizí prvoplánový výtvarný vtípek, jakkoliv tak její slámový myslitel v Galerii Lauby může působit na diváka, který po objektu pouze šlehne jedním okem a dál kluše za každodenní ostravskou lopotou. Paňáca ze slámy, strašák do zelí, maximálně mu proběhne hlavou. Kdyby se ale u galerijní mříže na chvíli zastavil, záhy by mu Müslitel rozkotal mysl.

Už na loňské výstavě ve dvoraně PLATO sochařka prostřednictvím vystavených artefaktů kladla spoustu otázek nebo vyvolávala škálu impulsivních reakcí, často sahajících až do nejtemnějších komor divákova nitra. U sochy nazvané Tvůj kustod třeba návštěvníky PLATO přiměla, aby ženské figuríně pohlédli přímo do přirození. A čím blíže k intimnímu místu, tím detailněji se obličej nahlížejícího zobrazil na nedalekém monitoru.

Mikesková netouží po satiře gebauerovského typu, po laskavém humoru s občasným černým vtípkem. Tahle sochařka permanentně tne do živého, respektive otvírá společenské rány, které zrovna teď nechceme vidět krvácet. Její Müslitel à la  Myslitel Augusta Rodina nemá hlavu, protože ta by stejně jen mlátila prázdnou slámu. A protože zbytečně někdy žvaní každý z nás, tohle je první z políčků, které postupně schytáme u vystavené skulptury.

Müslitel Šárky Mikeskové. (Foto: Ivan Mottýl)

Pak už jen záleží, kolik má návštěvník Galerie Lauby odvahy. Od Šárky Mikeskové se toho prostřednictvím Müslitele dozví opravdu hodně, rozhodně ale nic moc pozitivního. Ten slaměný pán v šedém obleku může být třeba kubánský, čínský či ruský politický vězeň. Napřed režimem umlčený a dohnaný fyzickým násilím k bezhlavému opakování vykonstruovaného přiznání, no a pak zavřený do kobky, dokud nezčerná. S čínským mobilem u ucha to je v Laubech dost nemilé setkání.

Leckterý Müslitel zase propadl diktátu reklamy a zvrácených společenských norem formovaných v časopisech pro čtenáře, „kteří už nechtějí myslet“ a věnují se jen štíhlé a svalnaté postavě, fitcentrům, zdravé výživě, solárku či solným jeskyním. Sochařčina asociační řada „tělo, sláma, obilí, müsli tyčinka, prázdná hlava“ je drsnou kolářovskou básní. Padesátá léta otupovala mysl komunistickou ideologií, druhá dekáda 21. století konzumem, který už se formuje v nový a rovněž nebezpečný systém.

Müslitel se vznáší nad orientálním tepichem. Dřív by to byla milá narážka na pohádku o létajícím koberci, teď je slaměná figurína v podřepu spíše symbolem fanatické podoby islámu. Další vývody tímto směrem nechť si ale návštěvník udělá sám.

Bezhlavé tělo, mříž či dva balíky náhradní slámy v rohu galerie, s tím vším bude každá mysl pracovat rozdílně. Umění však musí vzbuzovat emoce, což Müslitel Šárky Mikeskové dokáže opravdu výtečně.

*

Šárka Mikesková: Müslitel. Galerie Lauby (podloubí Ostravského muzea). Výstava potrvá do 7. července.